Má příjemnou tvář, krátké hnědé vlasy, je oblečený v šedém svetru a džínách. Sedí uvolněně a zpříma hledí před sebe. Skutečnost, že je muž na pódiu vězněm, prozrazuje jen vizitka položená před ním na stole.
Stojí na ní nápis pan Dalibor, odsouzený. Víc se při debatě upřesňovat nebude. Spolu se zástupci Probační a mediační služby, soudu a věznice přijel v polovině února do písecké knihovny na první veřejnou debatu o projektu probačního domu pro podmínečně propuštěné vězně v Písku.
„Když jsem se dozvěděl, že sem jedu, vzpomněl jsem si na život na svobodě. Sjížděli jsme Otavu. Písek je krásné město s krásným mostem, který se podjíždí,“ usmál se Dalibor. Ve věznici v Kuřimi si odpykal už sedm let, o podmínečné propuštění bude moci zažádat za dva roky.
Za plotem se o vás starají, ale pak nevíte, co dál
„Naštěstí mám rodinu a doufám, že ji budu mít i v té době. Rodina je základem pro každého vězně. Pokud ji ztratí, nemá nikoho. Představte si, že vám skončí trest nebo zažádáte o předčasné propuštění. Vyjdete z bran věznice, v ruce igelitku a našetřených pár peněz ze zaměstnání. Čekají vás exekuce, obnova dokladů, shánění práce, bydlení. Za plotem o vás bylo postaráno, měli jste zajištěnou stravu, ubytování, všechno. Najednou nevíte, co dál,“ popisuje Dalibor s tím, že právě tato situace je nebezpečná.
„Snažíte se najít záchrannou ruku. Pokud nebude existovat pomoc v podobě probačního domu, zavoláte bývalým kamarádům. Mnohdy těm, kvůli kterým jste skončili ve vězení a jste v tom znovu. Kluků, kteří se vrátili přesně z tohoto důvodu, už jsem potkal hodně,“ vypráví Dalibor.
„Byl jsem dobrým sousedem, chci být dobrým sousedem a myslím, že ve vězení nejsou jen darebáci. Dostali se tam i normální kluci, kteří udělali chybu. Ale pořád jsme lidé a měli bychom si pomáhat,“ říká Dalibor.
Sálem se po jeho řeči ozval potlesk. A to i těch, kteří jsou proti zařízení, jež má v Písku vzniknout zatím jako jediné v České republice.
Dům pro 16 propuštěných
Petici proti jeho vybudování podepsalo do středy zhruba tři sta lidí. O zřízení prvního stálého probačního domu v areálu profesionálních hasičů na okraji města s kapacitou šestnáct lidí už je ale rozhodnuto. První klienti v něm najdou zázemí v roce 2022.
„Chtěl bych uklidnit veřejnost, pokud jsou tu obavy, že se při tomto projektu dostanou do Písku odsouzení, z nichž by šel strach. Podmínečné propuštění se dostává vězňům zcela mimořádně podle okolností přesně stanovených soudem. A soudy velmi pečlivě zvažují, zda žádosti vyhoví. Vězeň musí splňovat řadu kritérií pro to, aby se dostal ven dříve,“ naznačuje místopředseda okresního soudu v Českých Budějovicích Radek Martínek.
Podle náměstka pro probaci a mediaci Marka Tkáče navíc může propuštěný dostat také povinnost podrobit se náhodnému testování na alkohol nebo jiné návykové látky.
„Tím pádem žádné takové látky včetně alkoholu nebude moct konzumovat. Takto podmínečně propuštění potřebují hlavně vedení a podporu. Určitou míru kontroly, aby se na svobodě co nejrychleji zadaptovali a plnili své závazky a zapojili se do běžného života. Našli práci, urovnali vztahy se svými blízkými, s čímž souvisí i bydlení a řešili případnou zadluženost,“ dodává Marek Tkáč, který bude mít projekt na starost.
Budou si co nejrychleji hledat práci
Pobyt v probačním domě bude možný na maximální dobu šest měsíců.
„Nejedná se o zařízení, které by mělo nahrazovat bydlení na neomezenou nebo nepřiměřeně dlouhou dobu. Bude tu působit devět pracovníků, z nichž čtyři odborní budou s propuštěnými pracovat intenzivně na individuálních plánech pobytového programu. Ten bude každému šitý na míru podle toho, co mu uloží soud. Pak tu budou provozní pracovníci a dohromady budou všichni zajišťovat čtyřiadvacetihodinový sedmidenní provoz,“ vysvětluje Tkáč s tím, že důraz bude kladen také na to, aby si klienti probačního domu zajistili co nejdříve práci.
Jednoho z autorů petice, Jiřího Struka, zajímalo, proč byl pro tento projekt vybrán právě Písek a zda bude zajištěno, že tu propuštění vězni nezůstanou i nadále.
„Žádný jiný z nabízených objektů nebyl vhodný. Už v průběhu pobytu bude navázaná spolupráce s naším pracovištěm v místě, do kterého se mají vrátit, a bude probíhat příprava podmínek pro to, aby se tak stalo,“ tvrdí Marek Tkáč.
Jeho slova podpořil také ředitel azylového domu v Ostravě, kde fungoval první probační dům na zkoušku, Petr Novák. „Všichni klienti, kteří u nás byli, se už v průběhu těšili domů, za svými rodinami. V Ostravě nezůstal žádný,“ informoval Novák.
Další debatující položil zástupcům probace a mediace otázku, jak by se jim žilo nedaleko takového zařízení.
„My, soudci, jsme první, kteří by mohli mít obavu o život, zdraví svých blízkých, majetek. Budějovická věznice zaměstnává většinu odsouzených. Pracují mimo jiné jako popeláři. Bydlím v lokalitě, kde se s nimi jednou týdně setkávám. Zdraví mě, říkají dobrý den pane soudce a strach nemám,“ konstatoval Radek Martínek.
Mezi několika desítkami debatujících se ozvali i ti, kteří vyjadřovali probačnímu domu podporu. „Na sídlišti Portyč jsou mladí lidé, kteří fetují, vrátili se z vězení. Znám je, žiji mezi nimi. Z šestnácti propuštěných vězňů opravdu strach nemám,“ řekla například Jiřina Pospíšilová.
Projekt bude hrazen z norských fondů s udržitelností na pět let.
