Chtěla jsem vidět, jak vypadá taková popelářská směna. A tak jsem v úterý 14. ledna usedla vedle řidiče a velitele osádky popelářského Mercedesu ECONIC Jana Augustýna. V Teplicích je deset let, čistit město dříve jezdil se svým tatínkem, který už je v seniorském věku a na odpočinku. V kabině jsou s námi ještě dva mladíci Martin Konečný a Daniel Loos. Hoši měli právě po svačinové pauze a po ní jsme se kolem 10. hodiny vydali do Novosedlické ulice, kde sídlí řada firem. Trasu znají dokonale, Jan Augustýn se svým kolosem, který prázdný váží 15, 7 tuny, zručně zajíždí co nejblíž ke kontejnerům, mládenci je dávají vysypat a vracejí zpět na místo. Řídí se přitom denním svozovým plánem, který mají k dispozici jak v papírové formě, tak i na tabletu. Střídáme jednu zastávku vedle druhé, Martin s Danem zůstávají venku a jezdí na stupačce auta, aby v husté zástavbě neztráceli čas. Tak je to každý den. Z osmihodinové směny, ať ranní či odpolední, v zimě nebo v létě, na sněhu, za deště i v tropických vedrech stráví víc než polovinu času za vozem. Přitom musí mít na sobě předepsaný pracovní oděv a obuv. Když je víc nádob pohromadě, vystupuje i řidič Jan a pomáhá jim. Zajíždíme do kolonie rodinných domků a zahrádek na Bramš. Dlouho jsem tu nebyla a nestačím se divit, jak velké je tu nové osídlení. Jezdit po uzoučkých uličkách vedle zaparkovaných aut bych se bála i v osobáku. Jan je v manévrování opravdu třída, je vidět, že rád řídí. Ptám se ho, jak se odpadové hospodářství za posledních deset let změnilo. Přesto, že lidé komunální odpad daleko víc třídí, je nárůst o polovinu vyšší. Začínal s menším autem, které pobralo 6 tun netříděných odpadků, dnes je jich za směnu dvojnásobek.
A co popeláře nejvíc trápí? Jednak někteří bezdomovci, kteří prohrabou kontejnery a vyházené odpadky nechají na zemi. Úklid s koštětem a lopatou pochopitelně zdržuje. Nejhorší to bývá po víkendu, kdy se stává, že se na některá místa vracejí i dvakrát za směnu, prim v tom hrají především sídliště. Za chvilku se o tom přesvědčujeme v Zemské ulici. Dál jsou to špatně zaparkovaná auta, a to i tam, kde jsou žluté čáry a taky fakt, že lidé házejí do kontejnerů i odpad, který tam nepatří, například cihly, kamení, hlínu, pneumatiky, kusy nábytku a podobně. To se pak hoši pěkně nadřou a přitom zbytečně. Stejně tak si musí umět poradit i s extrémními situacemi. Tepličané vědí, jak vypadá město po slavnostním zahájení lázeňské sezóny nebo těsně po Vánocích a na Nový rok. To začínají jezdit namísto v 6 hodin už ve 4 ráno, aby do 8 stihli sklidit hlavní komunikace. A když časově nezvládají, musí do práce i v sobotu. V úterý 14. ledna dopoledne, než je vystřídala odpolední směna, vysypali 210 nádob, žádný z osádky se ale netěší na čtvrteční odpoledne. To mají ve svozovém plánu 800 nádob v Proboštově. Těsně před polednem signalizuje popelářský vůz, že je plný. Jedeme proto do Modlan na skládku. Váha říká, že náš náklad činí 11,4 tuny. Skládka je skutečně obrovská, chvíli trvá, než jsme na místě. Řidič kompaktoru, který neustále odpadky zahrnuje, ukazuje, kam máme nijak libě vonící náklad složit. To trvá jen pár minut. Zatím pozoruji hejna racků, kteří neustále nad skládkou krouží a hledají něco k snědku. Nepochybuji, že nacházejí, protože v komunálním odpadu bývá jídla opravdu hodně a někteří z nich svou mohutností připomínají spíš kachny nebo husy. Osádce popelářského vozu děkuji za nevšední zážitek. Přesvědčila jsem se, že tahle profese není žádný med. Proto se přimlouvám, mějme k tomuto povolání úctu a začněme každý u sebe. Vždyť pořádek dělá přátele! Text a foto: L. Richterová
