Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Antixenofobní anekdota. Kočkožrout působí zkratkovitě a ploše

Kultura

  5:00
PRAHA - Švandovo divadlo uvádí na své studiové scéně Fassbinderova Kočkožrouta, známého ovšem v originálním pojmenování jako Katzelmacher (tak se v klubových kinech také u nás prezentovala jeho filmová verze). Inscenaci režíruje Jan Holec.

Inscenace Kočkožrout (2020). Režie: Jan Holec. foto: Švandovo divadlo

Provokativní německý tvůrce vytvořil v roce 1968 krátkou, ani ne hodinu trvající divadelní hru, kterou rok poté adaptoval pro film, ovšem už se standardní stopáží. Fassbinder si sám v divadelní premiéře a pak i ve filmové verzi zahrál titulní roli, „gastarbeitera“ Jorgose, který si z rodného Řecka přijede přivydělat do Bavor.

Inscenace Kočkožrout (2020). Režie: Jan Holec.
Inscenace Kočkožrout (2020). Režie: Jan Holec.

Mladý režisér Jan Holec, který v nedávných měsících příjemně překvapil subtilně zralými inscenacemi (především Dorstovým Fernandem Krappem u Klicperů v Hradci Králové), předestřel tentokrát přímočarou a žel nepříliš účinnou antixenofobní agitku. Náročnějšímu divákovi, sympatizujícímu s poselstvím produkce, nestačí zopakovat si fakta o smýšlení některých sociálních „bublin“ ve středoevropském prostoru, od divadelní produkce čeká dramatický konflikt i pokus o pochopení zdrojů oněch negativních projevů.

Do bavorské vesničky, která má – oproti Fassbinderově filmu s únavně maloměstským prostředím – ráz bodře rustikální, přijíždí zprvu poněkud záhadný Jorgos (Jan Grundman) a k prvnímu střetu s „domorodci“ dochází hned zkraje v hospodě. Ke srovnání s filmem se uchylme ještě jednou, tam se Řek objevuje až v polovině snímku, zatímco jsme předtím sledovali bezútěšný propletenec prázdných partnerských vztahů, nudu a úzký intelektuální obzor postav. Přesto se nám nějak přiblížily, alespoň svou výraznější živočišností či bezskrupulózní ziskuchtivostí.

Postavy v Holcově inscenaci jsou načrtnuty jako chodící schémata primitivního a surového buranství (Erich Roberta Jaškówa, Paul Davida Punčocháře) či měkké, ke kolektivní „pomstě“ ovšem přemluvitelné váhavosti (Bruno Miroslava Hrušky). Z dam (Andrea Buršová jako Helga či Anna Stropnická v roli Ingrid) je cítit úlisný jed i žádostivost po dobrodružství s neznámým chlapíkem, méně jednoznačně působí Bohdana Pavlíková v roli Jorgosovy ubytovatelky Ingrid (se svou sexuální touhou vyjde také naprázdno) a především Sára Venclovská, jejíž Maria jako jediná v cizinci vzbudí milostnou emoci. 

V této postavě lze nalézt komplikovanější psychologické valéry, a je proto na jevišti v až příliš krátké inscenaci figurou nejživější. Jan Grundman ve své roli nepůsobí jako rozbuška vznětů, nemá ani charisma cizince z jihu, ani Fassbinderovu nešťastně nechápavou rozpačitost z filmové verze. Ale snad stačí to, že se od chlapů ze vsi vzhledem i chováním přece jen odlišuje. Režisérovi evidentně šlo o ironický nadhled nad zobrazovanou xenofobní lapálií, ten je znát i z roztomilých nápadů scénografa Jana Štěpánka (vitrína s kostelíkem, kravičkami a Alpami na obzoru či ve finále inscenace vzhůru stoupající lanovka). Vztahy mezi postavami ovšem jako by neměly čas na to, aby byly naznačeny, natož rozehrány, takže ve výsledku působí tato jevištní drobnost zkratkovitě a ploše.

RAINER WERNER FASSBINDER: KOČKOŽROUT

Překlad: Petr Štědroň

Režie: Jan Holec

Scéna: Jan Štěpánek

Kostýmy: Paulína Bočková

Hudba: David Hlaváč

Švandovo divadlo, česká premiéra 24. 1

Autor: