Podívejte se na zásadní motocykly značky Jawa od jejího založení po současnost
První motocykl Jawa se představil na podzim roku 1929. Následujících 90 let přineslo mnoho nejrůznějších modelů. Řada z nich měla podstatný vliv na další směrování značky a její vnímání veřejnosti.
Konstruktér a podnikatel Ing. František Janeček se narodil 23. ledna 1878 a po první světové válce se prosadil především ve zbrojařském průmyslu. Koncem dvacátých let dvacátého století však pro svou zbrojovku hledal náhradní program a zamířil s ní do motoristického průmyslu, což v té době učinila řada zbrojovek i v zahraničí.
Na vlastní vývoj a následné spuštění výroby chyběl tehdy čas i finance a Ing. František Janeček se rozhodl jít cestou licenční výroby. Pro tento plán získal licenci na výrobu motocyklu značky Wanderer z německého Chemnitze. Tento stroj stál i za vznikem zcela nové značky.
Značka Jawa, která je kombinací prvních dvou písmen příjmení zakladatele firmy Františka Janečka a značky Wanderer, byla v Československu zaregistrována 17. srpna 1929. O necelé dva měsíce později pak zakladatel firmy František Janeček značku nechal zapsat i u Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.
Rumpál a ti další
Jawa 500 OHV, která byla pod licencí vyráběným motocyklem Wanderer 500 OHV, se veřejnosti poprvé představila na Pražském autosalónu 23. října 1929. Základem tohoto modelu byl rám z lisovaného plechu s neodpruženým zadním kolem. Vzduchem chlazený čtyřtaktní jednoválec o objemu 498,7 kubických centimetrů disponoval nejvyšším výkonem 13,3 kW (18 k). Motocykl s třístupňovou převodovkou dostal díky pohonu zadního kola hřídelí přezdívku „rumpál“.
Jawa model 500 OHV průběžně modernizovala. Například již v roce 1930 byla poměrně křehká trubková přední vidlice nahrazena robustnější konstrukcí z lisovaného plechu. Změna byla provedena i v případě hlavního světlometu a karburátoru. V roce 1931 se mezi novinky zařadilo přepracování výfuků. Motocykl o hmotnosti kolem 175 kg v závislosti na modelovém roku provedení dosahoval maximální rychlosti 95 až 125 km/h.
Na přelomu dvacátých a třicátých let představoval model 500 OHV poměrně luxusní a drahý motocykl, který se svou cenou dostal na podobnou úroveň jako malý automobil Aero 500. Právě v souvislosti s cenou je často uváděno, že tento první zástupce značky Jawa nebyl úspěšný. Ve skutečnosti se i vedle levnějších modelů udržel v nabídce do roku 1935 a má na svém kontě 1016 vyrobených a prodaných exemplářů v době těžké hospodářské krize.
Jawa 175 Villiers s dvoutaktním motorem dle licence od britské značky Villiers doplnila „rumpál“ v nabídce své značky v roce 1932 a udržela se v ní do roku 1934. Tehdy se po rozsáhlé modernizaci proměnila v model Jawa 175, jehož poslední zástupce opustil výrobu až v roce 1946.
Jawa se právě díky modelu 175 Villiers stala skutečným výrobcem motocyklů. Během prvního roku produkce brány společnosti opustilo přes 3000 strojů, mířících k zákazníkům. Zároveň tento model nasměroval značku Jawa mezi výrobce cenově dostupných motocyklů, charakterizujících ji do dnešních dnů.
Jawa 175 Villiers se vzduchem chlazeným dvoutaktním jednoválcem o objemu 172 kubických centimetrů disponovala výkonem 4 kW (5,5 k), umožňujícím stroji o hmotnosti kolem 80 kg jízdu rychlostí až kolem 80 km/h. Modernizovaná Jawa 175 s výkonem 4,4 kW (6 k) mohla uhánět rychlostí až 85 km/h.
Jawa 350 OHV byla na trh uvedena v roce 1935 jako nejluxusnější motocykl své značky, který nahrazoval model 500 OHV. Ve výrobě se tento model udržel až do druhé poloviny čtyřicátých let a dodnes je považován za jeden z nejlepších motocyklů značky Jawa.
Jawa 350 OHV vznikla na základech o rok staršího modelu 350 SV, s nímž sdílela rám a řadu dalších komponentů, ale lišila se od něj pohonnou jednotkou, což odhalovalo již samotné označení těchto motocyklů. Vzduchem chlazený čtyřtaktní jednoválec s ventilovým rozvodem OHV, poskytoval z objemu 346 kubických centimetrů nejvyšší výkon 11 kW (15 k).
Motocykl o hmotnosti 140 kg byl schopen vyvinout rychlost kolem 115 km/h. Na trh mířil ve druhé polovině třicátých let ve verzích Standard a Speciál. Ty se od sebe lišily množstvím chromu a dražší verze měla mimo jiné větší světlomet s podsvíceným rychloměrem a nožní řazení. V pěti sériích vzniklo 2700 exemplářů.
