Zajet dobrý výsledek ve sjezdovém lyžování není dnes jen o samotném výkonu sportovce. Je k němu potřeba i dobrá taktická příprava. Trať nepoznávají závodníci jen na sjezdovce, ale stále víc z videí. A ta musí někdo natočit, což je většinou práce trenérů. Že to není vůbec jednoduchá činnost, přibližují Tomáš a Ondřej Bankovi, trenéři dvojnásobné olympijské medailistky Ester Ledecké. „Běhám s kamerou po lese, jezdím autem po okolí a hledám místo, odkud budou nejlepší záběry,“ vypráví Tomáš Bank.
Úspěchy Ester Ledecké přicházejí stále častěji. V prosinci vítězství ve sjezdu v Lake Louise, na stejném místě i 4. příčka. Pak další umístění v top 10 a v sobotu bronz na sjezdovce Kandahar v Ga-Pa. Za těmito výsledky stojí tvrdý trénink, víc zkušeností na lyžích, ale i něco jiného. Závodníky je dnes třeba připravovat také mimo pisty.
„O několika chybách vím sama, další mi řeknou trenéři. Všechno to ještě pořádně rozebereme večer u videa,“ říká téměř vždy Ledecká po dojetí tréninku či závodu.
Video. Věc, bez které by se už dnes lyžařské týmy neobešly. Mají k dispozici několik záběrů z různých částí sjezdovky. Aby jich měli trenéři k rozboru co nejvíc, je u menších týmů, jaký má právě Ledecká, potřeba spojit se se zahraničními kolegy a videa si vyměnit.
S tím, jak přichází úspěchy, je to ale čím dál složitější. „Spolupráce s týmy už není tak samozřejmá jako dřív. Třeba Rakušané dostali zákaz s námi spolupracovat, ale mají nás rádi, takže nám to řekli a jsou s námi dál,“ prozradil Tomáš Bank.
45 minut na sněžnicích
I proto se snaží být co nejvíc soběstační. „Máme jednu kameru, která má velký zoom, tak se snažíme to využít a najít místo, kde bychom měli pozici, kterou nikdo jiný nemá,“ říká starší z trenérské dvojice. Znamená to často i to, že jeden z trenérů sedne do auta a jezdí po okolí a hledá to nejlepší místo.
Může jím být protější kopec, ale i střecha budovy. „Je strašně důležité nafilmovat trénink, obzvlášť když je jen jeden. Je potřeba mít pokryto kamerami každé místečko na trati. Některá místa i z dvou pohledů. Takže pak třeba běhám s kamerou po lese,“ doplňuje ještě Tomáš Bank.
Také jeho mladší bratr se vydává do terénu, což může někdy být i nebezpečné, obzvlášť když se škrábete v hlubokém sněhu na kopec. „V Altenmarktu jsem šlapal 45 minut na protější kopec se sněžnicemi, akorát se tam nevešly lyžáky, tak jsem šlapal v těch vložkách do lyžáků,“ vzpomíná Ondřej Bank.
Pro úspěch své svěřenkyně tak dělají trenéři mnohé. V dnešní době technických vymožeností je to ale nutné. „Mě to baví. Když už jsem tady a nejsem doma s rodinou, kterou mám naštěstí tady v Ga-Pa s sebou, tak udělám cokoliv, abychom Ester připravili dobře,“ říká bývalý závodník, který má s mnohými tratěmi své zkušenosti.
Drony? Zákaz!
Mohlo by se tak zdát, že i díky tomu může Ledecké poradit, kudy jet, protože to má ještě v paměti. „Teď už čerpám z toho, kdy jsem tady sám jel, jen trochu. Jel jsem úplně jinou sjezdovku, takže minimálně. Spíš vycházím z principů: zatáčka přikloněná, odkloněná. Je to teď už všechno video a zkušenosti z trenérského života,“ usmívá se muž, který v SP dokázal zajet třetí místa v kombinaci v Beaver Creeku a Kitzbühelu.
A ačkoliv jde technika dopředu, musí týmy pracovat v souladu s pravidly Mezinárodní lyžařské federace FIS. I proto musí hledat ideální místa na natáčení po okolí a nemohou využít drony. „Teď to nejde, v pravidlech je zákaz dronů. Některé brány, specielně jedna v Kanadě, nejdou absolutně natočit, tady taky jedna taková je a dokážu si představit, že by to bylo nejlepší z dronu. Ale zatím to nejde. A myslím, že je to dobře. Když začnou padat drony na závodníky, je to blbé,“ vysvětluje Tomáš Bank.
A v čem spočívá práce s natočenými videi? Základem je doporučit Ledecké před startem pro ni nejlepší linii, kterou má kopírovat. Není to ale vždy ta nejrychlejší. I když při sobotním sjezdu v Ga-Pa se právě do takové pustili.
„Tady jsme z ní cítili, že je sebevědomá, ne třeba jak v Bansku. Viděl jsem na ní, že ji můžu tlačit do té jakoby vítězné, nejrychlejší linie. I když sjezd byl hodně náročný, v prvním tréninku bylo vidět, že se holky lehce bojí, přesto jsem cítil, a to mě baví nejvíc, že ji můžu tlačit do nejrychlejší linie. Jen poslední točku nesplnila úplně přesně, jinak to bylo super.“
