Pan autokros: Jaroslav Hošek slaví 75 let!
Autokrosový jezdec Jaroslav Hošek se dožívá 75 let. Stále aktivnímu závodníkovi blahopřeje k výročí Svět motorů i řada osobností českého motoristického sportu.
Existují v životě místa, kam se člověk rád vrací. Dům v Kladně Kročehlavech znám, stejně jako dílnu i malou příjemnou kancelář. Nesedíme zde poprvé a věřím, že ani naposledy. Novinářská etika velí, aby autor po užil v tištěné verzi vykání. Jedná se svým způsobem o vyjádření respektu k dotazované osobě. S Jaroslavem Hoškem se znám čtyřiatřicet let. Laskavý čtenář jistě dovolí, když mu tentokrát budu na stránkách Světa motorů tykat.
Jak to všechno začalo
Začal jezdit motokros a k autokrosu se dostal v roce 1974 v devětadvaceti letech. Od sezony 1979 až dodnes je českým (dříve československým) reprezentantem. Od čtyřiasedmdesátého až do konce roku 2019 absolvoval 363 závodů v ME a 320 v mistrovství republiky. Za šestačtyřicet let vynechal pouze tři. Během své nejúspěšnější sezony 2001 získal titul mistra Evropy, republiky a vyhrál 14 závodů.
Pořád ještě platí, že se nezlobíš, když ti někdo připomíná datum narození?
Kdybych měl počítat, kolikrát mi lidé připomínají věk, zabralo by to tolik času, že bych zmeškal další závody. Když mi někdo řekne dědku, podívám se, kdo to je. Pokud dotyčného znám, beru to jako přátelskou narážku. Jestliže nevím, o koho jde, myslím si něco o zadní části těla. Samozřejmě také záleží na tónu, jaký člověk použije.
Co se změnilo za posledních pět let?
Pochopitelně jsem zestárl, ale to neregistruji. Nemám na to čas. Dál jezdím po závodech. Mám báječné mechaniky, kteří rádi cestují a nevadí jim, že nebývám na stupních vítězů. Také věřím, že mi pořád ještě diváci fandí.
Víš, co je to Věc Makropulos?
Tuhle otázku jsem už jednou od Světa motorů dostal a umím na ni odpovědět znovu. To je od Čapka a tuším něco o stárnutí nebo nesmrtelnosti.
Takhle jsem se zeptal před devíti lety…
Zní to trochu jízlivě, ale beru, že to bylo řečeno s nadsázkou.
Může ti ještě někdo radit?
Jasně a pořád! Mladí kluci jsou velcí rváči, jedou hodně agresivně a pořád se mám co učit. Zkouším okoukat jejich způsob jízdy, stopu na trati.
Máš radost, že český autokros získává stále nové jezdce?
Před několika týdny jsme s prezidentem Autoklubu Janem Šťovíčkem přebírali v Paříži trofej za dvacáté české vítězství v Poháru národů. To už samo o sobě dost vypovídá o tom, jak funguje systém v českém autokrosu od Racer Buggy o objemu 160 cm3 až po nejvyšší třídu Superbuggy. Pokud jde o konkrétní jména, z těch, co jedou vepředu v Evropě, bych jmenoval Jakuba Kubíčka, Petra Nikodéma, Milana Vaňka nebo Jakuba Novotného. Nepochybuji ovšem, že v každé sezoně se objeví další úspěšní mladí kluci.
Autokros patří desítky let k populárním motoristickým sportům. Vnímáš to stejně?
Když vidíte plnou tribunu diváků ve Štikovské rokli, je to nádhera. Vzpomínám, jak jsem jel loni v Poříčí nad Sázavou na start finále závodu mistrovství republiky a lidé skandovali moje jméno. Říkal mi to syn, protože jsem je samozřejmě přes přilbu neslyšel. Takové chvíle potěší.
Jak sedmačtyřicet závodních sezon zvládla paní Miloslava?
Jsme spolu třiapadesát let a krásně fungujeme, takže moje paní musí mít svatozář. Stará se o dům, psa a mě, protože tu péči potřebuju. Každá žena závodníka by měla mít díky své trpělivosti a toleranci svatozář.
Nemrzelo tě, že se syn Michal nepotatil?
Nikdy se o autokros nezajímal. Vystudoval vysokou školu a pak šel na čtyři roky do Německa. Když jsme za ním před mnoha lety poprvé s manželkou byli, žil v obytné, ale čisté buňce. Zprvu mi nešlo do hlavy, proč to udělal, když měl doma všechno. Má to však v hlavě srovnané, po návratu vybudoval spediční firmu, teď má ještě další. Takže u volantu zůstal, ale svým způsobem.
