Minské pojítko mezi integrací a vícevektorovostí

Irina Cukanova

10. února 2020

Hned po výsledcích jednání v Soči oznámil náměstek ruského prezidenta Kozak výsledky jednání Putina s Lukašenkem: „Ohledně spolupráce ve věci ropy a plynu jsme se dohodli na zachování dodávek plynu v podmínkách z roku 2019. Předmětem jednání byly i dodávky ropy a zde bude vláda Ruské federace napomáhat dosažení shody s běloruskými spotřebiteli a výrobci ropy v naší zemi. Dnes nemůžeme prudce měnit podmínky regulování našeho ropného průmyslu. Ceny surové ropy určuje trh a administrativně regulovány nejsou.“

Znamená to, že Bělorusko dostalo plyn za loňskou cenu a ropu za komerční. Ruská vláda nechala cenu ropy na účastnících trhu. Běloruský prezident odjel z Krásné Poljany, aniž by učinil prohlášení pro sdělovací prostředky.

Podle Belněftěchimu je dnes cena ruské ropy 83 % světové ceny. Od roku 2024 bude pro běloruské rafinerie cena ropy shodná se světovou. V Rusku se ropné společnosti dotují státem, a to umožňuje omezovat růst cen paliva, avšak Rusko nehodlá dotovat penězi svých daňových plátců jiné státy. Bělorusko má možnost hlubší integrace v rámci Svazového státu. To by pomohlo dosáhnout toho, co si přeje Lukašenko – odebírat uhlovodíky za ceny „jako ve Smolenské oblasti“.

Návrh byl Bělorusku dán. Prohloubení integrace v rámci Svazového státu je reálná perspektiva rozvoje obou ekonomik a umožnila by vyrovnat preference u běloruských i ruských podniků. Ruská federace promyslela opatření k ochraně svých výrobců ropných produktů a vyzvala Bělorusko k prohloubení integrace ve věci unifikace daňového zákonodárství a ke směřování ke stejným podmínkám pro své rafinerie jako jsou u ruských. Jenže Minsk v tom vidí nebezpečí pro takzvanou mnohovektorovost, založenou na chybném přesvědčení, že Bělorusko musí diverzifikovat své zahraniční vztahy.

Hospodářské základy pro běloruskou mnohovektorovost nejsou, jsou jen všeobecné fráze o „rovnoprávných a vzájemně výhodných vztazích s různými státy“, „efektivitě dvoustranných vztahů“, „konstruktivní pragmatické práci ve všech směrech“, atd. Nic z toho nebylo a v roce 2017 oznámil Lukašenko, že „u nás se s mnohovektorovostí všechno nepovedlo“, ale zároveň zdůraznil, že pro Bělorusko „není jiné cesty než je mnohovektorová politika“.

Příklad toho, že mnohovektorovost nepřinesla Bělorusku za 25 let očekávané výhody: V roce 2015 nebyla Čína na takové vztahy s Běloruskem na základě bezplatnosti připravena, „ačkoliv mělo Bělorusko statut strategického partnera“. „Celá pomoc Číny Bělorusku představovala vázané úvěry, které znamenaly za vyčleněné peníze nákup čínských výrobků, technologií a využívání čínské pracovní síly.“ Je to lepší než hlubší integrace v rámci Svazové unie?

Mnohovektorovost funguje jen teoreticky, ne však prakticky. Dodávky ropy do Běloruska: Nikdo se zatím nerozhodl prodávat mu ji levněji než Rusko. Baltské státy odmítly nákup elektřiny z běloruské jaderné elektrárny.

V náhradu za skomírající mnohovektorovost v Bělorusku se objevilo politické objasnění: Je nutné zachovat svrchovanost, integrace by znamenala závislost, abychom zůstali nezávislí, musí probíhat dezintegrace! Nakonec se mluví o nebezpečí „začlenění Běloruska do Ruska“. Pouliční mítinky organizované prozápadními skupinami probíhaly pod heslem „Žádná integrace!“ V Polsku, kde také pracuje běloruská opozice, připravili „sociologii“ a distribuovali ji kanálem Belsat: „V roce 2019 se počet stoupenců svazku Ruska s Běloruskem snížil z 60,4 % na 40,4 % . Myšlenku vstupu Běloruska do Svazového státu podpořilo podle Běloruského analytického semináře v Polsku jen 12,8 % dotázaných a připojení k Rusku jen 3,7 % dotázaných.“

Průzkum Běloruského analytického semináře sleduje jednoznačný cíl: přesvědčit veřejnost o tom, že práce na prohloubení integrace v rámci Svazové unie se vede proti vůli Bělorusů.

