Foto Netflix
Otis není úplný outsider, ale ani hvězda anglické střední. Je sice chytrý, ale trochu nerd. Moc nezvládá vypjaté sociální situace a nepřidává mu ani rozšafně upřímná výchova matky (dřívější „agentka Scully“ Gillian Anderson), která se živí jako sexuoložka. Život se mu ale změní ve chvíli, kdy do jeho třídy přibude excentrická Maeve. Navzdory svému temně cool charismatu se skamarádí právě se sucharsky působícím Otisem a společně vymyslí skvělý plán, jak si přivydělat. Když jim dojde, jak tristní jsou znalosti jejich spolužáků a spolužaček v oblasti milostných vztahů, pokoutně rozjedou vlastní „poradenskou kliniku“. Terapeutická sezení se sice odehrávají u mechem zarostlých starých záchodků, ale nejistota v oblasti sexu se brzy ukazuje jako zlatý důl – v rigidních osnovách gymnázia není místo pro víc než hodinu nasazování kondomu na okurku.
Hřejivě trapný humor
Sex Education se může zpočátku jevit jako prostý sitcom. Otis sám totiž v sexuálním životě plave – je panic, ovládá ho teenagerská touha neustále masturbovat a překvapivě dospělým a úspěšným rádcem může být jen díky své matce, jejíž knihy potají čte. Puberťáci kolem něj jsou na tom ale ještě mnohem hůř. Jeho spolužačky se bojí otěhotnění z orálního sexu, ve druhé sezóně zase nosí studenti roušky kvůli kapavce. Příležitostí k více či méně (hřejivě) trapnému humoru je zkrátka na ploše šestnácti dílů spoustu – už proto, že Sex Education nešetří stereotypy. Ať už je to naoko nadržená sci-fi kreslířka Lily, povýšená fintilka Olivia nebo Adam, bouchač uvězněný ve vlastní maskulinitě, občas je toho karikování přespříliš. Ale opravdu jen občas.
Dobrá polovina z problémů, které se v seriálu řeší, by neexistovala, kdyby spolu partneři komunikovali upřímně a otevřeně.
Pod ulepenými diskusemi o délce soulože nebo netradičních praktikách se rozvíjí hned několik příběhových linek, které Sex Education posouvají daleko za hranice žánru obyčejné teenagerovské komedie. Nejde přitom jen o Otisovo očekávané romantické jiskření s Maeve, do kterého vstupují jeho vlastní úzkosti, strachy, nezkušenost, ale také životní nejistota dívky vyrůstající v obytném přívěsu. Předností a zároveň slabinou seriálu, která se v druhé sérii projevuje ještě víc, je množství citlivě a do hloubky vykreslených osobních osudů. Otisův kamarád Eric bojuje s vlastní gay identitou a i před rodinou musí obhajovat svoji zálibu v make-upu nebo eklektickém oblečení. Atlet Jackson se musí vyrovnávat s tím, jako ho jeho matka tlačí k úspěchu, a prostor nakonec dostane i Otisova máma, když do jejího pohodlného života svobodné ženy zasáhne nečekaný románek.
Amerikanizovaná terapie
Příběhy postav hrající stereotypizované role tak v seriálu nekončí vždycky stereotypně. Mluví se tu o sexuálním obtěžování i duševním zdraví. Vývoj prakticky všech ústředních postav během dvou sezón je sice rychlý, ale uvěřitelný. Jednotícím tématem je ostatně dost možná největší téma dospívání vůbec – hledání vlastní identity a tak trochu sisyfovská snaha o autenticitu tváří v tvář společenským tlakům.
Nabízí se Sex Education kritizovat za těkavost, se kterou přeskakuje z jednoho tématu do druhého. Jenže právě rychlost, s níž se emoce, hladiny hormonů i životní plány mění, je pro křehkost středoškolského věku typická. Ve scénáři se navíc našlo místo také pro bilancování minulosti i obavy z budoucnosti. Během druhé série někteří z hrdinů začínají místo školy pracovat, zatímco jiní už plánují přihlášky na vysokou. Vztahy (i manželství) se rozpadají a protagonisté začínají cítit strach, který s sebou blížící se konec nevinného věku nese. Mezi spoustou vtípků a sitcomových scének je tak cítit lehkou existenční i existenciální úzkost, se kterou není těžké se identifikovat ani po dvacítce.
Do žánrového hávu teenagerovské komedie se navíc povedlo dostat i něco ze sociální kritiky. Rodinné a materiální problémy Maeve v nejlepších chvílích odkazují na tradici britského sociálního dramatu. Předčasná dospělost, nevyřešený spor s matkou-narkomankou i porozumění s vozíčkářem Isaacem v kulisách karavanového městečka nemohou být s velkými rodinnými domy jejích spolužáků ve větším kontrastu. Příběh Maeve tak uvěřitelně připomíná, že všichni v životě nestartujeme ze stejného místa.
I proto si ale Sex Education zaslouží výtku za to, že se odehrává v podivně neurčitém čase a prostoru. O místě nevíme skoro nic, místo uniforem se tu nosí baseballové bundy, roli hrají školní kluby i blyštivý maturitní ples v americkém stylu. I když se Sex Education na papíře odehrává v Británii, není tu z ní kromě přízvuku vlastně nic. Jako by se tvůrci ve snaze o co nejobecnější poselství vyhnuli důslednější sociální analýze, na kterou jsme si ale u současné vlny quality TV už zvykli.
Zábavná lekce z upřímnosti
Na Sex Education je výjimečné, že jde v dobrém smyslu o „catch-all“ seriál. Pokud tedy nevíte, co po večeři v obýváku s celou rodinou sledovat, moc lepších možností se nenabízí. Na rozdíl od jiných seriálů ze života náctiletých, jako jsou Euforie, Derry Girls, Thirteen Reasons Why či Riverdale, si Sex Education pravděpodobně užijí jak teenageři, které navíc dost možná doopravdy poučí, tak i jejich starší sourozenci a rodiče. Až na výjimky přitom nikdy nesklouzává k (většinou sexistické) trapnosti filmů typu Prci, prci, prcičky. Ve skutečnosti je to vlastně intelektuální zábava a zkřivené rty při sledování sexuálních trablů mohou vypovídat víc o našem vlastním studu než o scenáristické podbízivosti. Dobrá polovina z problémů, které se v seriálu řeší, by přitom neexistovala, kdyby spolu partneři komunikovali upřímně a otevřeně a kdyby si dokázali své obavy přiznat na rovinu.
Seriál je tak výchovnou lekcí pro všechny. Spíše než souložení v něm jde o to, jak vytvářet a udržovat zdravé přátelské, rodinné i milostné vztahy. Slovíčko sex v názvu seriálu tak funguje jako pomyslná třpytka. Kromě zábavy se ale pod barevným povrchem nachází dílo, v němž se najde každý, kdo si své náctileté klopýtání světem pamatuje. Případně mu ho Otis, Mae, Eric nebo Adam připomenou. A pomůžou mu se poučit.
Autor je herní a kulturní publicista.