Pořád ještě řídíš na závody autobus sám?
Samozřejmě. V tom se nic nezměnilo, ať je to po republice, nebo po Evropě. Ročně to dělá něco přes dvacet tisíc kilometrů.
Dokážeš odpočívat?
Samozřejmě že nemám jiskru jako před deseti patnácti lety. Spoustu věcí dělám a organizuji stejně. Teď už trochu pomaleji, ale stále všechno stíhám. Když jsme s manželkou někde na návštěvě, nervózně poposedávám, protože mám představu, co musím stihnout.
Dnes jsou v módě sociální sítě. Jak se tě dotýkají?
Po pravdě řečeno je neregistruji. Zkrátka mě tohle téma nechytlo, nemám pro to jednoduše nadání. Existuje ovšem facebookovská stránka s mým jménem a samozřejmě souhlasem. Provozuje ji Adéla Havránková a funguje také díky mým fanouškům.
Jak se autokros změnil za dvaačtyřicet let?
Co se techniky týče, je úplně někde jinde. Materiálově i konstrukčně. Hlavně se změnily motory, převodovky i elektronika. Dříve jsme jezdili s nadsázkou řečeno ve vaně, pak na svařených trubkách a dneska jsou buginy vymakané pomalu jako formule.
Žiješ podle sebe, nebo dáváš na rady lékařů?
Manželka se snaží dbát, abych příliš nesolil a nejedl tučné. Na druhou stranu tělu musí člověk vyhovět, jinak by ho mohlo zklamat. Chodím pravidelně k zubaři, jednou do roka ke sportovnímu lékaři kvůli razítku do závodní licence a také do řidičského průkazu. Jinak se doktorům vyhýbám, jak to jde, přestože v základním principu mám k jejich práci hluboký respekt.
Změnilo se také něco v tom, zda mohou být závodníci kamarádi? Nebo si mají jít vždy po krku?
Těm mladším vepředu už tolik nepřekážím a ani to nijak dramaticky neprožívám. Vcelku nemám problém jít za kýmkoliv. Když přijde někdo za mnou slušně, samozřejmě mu také poradím.
Vzpomeneš si na svoji poslední nehodu?
Tuším, že před čtyřmi roky v Maďarsku jsem šel přes boudu. Bouchla mi pravá zadní guma, zavadil jsem o mez a už to bylo. Okamžitě přijeli záchranáři. Hned zkoumali, zda si sáhnu na špičku nosu. Říkám, chlapi neblázněte, jedu dál. Nic se mi nestalo. Nejlepší je ovšem nebourat.
Od koho ses v životě nejvíce naučil?
Samozřejmě musí padnout jméno Kladeňáka Jardy Povondry, který patří k zakladatelům autokrosu v naší zemi. Byl to nesmírně technicky zdatný a manuálně zručný závodník. Skutečnost, že se mi ho podařilo v roce 1977 porazit, získat titul a o rok později obhájit, patří k mým nejcennějším úspěchům.
Čeho bys chtěl ještě dosáhnout?
Když člověk řekne, že nechce vítězit, je považován mírně řečeno za hlupáka. Pokud budu někdy vykřikovat, že ve svém věku jedu vyhrát a druhá místa neberu, jsem zákonitě pro legraci. Loni jsem skončil v mistrovství republiky šestý, což beru za úspěch, protože předloni to bylo osmé místo. Bohužel se mi nevedlo v mistrovství Evropy, takže to chci letos napravit. Snad se to podaří.
Jak dlouho chceš ještě závodit?
Samozřejmě co jen to půjde a bude sloužit zdraví. Dávám věcem volný průběh a neřeším, zda stihnu závodit ještě rok, dva, nebo třeba pět.
Co budeš podnikat v osmdesáti letech?
Až mi bude tolik, zeptám se, zda ty máš ještě energii si povídat. Já si třeba ještě sednu za volant. A můžeme udělat další rozhovor, protože Svět motorů bude určitě vycházet.
Jaroslav Hošek
- Narozen: 17. února 1945
- Stav: ženatý (manželka Miloslava, syn Michal)
- Bydliště: Kladno
- Disciplína: autokros
- Vůz: Ford 2.3 turbo
- Starty: 363 závodů ME (83 na stupních vítězů, 36 vítězství), 320 podniků v mistrovství republiky
- Úspěchy: mistr Evropy (2001), mistr republiky (1977, 1978, 1985, 1989 a 2001), vítěz Zlatého volantu (1982, 1989, 1991, 1995, 2001 a 2003), vítěz Poháru míru a přátelství (1985 a 1986), 12x mistr Evropy družstev
Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat