RECENZE: Zpěvačka Halsey má nový popový drajv

Pětadvacetiletá Halsey (vlastním jménem Ashley Nicolette Frangipaneová) takříkajíc udeřila pěstí do stolu už při vydání debutu Badlands v roce 2015. Měla za něj dvě nominace na Grammy, především ale získala zástup mladých fanoušků, kteří se ztotožnili zejména s tím, že nehodlala brát pop jen jako formu zábavy.

Pracuje s ním se zaujetím kvalitní zdravotní sestry. Stará se o něj, zachovává jeho tradiční charakter a současně hledá způsob, jakým mu dodá větší živelnost. Bylo to tak na druhém albu Hopeless Fountain Kingdom (2017), na němž přijala více elektroniky, a je to i na novince Manic. Její název odkazuje na jednu fázi maniodepresivní psychózy.

Skládání písniček je pro Halsey jako pro osobu trpící bipolární poruchou do jisté míry terapie. I proto jde o osobní album, které reflektuje její aktuální pohled na svět. Patří k němu i bolest z ukončeného vztahu, jež je jasně zasazena ve skladbách You Should Be Sad či Without Me, v jiných třeba v náznaku. V textech je však i naděje, třeba když se ve Finally/ Beautiful Stranger zpívá o novém setkání. Halsey je výrazná a stylově univerzální zpěvačka. Její znělý hlas skladbám dominuje a vytváří klíčovou složku celkového zvuku alba. Interpretačně skvěle, se zaujetím a náležitou rozdováděností, zvládá taneční skladby Graveyard a Still Learnin, také raprockovou 3am, poklidnou More i měření vokálních sil v duetu Alanis’ Interlude, v němž hostuje Kanaďanka Alanis Morissetteová. Na kolekci vlastně není píseň, ve které by Halsey byla nevýrazná či méně viditelná.

Přitom v nich převládá zvuk živých nástrojů. Jako celek deska díky tomu takříkajíc dýchá a stylové posuny či inspirace dobře vynikají i v její kompaktnosti. Vznikla barevná a energická nahrávka, na které zpívá žena, jež velmi výrazně určuje v současném popovém světě aktuální drajv. Takový, kterému stojí za to naslouchat.

Hodnocení 85 %