Po setkání Putina s Lukašenkem v Krásné Poljaně se zintenzivnily „spící“ projekty ve sdělovacích prostředcích a na sociálních sítích. Lhalo se o ceně ropy a plynu pro Bělorusko – samozřejmě vysoké oproti ceně pro jiné státy. Vykládají se zkazky o tom, že prohloubením integrace do Svazové unie vstoupí Bělorusko „do konfliktu se všemi zeměmi EU“, „vznikne nebezpečí války s NATO“, „ukončí se všechny svazky s jinými zeměmi“, „zastaví se rozvoj infrastruktury“, atd.

Bělorusku se nabízí zcela primitivní snůška „důkazů“ proti Svazovému státu: „do Běloruska proudí levná pracovní síla z Asie“, „přirozeně klesnou mzdy“, „přiškrtí se podnikání“, „Minsk bude tuctovým provinčním městem“, atd. Stejně škodlivá je hloupost jiného druhu: pro Rusko je prý výhodný „rozvod“ s Běloruskem.

Dva dny po jednání v Soči oznámil ujednané podrobnosti v Krásné Poljaně první vicepremiér Běloruska Dmitrij Krutoj. Podle něho bude do Běloruska dodáván ruský plyn za podmínek, které nejsou horší než dosavadní a příslušní ministři „ještě posoudí možné malé úpravy ve prospěch Běloruska“. Ropu se Bělorusko rozhodlo rovněž nakupovat u Ruské federace. K tomu řekl: “ Bělorusko nepotřebuje žádné speciální exkluzívní podmínky, chceme kupovat ropu za světové ceny a ne hůře.“ Ruský prezident Putin s tím souhlasil. Navíc slíbil, že ruská vláda poskytne všemožnou spolupráci s ruskými těžebními společnostmi. Zároveň budou zrušena omezení v přístupu k ropovodu Transněfť, což Bělorusku umožní jednat nejen s pěticí hlavních dodavatelů ropy (Rosněfť, Lukoil, Tatněfť, Gazprom něfť a Surgutněftěgaz), ale i s mnohem menšími společnostmi.

Krutoj prozradil, že se v Soči projednávaly i nižší platby za úvěr na výstavbu běloruské jaderné elektrárny a jejich odložení. Běloruská media označila jednání „za konstruktivní, normální a absolutně pracovní“.

V době jednání obou státníků v Soči se běloruská opozice setkala s ukrajinskými činiteli v kyjevské městské správě v budově, kde se 1. ledna skvěl obraz Bandery. Titulek Belsatu hlásal: „Bělorusové a Ukrajinci se domlouvali, jak se budou společně bít s Ruskem.“ Jenže se nedomlouvali Bělorusové s Ukrajinci, ale jen jejich nepatrné části. Uvažovali o vytvoření jednotné informační fronty a snili o balticko-černomořské unii. Ukrajinští účastníci setkání vyzvali běloruské kolegy, aby nespojovali Lukašenka se svrchovaností a tvůrce Bílé legie „litvin“ navrhl formovat v běloruských městech „dobrovolnické legie“ (samozřejmě podle vzoru Ukrajiny). I po převratu je současná Ukrajina strategickým partnerem pro mnohovektorové Bělorusko, jenže tento partner hodlá fungovat proti běloruské vládě.

Převzato z Fondsk.ru

***

V zemích Evropské unie se vyslovili o svém postoji v případě války mezi USA a Ruskem

Alexandr Charalažnyj

13. února 2020

Neustálé a navíc narůstající nepřátelství Washingtonu a Moskvy nutí většinu zemí ve světě volit, na čí stranu by se postavily v případě konfliktu. Stejné je to i v zemích EU. Vypadalo by to na jednoduchou odpověď, neboť většina ze států EU je napojena na USA, přinejmenším na členství v NATO. Jenže je to trochu jiné.

Koncem minulého roku byl proveden průzkum veřejného mínění organizací Pew Research Center. Výsledek ukázal, že průměrně 60 % obyvatel považuje dobré vztahy s USA za perspektivnější než dobré vztahy s Ruskem. Pokud je možno průzkumu věřit, potom čím západněji se země nachází, tím více jsou obyvatelé nakloněni Americe. V Británii a Nizozemsku je to kolem 80 %. V Bulharsku, na Slovensku, v Maďarsku a dokonce i v Polsku odpověděla nejméně polovina obyvatel, ale i více, že partnerství s Washingtonem, ale i s Moskvou musí být stejné. V České republice, Řecku, Itálii a Litvě je lidí s takovým názorem průměrně 40 %.

Zajímavější je průzkum další organizace European Council on Foreign Relations, podniknutý v souvislosti s 56. výročím Mnichovské konference o bezpečnosti, která se koná v Německu od 14. do 16. února. Dokument pro účastníky akce je nazván „Westlessness“ (bez zápaďáctví) a přinesl výsledky nečekané pro samotné organizátory. Ne méně než 70 % účastníků z osmi zemí řeklo jasně a jednoznačně: v případě válečného konfliktu USA s RF musí Evropa zachovávat neutralitu a politiku válečného nevměšování. A to dokonce i v případě, že se konflikt zvrhne na válku mezi mocnostmi. Přitom lidé tam nějak nemají na zřeteli, že pokud situace dojde až do skutečné války mezi USA a Ruskem, bude Evropa sotva dál existovat. Soudě podle průzkumu, nemají Evropané všeobecně představu, co znamená taková válka mezi jadernými mocnostmi.

Převzato z Topwar.ru

***

S USA ne: Filipíny hledají nový vojenský pakt

Ljubov Stěpušova

12. února 2020

Filipíny mohou zvážit uzavření vojenského paktu s jinými zeměmi, jak řekl jejich ministr spravedlnosti Menardo Guevarra den po ukončení hlavní dohody o obranném paktu s USA.

Manila odstoupila od první vojenské smlouvy s USA

Guevarra řekl novinářům, že v průběhu zasedání prezidentské komise „bylo připomenuto …, že můžeme posoudit možnost vytvoření analogických VFA (dohoda o rozmístění amerických vojsk a americké vojenské techniky na našem území Visiting Force Agreement VFA) s jinými zeměmi pro pokračování výcviku našich vojáků“.

Prezident Duterte oficiálně informoval prostřednictvím svého kabinetu USA o tom, že Filipíny odcházejí z dohody s USA. Někteří odborníci spojují toto rozhodnutí s tím, že senátor Ronald de la Rosa, stoupenec tvrdých opatření při boji s obchodem s drogami, nedostal americké vízum.

Dohoda VFA z roku 1998 je právním základem pro přítomnost amerických vojsk na Filipínách a stovek každoročních společných vojenských cvičení. Podle dohody musí být smlouva vypovězena alespoň 180 dní předem, což možná povede k vyjednávání mezi oběma zeměmi.

Dohoda o vzájemné obraně z roku 1951 je ohrožena

Někteří filipínští zákonodárci mají obavu, že bez VFA ztrácejí další dohody s USA smysl. Jedná se o Dohodu o rozšířené obranné spolupráci (EDCA) z roku 2014 a Dohodu o vzájemné obraně (MDT) z roku 1951. MDT vyžaduje, aby jedna strana bránila druhou v případě vnější agrese a EDCA umožňuje velkou rotaci v zemi přítomných amerických vojsk. Guevarra řekl, že Filipínci mohou vstoupit do budoucích nových dohod, které dodají „zuby i svaly“ MDT, nebo může být tato dohoda zcela odepsaná. Dodal: „Zahraniční politika je dynamická a vyvíjí se s časem.“

Americké velvyslanectví v Manile prohlásilo, že jde o vážný krok, mající vážné následky pro filipínsko-americkou alianci. Uvedlo: „Pozorně posoudíme, jak nejlépe postupovat dále k rozvoji našich společných zájmů.“

Na Filipínách vyvolává VFA spory. Levicoví a nacionalističtí politici dlouho přesvědčují, že VFA zaručuje americkým vojákům nedotknutelnost, i když mají na svědomí zločiny. Zastánci dohody tvrdí, že bez ní se Filipínci nedokáží ubránit před expanzí Číny, zvláště ve sporném Jihočínském moři.

Kdo je novým partnerem Manily?

Po inauguraci Duterteho v roce 2016 se velmi zlepšily vztahy mezi Filipínami a Čínou. Před odletem do Číny v roce 2018 prezident řekl: „Potřebuji Čínu. Především v této chvíli.“ Duterte považoval, na rozdíl od svých předchůdců, spor ohledně Jihočínského moře za více věcný, než za principiální.

Nikdo nechce být druhou Sýrií

V roce 2017 bojovali na Filipínách militanti IS, zajali rukojmí ve škole na jihu země a pokusili se ovládnout jižní provincii Mindanao. Pentagon se připravoval bombardovat jejich pozice. Události vypovídaly o tom, že se v jihovýchodní Asii formuje nové ohnisko mezinárodního terorismu, analogické syrskému. Jeho rozsah a ničivý potenciál nemusely být o nic menší než ty na Blízkém východě. Avšak rozhodné akce Duterteho na potlačení chaosu předešly vzniku „muslimského státu“.

Převzato z Pravda.ru