Divadelní noviny > Blogy Kontext

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 528)

Ozvala se múza Mab: Je větrno a mraků plno, v Moravském zemském muzeu bude jistě teplo. Knížky Ondřeje Sekory patřily k vaším oblíbeným, tak v jedenáct na výstavě.

Foukalo a kašlajících plná tramvaj. Petrskou uličkou jsem doputoval k budově muzea v okamžiku, kdy vítr kousek přede mnou shodil shůry mramorovou kachli. Plesklo to, až jsem se lekl. V krčmě paní Husy nabízeli gulášovou polévku…

Promluvila múza Mab: Dietrichsteinský palác byl postaven v letech 1613 – 1616 jako místodržitelské sídlo olomouckého biskupa kardinála Františka Dietrichsteina. Dějiny muzea se začaly psát v roce 1817. Tehdy císař František I. císařským dekretem stvrdil vznik Franciscaneum. O reprezentačním významu paláce svědčí pobyt významných osobností Fridricha Falckého (1620), Marie Terezie (1748) nebo Michaila Ilarionoviče Kutuzova (1805).

Prošel jsem barokním portálem, koupil vstupenku a ptal se po avizované monografii… Zatím není, je v tisku, zněla odpověď.

Mab se nadechla: Ondřej Sekora, významný český spisovatel, novinář, ilustrátor a tvůrce knih pro děti se narodil v Králově Poli 18. 12. 1899. Výstava, kterou Moravské zemské muzeum přichystalo k 120. výročí Sekorova narození, reflektuje všechny jeho základní autorské polohy a ukazuje pestrost fazet jeho tvorby.

Omladina ze základní školy vzala výstavu úprkem. Marně se ji snažila paní učitelka ubrzdit.

V zaskleném rámu se nachází zahnědlá strana Lidových novin se statí a kresbičkou. Autor Ondřej Sekora. Výstavní místnosti dominuje velká bílá plocha s pěti podobami proměny mravence ve Ferdu. V první a druhé kresbě má hlavičku malého králíčka, v páté je již mravenčím švihákem s puntíkatým šátkem uvázaným do tvaru motýlích křídel, s elegantními botkami na atletických nožkách a výraznými dlaněmi na tyčkovitých rukou.

Hledím do skleněné vitríny na originály obrázků. Černošce s dítětem v náručí zdobí zápěstí a kotníky nohou okrasné kroužky. Pastelové chalupy se zdají být v pohybu a malý mouřenín má kukuč rošťáka. Mab fotí a přitom šeptá: Fenomenální kreslíř…

Stojím nad kruhovým stolem s leporely a knížkami. Brouk Pytlík, Ferda Mravenec, Kuře Napipi, městečko Kocourkov… Beru do rukou Sekorovu Abecedu, listuji v ní a čtu kouzelné říkanky u nakreslených písmen… Knížky dětství, které ovlivnily mé vnímání. Škoda, že už není návratu.

Maminka s dceruškou ťukají do psacího stroje a pak z barevných destiček skládají žížalu. Když ji doskládají, navlhčí na podušce s černou barvou dřevěnou raznici a udělají obtisk na papírový aršík.

Mab šeptá: Výstava je koncipována v duchu Komenského Školy hrou. Děti dostanou při vstupu slohu s úlohami a křížovkou, musí najít šest raznic, natisknout jimi obrázky a vyluštit tajenku…  Nasadila si na hlavu černou čapku s tykadly, oblékla na sebe puntíkovaný kabátek a stala se beruškou. Zářila… Sekora byl sportovní redaktor. Propagoval ragby, hru, kterou poznal ve Francii. Psal reportáže o průběhu cyklistického závodu Tour de France. Je tady akreditační páska, kterou měl na rukávu, když byl účastníkem Olympijských her. Rád lyžoval.

Přešel jsem do druhé části expozice věnované Sekorově spolupráci s divadly, televizí a filmem.

Loutky kdysi legendárních postav, Stréčka Křópala a Jozéfka Melhoby, navrhl pro brněnské divadlo Radost. Jsou k vidění za sklem vitríny. Pražské Vinohradské divadlo uvedlo jeho hru Ferda Mravenec. Dokladem jsou fotografie z dávné premiéry. K překvapení jsem na jedné z nich rozeznal tvář své profesorky herectví, paní Loly Skrbkové.

Mab pravila: V divadle Polárka jste prosadil inscenování Příběhů Brouka Pytlíka. Hrál ho Jirka Skovajsa. Byl to úspěch.

Věru ano. Jednou se na dopolední produkci nedostavil herec. Nechtělo se mi poslat děti a jejich paní učitelky domů, tak jsem vlezl do kostýmu a stal se slavným… Už bych to nechtěl zažít.

Ve zlínských ateliérech natočila Hermína Týrlová loutkový film Ferda Mravenec. Zavěšené loutky jsou nehybné. Udivují filigránskou jemností provedení.

Na velké obrazovce je promítán vzácný dokument. Ondřej Sekora kreslí a tvorbu komentuje. Tak takhle se dělá psík jménem Voříšek…

U pokladny jsem si posteskl, škoda, že ještě není vytištěna Sekorova monografie. A koupil jsem si Ferdův puntíkatý šátek.

Bylo hluboko po poledni. Zelným rynkem foukal studený vítr.

Mab řekla: Ondřej Sekora byl znám nejen u nás. Jeho knížky slavily úspěch v mnoha zemích světa. Ale život neměl snadný, jeho manželka pocházela z židovské rodiny a z toho pramenily hrůzné svízele. V roce 1941 se dočkal vyhazovu z redakce Lidových novin. Byl vězněn v koncentračních táborech. Zemřel 4. července 1967 v Praze ve věku šedesáti sedmi let. Příčinou úmrtí byla mozková mrtvice. Je pochován na hřbitově Malvazinky.

V teple kavárny jsem si dal kávu s horkým mlékem a jablkový koláč se šlehačkou. Přemýšlel jsem o dětech, které výstavní expozici proběhly tempem téměř závodním. Možná jim cesta z výuky a zpět do školy zabrala více času, než se předpokládalo.

Nebo je tomu jinak?

5. 2. 2020

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 9. února 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 528)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Sekorovo košaté dílo
   umělce malíře, tvůrce příběhů zlidštěných postaviček hmyzu, ilustrátora a humoristy od svého vzniku zajímá a baví všechny své čtenáře od těch nejmenších po nejstarší a již několik generací. A nejen čtenáře, ale umělce jiných oborů, kteří jeho postavičky uvedli do pohybu, rozezpívali a doprovodili hudbou. Jejich inspirace bude nepochybně mít další varianty i v budoucnosti.

   09.02.2020 (17.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