Klášter nesmí být skanzen. Pražští dominikáni chtějí otevřeností čelit gentrifikaci i „turistickému Disneylandu“
„Nechceme, aby se Pražané cítili jako cizinci ve vlastním městě,“ říká dominikán Benedikt Tomáš Mohelník žijící v klášteře při kostele sv. Jiljí na Starém Městě. Proto mniši otevírají klášter veřejnosti a chtějí být záminkou, proč se vydat do turismem přeplněného centra hlavního města. A věří, že klášter může mít léčivé účinky na město i na lidi bez ohledu na vyznání.
Pražský dominikánský klášter při kostele sv. Jiljí se nachází v samém centru Starého Města. Když se k němu chcete dostat, musíte se prodrat davy turistů, které proudí rušnými ulicemi ke Staroměstskému náměstí nebo opačným směrem k Pražskému hradu. O to silnější je náhlý klid, když do klášterního komplexu člověk vejde. Klid a překvapení. Oproti očekáváním totiž nevejdete do historické fortny, ale čeká na vás moderní interiér se schodištěm od architekta Josefa Pleskota.
Podobně nečekané jsou obrazy a sochy současných umělců mísící se s barokními malbami v refektáři, někdejší společné jídelně mnichů, která díky malému pódiu slouží například ke koncertům nebo přednáškám. Zde se setkávám s knězem Benediktem Tomášem Mohelníkem, někdejším provinciálem České dominikánské provincie, proděkanem na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a hlavně iniciátorem projektu obnovy dominikánského kláštera a také platformy Dominikánská 8, snažící se klášterní zdi otevřít veřejnosti a dostat do nich kulturní a vzdělávací akce. Mluvili jsme spolu o kontemplaci uprostřed turistické Prahy, otevírání klášterních prostor, budoucnosti řádu dominikánů i o jeho eseji Léčivé účinky klášterů ve městech, kterou napsal pro knihu Ke stolu!, v níž se devatenáct osobností zamýšlí nad možným rozvojem Prahy a života v ní.
Ve své eseji v knize Ke stolu! píšete o léčivých účincích klášterů ve městě. Jaké to jsou?
Je to určitá metafora. Kláštery ve městech vždy byly místem modlitby, soustředění, hledání nějaké jiné dimenze, než je horizontální každodennost. V tomto je klášter vždy stejně léčivý, stává se oázou spočinutí. Nelze říct, že je současné město nemocné, ale může mít i svoje neduhy. V Praze jako v dalších historických centrech jsme svědky fenoménu vybydlování. Hrubý a komerční turismus nesmírně městu škodí. Stává se jakýmsi turistickým Disneylandem.
A pokud jako u nás na Starém Městě zůstává klášter s komunitou, tak mniši zůstávají jako jedni z mála obyvatel, kteří v centru měst opravdu bydlí a vedou svůj obyčejný každodenní život. A to je něco, co město potřebuje. V tom vidím jeden z léčivých aspektů klášterů. Žijí v nich obyvatelé, kteří vytrvávají a přes všechny negativní věci dál v historickém centru bydlí. Tím se zachovává historická kontinuita a vlastně přirozenost města. Když se domy určené k bydlení, kde mají být rodiny a hrát si děti, proměňují v krátkodobé ubytovny, tak to je něco, co městu nesmírně škodí a je třeba vyléčit.
Aktuálně váš klášter otevíráte veřejnosti, aby nebyl jen skanzenem nebo muzeem starých dob. Proč?
Snažíme se, aby náš klášter byl otevřeným místem. Přemýšlíme o tom, jak pomoct lidem bydlícím v Praze, aby měli důvod přijít na Staré Město. Protože se převálcováni turistickým davem cítí jako cizinci ve vlastním městě. Další rovinou je, jak zacházíme s budovou kláštera. Chceme, aby zachoval historickou hodnotu, ale zároveň byl současný. Na jeho obnově spolupracujeme s architektem Josefem Pleskotem. Nesnažíme se vytvářet nějaké pseudobarokní tvary, ale řešíme to současně. Klášter tak pokračuje ve svém životě.
Druhá věc jsou aktivity. Naše platforma Dominikánská 8 nabízí povětšinou přednášky a debaty, kde se snažíme mluvit o tématech, která jsou zajímavá nejen pro nás, ale i obecně pro kohokoliv, kdo se zajímá o svět kolem. Stejně tak už dnes se u nás může kdokoliv ubytovat v několika pokojích, které nabízíme. Obě aktivity chceme do budoucna rozšiřovat.
Může mít klášter v centru města význam i pro nevěřícího člověka? Kde vidí Mohelník budoucnost dominikánů a jak moc je důležité, aby klášter byl živým místem odpovídajícím na potřeby současných lidí? Pusťte si celý rozhovor.
Benedikt Tomáš Mohelník vstoupil v roce 1989 do dominikánského řádu, roku 1995 byl vysvěcen na kněze. Studoval na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduální studium absolvoval na Teologické fakultě Université de Fribourg ve Švýcarsku (1999–2006), kde byl také asistentem na Katedře dogmatické teologie (2003–2006). V letech 2006–2018 byl provinciálem České dominikánské provincie. V současné době je odborným asistentem a proděkanem na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je iniciátorem platformy Dominikánská 8, zaměřené na kulturní a vzdělávací aktivity při pražském dominikánském klášteře. Stál u zrodu projektu obnovy pražského kláštera dominikánů a na její realizaci se nadále aktivně podílí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka