Všechno ztichlo a přišel Bach

Skončily Konvergence věnované Bachovi
Festivalová dramaturgie nabídla šest koncertních večerů, součastí byl i dětský koncert ve spolupráci se Základní uměleckou školou M. Ruppeldta, varhanový recitál německého varhaníka Wolfganga Zerera a přednáška renomované muzikoložky Christine Blanken z Bachova institutu v Lipsku. Na zimní edici festivalu zaznělo všech šest Braniborských koncertů pod vedením vynikajícího huslisty Igora Karška, komplety Suit pro sólové violončelo v podání britského violončelisty Roberta Cohena a Jozefa Luptáka, Goldbergovské variace v interpretaci špičkového klaviristy Mikiho Skuty, či komplet Sonát a partit pro sólové housle v podaní houslových virtuózů Ilji Gringoltse a Milana Paľi. Pozvaní na festival přijal aj svetoznámy hráč na cembalo Mahan Esfahani. Festival uzavřela partnerská událost, koncert souboru staré hudby Solamente Naturali (um. vedoucí Miloš Valent), který v rámci svého cyklu společně s díly Johanna Michaela Bacha uvedl i slávnostní kantáty Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort a Die Elenden sollen essen. Celkově na festivalu vystoupilo víc něž 35 domácích a zahraničních interpretů s návštevností přes 1700 návštevníků, některé koncerty byly dopředu vyprodané.

Ideou Konvergencí je spojování a podpora domácího interpretačního umění, v tomto smyslu festival i tentokrát zprostředkoval publiku na sólových recitálech to najlepší ze slovenské i zahraniční scény, mimo to vytvořil inspirující prostor pro setkání renomovaných domácích i zahraničních hudobníků nad partiturou Braniborských koncertů. Festival byl současně místem, které bylo stejně otevřené hudebníkům specializujícím se na barokní hudbu (Esfahani, Gringolts), ale také velmi osobním a subjektívním pohledem na tvorbu německého barokního génia (Paľa, Cohen, Skuta). Tato otevřenost byla přítomná i v případě nastudování Braniborských koncertů, kterého se zúčastnily významné osobnosti ze světa staré hudby, jako cembalistka Barbara Maria Willi a někteří členové domácích souborů staré hudby, ale též vynikající sóloví a komorní hráči s „univerzálním“ repertoárovým záběrem. Ze všech si zmínku zasloužia čilská hobojistka Blanca Gleisner nebo virtuózní srbská trumpetistika Laura Vukobratović. Komplexní a koncentrovaný pohled na Bachovu tvorbu, který Konvergence během několika dní publiku umožnily v historických prostorách Zrcadlovém síně Primaciálního paláce a Velkého evangelického kostela, je v domácím kulturním prostoru výjimečný.

Kromě přízně publika se festival a Bachova hudba těšili i zájmu médi, rozhovory s uměleckým ředitelem festivalu, violončelistou Jozefom Luptákom, si je možné přečíst zde:

„Bach a jeho hudba jsou pro mě základem. Je osobností, keorá dokázala dát do souvislosti a spojit sakrální s profánnym, osobností, která uměla ve svojí hudbě spojit chorál a tanec. Jeho nadpozemské hudobní linie dávají smysl lineárně i vertikálně, jeho hudba je pozdvihnutím očí, mysli a srdce od pozemského k večnému.“

“Říká se, že Bach je základem evropské hudební historie. Je barokní, ale současně nadčasový. Bach je přitažlivý, ale zároveň náročný. Je Shakespearem hudby. V ní se spojují dvě roviny. Jedna sleduje melodie a hlasy, které jdou pod sebou, druhá zas vertikální, harmonickou linii. Jeho genialita spočívá v tom, že věděl věděl jak to sloučit. Bach spojoval různé světy. Tak vznikly neskutečné skladby.” Jozef Lupták v rozhovoru pro Týden

Konvergencie pokračují v září
Hlavní část v pořadí již 21. ročníku festivalu Konvergence se bude konat v druhé polovině září a přinese tradičně komorní večery v kombinaci s většími projekty. Těšit se lze na další inspirující spojení- od skvostné komorní hudby našeho regionu, přes hudbu Mariána Vargy v novém hávu, krásu středověkých písní v podání skandinávských umělců, či Beethovena v nečekaném zpracování.