Miniaturní Jawa
Jawa 100 Robot z roku 1937 se stala nejmenším motocyklem v nabídce značky během prvního desetiletí její existence. Malý motocykl s pedály slavil u zákazníků úspěch i díky tomu, že podle tehdejší legislativy nepodléhal úředním záznamům, neměl registrační značku a bylo možno jej řídit již od čtrnácti let.
Základem modelu 100 Robot se stal pro značku Jawa ve třicátých letech tradiční rám z lisovaných plechových profilů, z nichž byla i přední vidlice. Pohonnou jednotkou byl dvoutaktní vzduchem chlazený jednoválec o objemu 98,8 kubických centimetrů s třístupňovou převodovkou. Motor o výkonu 1,9 kW (2,6 k) umožňoval jízdu rychlostí až 65 km/h.
Jawa 100 Robot měla na svém kontě kolem 12.000 vyrobených exemplářů. Na popularitu tohoto modelu navázala Jawa v padesátých letech dvacátého století uvedením prvního z řady motocyklů s dvoutaktními motory o objemu 50 kubických centimetrů.
Nastupuje pérák
Jawa 250 typ 11 byla vyvíjena prakticky od konce třicátých let dvacátého století, ale vzhledem k válečným událostem první poloviny let čtyřicátých zamířil tento motocykl do sériové výroby až v roce 1946 a udržel se v ní do roku 1954. Celkem mělo během necelých osmi let produkce vzniknout kolem 180.000 exemplářů povedené dvěstěpadesátky, pro níž se vžila přezdívka „pérák“.
Základem modelu 250 typ 11 byl jednoduchý kolébkový rám svařovaný ze čtyřhranných ocelových trubek. V tomto rámu byl usazen vzduchem chlazený dvoutaktní jednoválec o objemu 248,5 kubických centimetrů, který do roku 1950 poskytoval nejvyšší výkon 5,88 kW (8 k) a následně 6,6 kW (9 k). Převodovka zde byla čtyřstupňová a brzdy bubnové vpředu i vzadu.
Jawa 250 typ 11 přitahovala v době svého uvedení na trh pozornost svými elegantními liniemi a odpružením předního i zadního kola, v jehož případě bylo použito jednoduchých a spolehlivých kluzáků, což bylo řešení známé například z motocyklů značky BMW. Dvěstěpadesátka s rozvorem kol 1297 mm stála na 19palcových kolech a jezdec usazený na sedle ve výšce 702 mm měl pod sebou stroj, jehož hmotnost bez paliva se pohybovala kolem 115 kg.
Jawa 250 Typ 11 se ve druhé polovině čtyřicátých let stala základem pro novou generaci vzduchem chlazených dvoutaktních dvouválcových třistapadesátek. Evoluce konstrukce jejich motorů je dodnes v nabídce značky. Prvním zástupcem byl přitom v roce 1948 uvedený Ogar 350 typ 12. Původně konkurenční značka Ogar byla použita v rámci centralizace průmyslu zahájené již v létě roku 1945 a stala se minulostí koncem roku 1950. Samotný typ 12 se však proměnil v model Jawa 350 typ 18.
Atraktivní pětistovka
Jawa 500 OHC typ 15 stála na vrcholu nabídky značky v letech 1952 až 1959 a dodnes představuje jeden z jejich nejatraktivnějších modelů. Tento čtyřtaktní dvouválec se svými dvoutaktními příbuznými sdílel především vzhled, konstrukce rámu i podvozku odpovídala výkonnější pohonné jednotce.
Motor o objemu 488 kubických centimetrů disponoval nejprve výkonem 19,1 kW (26 k) a umožňoval motocyklu o hmotnosti 168 kg jízdu rychlostí kolem 145 km/h. V letech 1956 až 1959 nabízel dvouválec výkon 20,1 kW (28 k). Maximální rychlost i s ohledem na zvýšení hmotnosti vzrostla jen mírně na zhruba 147 km/h.
Půllitr se měl rozvíjet podobně jako menší dvoutaktní dvěstěpadesátky a třistapadesátky, ale nakonec se přímého nástupce nedočkal, i když bylo postaveno několik prototypů. V jejich případě využila Jawa motor typu 15, který osadila do nového rámu s kyvnou zadní vidlicí. Výsledkem byl čtyřtaktní motocykl, který sdílel vzhled s dvoutaktními modely 250 typ 353 a 350 typ 354.
Kývačka přichází
Jawa 250 typ 353 byla vyvíjena v první polovině padesátých let a představena na podzim roku 1953. Motocykl, jemuž se díky použití zadní vidlice s dvojicí hydraulických tlumičů přezdívalo „kývačka“ vznikl v rámci tehdejší jednotné řady motocyklů značek Jawa a ČZ sloučených do jednoho společného podniku. Ve své době nabídl tento model moderní vzhled i konstrukci podvozku a dobový domácí i zahraniční motoristický tisk tento motocykl přijal příznivě.
