Cíl pro probíhající šampionát je tedy jasný?
Jo, chci samozřejmě vyhrát. Bude to ale těžké, je nás tam pět nebo šest kluků na podobné výkonnostní úrovni. Mezi námi by se mělo rozhodnout, šance jsou téměř stejné.
Probíral jste se nějak podrobněji losem turnaje?
Ve čtvrtfinále by měl přijít první soupeř, se kterým počítám, že už by měl zlobit. A v případném semifinále bych mohl narazit na Milana Ludíka, což je česká jednička, před čtrnácti dny jsem ho však v lize dokázal porazit. Snad to klapne zas. Ale když chci zvítězit, tak mi musí být los tak nějak jedno.
Je pro vás mistrovství prestižnější tím, že se koná v Plzni?
Určitě, loni to bylo super. Kvůli zranění jsem tehdy nemohl hrát naplno, takže semifinále bylo maximem. Přišla spousta lidí a jsem rád, že se do toho Tomáš Knopp (ředitel turnaje) zase pustil. Můžou dorazit kamarádi, přítelkyně, rodina...
Hrála právě rodina klíčovou roli v tom, že jste se stal badmintonistou?
Je to jednoduché. Táta badminton hrál a pořád i hraje, stejně tak starší brácha. Začal jsem, hned jak to šlo. Rodiče nás chtěli naučit všechny sporty, takže jsme závodně také plavali i lyžovali. Ale postupně jsme tíhli hlavně k badmintonu.
Dá se badmintonem vůbec živit?
Uživit se dá, možná i nadprůměrně, ale jen do určitého věku. Není to jako v hokeji nebo ve fotbale, že si nahrabete peníze do konce života. Proto studuju, abych měl i jiné možnosti. Je to samozřejmě složité.
Kolik je v Česku badmintonových profesionálů?
Aktuálně asi jen dva, Milan Ludík a Adam Mendrek. Jinak spíš trenéři, ale nefunguje to tak, že by měli jednoho svěřence. Musí trénovat hobbíky, protože v dnešní době jde už o docela populární sport, zejména po amatérské stránce.
Jak vnímáte zájem o badminton mezi českou veřejností?
Když jsem před dvěma lety trénoval přes léto v Praze, tak tam bylo všude pořád plno. Neskutečné! V Plzni ještě dost chybí pořádná hala, kam by si lidé mohli chodit zahrát badminton na nějaké úrovni. Spíš jsou tu takové s nízkým stropem nebo horší kvalitou samotného kurtu. Ale mělo by se to změnit, příští rok by měla vyrůst hala na Košutce čistě pro badminton. Myslím, že zájem okamžitě stoupne. Raketa se dá pořídit od tří stovek, k tomu plastové míčky, které vydrží půl roku.
Vidíte v tom do budoucna potenciál?
Obrovský! Třeba v Asii má raketu skoro každý a hrají pořád. Kurty jsou tam neustále zabrané, má to tam daleko větší tradici. Něco jako tady fotbal. My jsme zatím ve fázi nějakého vývoje, ale už je to určitě lepší než dřív. Hodně k tomu přispěl Petr Koukal, udělal badmintonu velkou reklamu. Hodně lidí to pořád bere jako sport na pláž nebo na zahradu, ale když to pak vidíte naživo, tak je to vážně zajímavý sport. Rychlý, svižný.
Nadšení z „menšinových“ sportů tradičně roste po olympijských hrách. Sníte o Tokiu?
Olympijské ambice nemám, už to letos nemůžu stačit. Na žebříčku jsem od pauzy po nehodě hrozně nízko, dostanou se tam hráči, kteří se pohybují mezi nejlepšími zhruba pětaosmdesáti. Těžko říct, jestli se tam vůbec někdo z Česka protlačí.
