Síla sociálních sítí. Té vděčí boxerský pár Lucie Sedláčková a Štěpán Horváth za další nakopnutí kariéry. Po několika měsících v Anglii začali přemýšlet o konci sportovní cesty, nakonec však skončili v Monaku. „Když už jsem si říkala, že na to kašlu, tak mi přišla zpráva na Instagramu,“ vypráví v seriálu Moje cesta Sedláčková. Změna je to pro oba vítaná, podmínky v České republice a Monaku se totiž nedají porovnávat.
„Když se ohlédnu, jak jsme se dostali do Monaka, tak já čekala na to, až mi vyprší smlouva v Čechách, a mezitím jsme se přestěhovali do Anglie. Byla jsem po operaci a dostávala se do formy, začala jsem trénovat a hledala si angažmá, ale nic mě neoslovilo tolik jako Monako. V Anglii jsem ze schůzek s manažery a promotéry nebyla úplně nadšená, a když už jsem si říkala, že na to kašlu, přišla mi zpráva na Instagramu.
Lidi se tomu možná budou divit, ale svět je dneska úplně jinde, co se týče možností, a jeden manažer mi napsal, že by o mě měli velký zájem. Že hledají dívku do týmu, jestli bychom nechtěli na víkend přijet, aby nám ukázali, jak pracují. Takže jsme si říkali, že to pojmeme jako výlet, jelikož jsme dlouho nebyli nikde na dovolené, a byli jsme strašně nadšení. I když jsem tu déle, pořád jsem z Monaka unesená. Nebylo prostě nad čím přemýšlet, bylo jasné, že to bereme.
Když se dozvěděli, že boxuje i Štěpán, dostal úplně stejnou nabídku jako já a přestěhovali se do Monaka a podepsali tu smlouvu. Teď jsme tu necelé tři měsíce, všechno je pořád hodně cizí, řeč, mentalita lidí. Každý den se seznamujeme s trenéry, s týmem, snažíme se všechny lépe chápat a rozumět jim.
Je to náročné, ale ohromně nás to naplňuje a baví, protože tenhle trenér má s dívkami obrovské zkušenosti a já potřebovala někoho, kdo rozumí ženskému tělu a ženské psychologii. Přesně ví, co dělá, a nemusím mu spoustu věcí říkat, což mě mile překvapilo. Nic tady netrvá dlouho, je to opravdu úplně jiné, ale skvělé.
Když jsme sem přijeli, byli jsme opravdu z formy, měli jsme nadváhu a potřebovali jsme se dostat zpět do tréninkového tempa. Třeba shodit bylo mnohem těžší, než jsem myslela, až po těch třech měsících velké dřiny a odříkání jsme plus minus na naší váze a můžeme se začít věnovat boxu a kariéře. Líbí se nám, že nás všichni berou takové, jací jsme, a nesnaží se nás nijak předělávat. Vyslechnou si vás a podle toho vám pomohou. Mně tato psychologie velmi sedí.
Poslední měsíc jsme začali pracovat s dietoložkou, vaříme si se Štěpánem a staráme se i o stravu jako vrcholoví sportovci, jezdíme do Itálie, kterou máme vzdálenou jen pět kilometrů, na trhy, kde kupujeme čerstvé ovoce a šťávy.
Věnujeme se tomu na sto padesát procent. Do toho samozřejmě trávíme hodiny na tréninku, s koučem býváme obvykle třeba půl dne, protože si o všem povídáme a řešíme, co zlepšit.
Je to dlouhá cesta, ale myslím si, že to za to stojí, i když jsme v tom dvacet čtyři hodin denně. Hned se jdeme protáhnout, dáváme si pozor na životosprávu a trénujeme. Neznamená to, že hned po tréninku si uděláme pizzu, ale chodíme do saun, na masáže, aby si tělo odpočinulo. Myslím si, že v létě uvidím opravdové výsledky. V tom nám ale pomáhá i to, že Monako není tak rušné jako například Londýn nebo Praha, a tak má člověk čas sám na sebe a může se soustředit pouze na přípravu.
Celý měsíc běháme po lékařských vyšetřeních, jinak bychom nedostali monackou boxerskou licenci, už jsme byli na očním, na vyšetření hlavy, na EKG atd. Ještě nás čeká odběr krve, kde zjistí, co nám v těle chybí, jaké musíme doplnit minerály a živiny, abychom mohli zápasit. V České republice nic takového neexistuje, tady se ale vše dělá tak, jak to má být.
Možná i proto je zde v Monaku spousty šampionů, jen v našem týmu poznám někoho úspěšného téměř každý den, můžu si s nimi povídat a sledovat je při tréninku, zjistit, jak myslí a to mi dává neskutečně moc. Opravdu mě to nabíjí poznávat takové lidi, kteří přemýšlí stejně jako vy. Vedle nich totiž můžu růst i já.
V neděli jsme se třeba vrátili z týdenního londýnského kempu, na kterém jsme pod hlavičkou Mushroom gymu Eddieho Hearna (uznávaný boxerský promotér) spárovali s hvězdami. Mně se dobře spárovalo s jednou slečnou, která je mistryně světa IBF. Štěpán zase trénoval se světovou pětkou. Byli se na to podívat i promotéři a čekám, zda se mi ozvou, že by o mně měli zájem. Celý ten kemp byl velmi důležitý a oba jsme z něj velmi nadšení.
Myslím si, že máme opravdu dobře našlápnuto, spolupracujeme se spousty lidí, ať už v Čechách, tady v Monaku, nebo třeba v Anglii, ale i tak budeme rádi, když se k nám kdokoli přidá, je to opravdu skvělé. Mám radost také proto, že můžeme být v kontaktu s českými fanoušky, protože přece jen stále reprezentujeme Českou republiku."