Základem modelu 250 typ 353 byl jednoduchý kolébkový rám svařovaný ze čtyřhranných ocelových trubek. V tomto rámu byl usazen vzduchem chlazený dvoutaktní jednoválec o objemu 248,5 kubických centimetrů, který u prvních provedení typu 353 poskytoval nejvyšší výkon 6,6 kW (9 k) a u pozdějších 8,8 kW (12 k). Převodovka zde byla čtyřstupňová a brzdy bubnové vpředu i vzadu.
Jawa 250 typ 353 s rozvorem kol 1318 mm stála na 16palcových kolech a jezdec usazený na sedle ve výšce 780 mm měl pod sebou stroj, jehož hmotnost včetně paliva se pohybovala kolem 135 kg. Na svém kontě má tato dvěstěpadesátka kolem 388.000 exemplářů vyrobených v Československu v letech 1954 až 1962.
Nástupce kývačky
Jawa 350 typ 634 se představila na podzim roku 1973 a nahradila ve výrobním programu tehdy již notně zastaralé „kývačky“ spolu s jejich odvozenými deriváty i již nevyráběný „bizon“. Podobně jako předchozí typy i Jawa 350 typ 634 byla nabízena v různých provedeních s doplňujícími číselnými označeními, z nichž ta nejatraktivnější se pyšnila chromovanými blatníky a otáčkoměrem. Evolucí tohoto typu vznikla celá řada dalších modelů, které ještě dnes v nabídce značky reprezentují tři verze typu 640.
Základ tohoto modelu představoval dvojitý uzavřený trubkový rám, jehož koncepce vycházela z tehdejších soutěžních motocyklů značky Jawa. Pohonnou jednotku se stal vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec o objemu 343,5 kubických centimetrů, který v závislosti na provedení typu 634 disponoval nejvyšším výkonem 14,7 kW (20 k) až 17,7 kW (24 k). Tyto hodnoty mířily k zadnímu kolu vždy prostřednictvím čtyřstupňové převodovky.
Jawa 350 typ 634 v provedení 4-03 pro domácí trh měla motor s nejnižším výše uvedeným výkonem. Tento model s rozvorem kol 1340 mm využíval vpředu teleskopické vidlice se zdvihem 150 mm a vzadu dvojice tlumičů se zdvihem 90 mm. Standardem byla 18palcová kola, která byla vybavena bubnovými brzdami. Jezdec byl ve výšce 810 mm a měl pod sebou stroj, jehož hmotnost se pohybovala kolem 155 kg. Akceleraci z 0 na 100 km/h měl tento model zvládnout za 12,5 s a dosahovat maximální rychlosti kolem 120 km/h.
A co dnes?
Jawa 350 OHC spolu se sesterskými modely 350 OHC Special a 350 OHC Scrambler spojuje linie klasických modelů značky z druhé poloviny dvacátého století s osvědčenou technikou čínských motocyklů Shineray, nabízených na evropském trhu pod různými značkami. Tato trojice modelů výrazně oživila zájem zákazníků o stroje značky Jawa a zároveň naznačila, že pro její budoucnost mohou být ideálem relativně nenáročné stroje s technikou, splňující současné legislativní požadavky, ve spojení s vzhledem, odkazujícím na minulost.
Základem nové rodiny čtyřtaktních modelů 350 je kolébkový rám z ocelových trubek. Podvozek s rozvorem kol 1420 mm využívá vpředu teleskopické vidlice se zdvihem 150 mm a vzadu je dvojice tlumičů se zdvihem 80 mm. Vzduchem chlazený jednoválec s rozvodem OHC o objemu 397,2 kubických centimetrů disponuje výkonem 20,4 kW (27,7 k). Převodovka je pětistupňová.
Jawa 350 OHC má vpředu 19palcové a vzadu 18palcové kolo, zatímco 350 OHC Special má vpředu i vzadu 18palcová kola a 350 OHC Scrambler má vpředu 19palcové a vzadu 17palcové kolo. Modely 350 OHC i 350 OHC Scrambler mají vpředu kotoučovou brzdu o průměru 280 mm s dvoupístkovým třmenem a ABS, zatímco vzadu je použita bubnová brzda o průměru 160 mm bez ABS. Brzdový systém provedení Special využívá kotoučové brzdy s ABS o průměru 320 mm vpředu a 240 mm vzadu.
Rozdíly mezi jednotlivými zástupci rodiny modelů 350 OHC se neomezují pouze na vzhled, provedení řídítek, umístění stupaček, výfuky, rozměry kol a brzdový systém, ale patří k nim i například i palivové nádrže, které mají objem 12,5 l u 350 OHC, 16 l u 350 OHC Special a 12 l u 350 OHC Scrambler. Rozdíly jsou pak i ve výšce sedla, v jehož případě je u základního modelu uvedeno 760 mm, zatímco Special a Scrambler mají 805 mm, resp. 790 mm.
Foto: JAWA Moto s.r.o., Mecum Auction, Inc., Svět motorů, Auto.cz, archív
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat