Kryštof Hádek: Za Vlastníky jsem moc rád. Dost jsem se u nich nasmál

Pro mě je jeho tématem míra nějaké morální, vlastní odpovědnosti jedince. Všichni víme, že jeden člověk nic změnit nedokáže… Co když to tak ale není? Co když jeden člověk dokáže věcmi pohnout? Takže je to možná trošku komedie.

Ne. Ale děti mají letadýlko na dálkové ovládání.

No jasně. Tahle hračka potřebuje k ovládání prostor tří fotbalových hřišť. Při mém první pokusu o let ale letadýlko skončilo na stromě. Shodil jsem ho pak na zem klackem.

Neovládám je fakt vůbec. Pro natáčení nebylo ani důležité, abych se to učil. Jsou to jen titěrné pohyby páčkami, joysticky.

Jasně. Dva profesionální dronaři z Brna stáli někde za kamerou a pilotovali drony za nás. Ty, které se ve filmu objevují, pro nás dokonce postavili. V podstatě dělají to, co jsme s Jirkou Mádlem dělali v Modeláři.

Byl jsem tam poprvé. Obecně mám hodně rád, když se v rámci práce někam podívám, navštívím hezká, nová, zajímavá místa. A v Izraeli, konkrétně v Tel Avivu, kde se film natáčel, se mi navíc moc líbilo. Chtěl bych se tam určitě vrátit.

S láskou, jak jinak. Bobule jsou u diváků oblíbené, jinak by asi třetí díl nevznikal.

Za těch dvanáct let, co tam jezdíme, se ze mě stal ten, co rozpozná kvalitu. Stále se mi ovšem v obchodě stává, že sáhnu po lahvi se špatným obsahem.

Že bych se sebral, vyrazil z Prahy a jel jen tak na Moravu do sklípku?

To by mě ani nenapadlo. Mám Moravu moc rád, stejně jako lidi tam, jejich kulturu, folklór, ale že bych jel cíleně za vínem, to ne.

Na druhou stranu, když už tam jsem, tak si nějakou tu skleničku rád dám. Je úplně něco jiného, když vám ji nalévá vinař ve svém sklípku a vy si s ním u toho krásně povyprávíte, než když si koupíte lahev v krámě.

Nenudí, protože nemám pocit, že bych byl za šmejdy často. Herci si obecně záporáky užívají.

Zkušenost s fungováním činžáku mám, takže – ohlédnu-li se do minulosti – je zachycení podobného shromáždění trefné, což říkají skoro všichni, co film viděli. Jsem za Vlastníky vůbec moc rád. Dost jsem se u nich nasmál.

Jak kdy. Obecně si myslím, že podobný typ komedií české kinematografii chybí. Tedy ty neromantické, nevztahové.

Já bych ho přál všem.

(Dlouho přemýšlí, pak se začne smát) To je velmi těžká otázka. Odpověď vám nemůžu prozradit.

Klidně bych si vyzkoušel oba. Ovšem Karel IV. by to asi vyhrál. Až mě trošku mrzelo, že o něm vzniknul jen jeden film. Myslím si, že jeho bohatý život by si zasloužil něco hodně výpravného. Rozhodně by vydal i na vysokorozpočtový seriál.

Že bych zůstal v Británii? Ne že by se mi v Londýně nelíbilo, zažil jsem tam krásná studentská léta, naučil se anglicky, osamostatnil se. Ale byl jsem hodně mladý, když škola skončila. Práce se tam zrovna nehrnula. Když k tomu přidám, že Londýn je na mě moc veliký, rozhodnutí vrátit se domů bylo logické.

Samozřejmě.

Bylo to krátce po Tmavomodrém světu (2001, režie Jan Svěrák – pozn. red). Kvůli natáčení jsem tehdy přerušil studia na konzervatoři a už se mi úplně nepodařilo vrátit. Jednoho dne mě prostě vyloučili, což chápu, řád je řád.

Za téhle situace přišel britský producent filmu Eric Abraham s nápadem, abych odjel na zkušenou do Londýna. V Londýně mě pak vzal pod ochranná křídla, jsem mu za to velice vděčný.

Jezdil jsem do Irska čtyři roky, vždy na tři měsíce v kuse. Natáčeli jsme v Dublinu, většinou v ateliérech, v kulisách. A první dvě série měly v Irsku celkem ohlas. Z části asi proto, že Irové jsou jako katolíci poměrně homofobní, i když jejich přístup k homosexuálům se také mění.

Je menší, všude dojdete pěšky.

Plánuju jim je přečíst. Mám to na seznamu. Jinak oba filmy viděly, bavily je.

Trvá to. I proto jsem na naši schůzku přišel pozdě… Zase jsem jednu načítal. Denně jinak dokážu maximálně čtyřicet stránek, to je vážně nejvíc, co svedu. Když si vezmete, že průměrná knížka má tři sta stran, vychází to na deset dnů ve studiu.

To ne.

Možná je to trochu zavádějící. V jednom roce tam může být víc projektů, ale některé z nich máte hotové za dva dny.

Já se sám sobě nelíbím téměř nikdy. Zjistil jsem, že musí uběhnout tak tři až čtyři roky od natáčení, abych získal potřebný odstup a dokázal se na film dívat nezúčastněným pohledem.

Viděl jsem zatím pracovní verzi. (Setkali jsme se v polovině ledna – pozn. red.) Žmoulal jsem u toho výstřih svetru, což v podobných situacích s tričky a svetry dělávám.

Může se vám hodit na Firmy.cz: