Článek
Slušný výsledek nebo zklamání? Ze slov českých reprezentantů byl po nulovém zisku v hlavní skupině mistrovství Evropy cítit právě pocit nenaplněných ambicí. Jenže - opravdu měli čeští muži šanci se probojovat opět třeba do elitní osmičky šampionátu?
Možná ano, ale s velkým kusem štěstí, který měli na přechozím mistrovství. Pokud se podíváme na kádry celků, které skončily před námi, ale i hluboko za námi, český tým se dle jednotlivých individualit řadí až někam na konec druhé desítky v Evropě.
Fakticky je třeba si říct, že nám byla nalosována nejlehčí skupina šampionátu, bez jediného giganta a pokud by se národní tým dostal do jakékoli jiné skupiny, postupové naděje by se výrazně smrskly a pohybovaly by se někde na úrovni 20procentní šance.
První úspěch? Ten je trenérský. Jaký to rozdíl proti volejbalové olympijské kvalifikaci nebo florbalovým třenicím. I staří a nenahraditelní chtějí stále reprezentovat (Martin Galia - 40, Ondřej Zdráhala - 36, Pavel Horák - 37). Zvlášť v době, kdy se propírá neuvěřitelný zápřah hráčů v nejlepších ligách světa, je tato trojice unikátní. A je to logický důsledek toho, že je v reprezentaci dobrá atmosféra, kterou bývalé špičky národního týmu Daniel Kubeš a Jan Filip dokázali vytvořit.
Bez této zkušené trojice? Možná i samotný šmapionát pro 24 celků by nám zůstal zapovězen. A ve svém hodnocení se už i jedno z největších házenkářských médií Handball-Planet.com ptá, jaká by byla budoucnost bez tří zkušených harcovníků? Odpověď kouče Kubeše je jednoznačná. "Tuhle ztrátu bychom nebyli v blízké budoucnosti schopni nahradit."
Ano jsou tu Kašpárek, Babák, v brance Mrkva - ale jenom tohle na špičkové týmy, které mají hlavní posty zdvojené nebo ztrojené prostě nestačí.
Mladé tváře? Kromě Kašpárka nestojí za zmínku nikdo. Ano, můžeme říkat, že se nováčci z druhých německých lig, případně české nejvyšší soutěže snažili, ale to bych se v jakémkoliv národním dresu snažil i já. Kvalita chybí a znatelně.
Vidět to bylo především na postu pivota, kde naši hráči zcela jednoznačně prohrávali minisouboje s "těžkými vahami" celků jako Ukrajina, Rakousko nebo Bělorusko. Pokud se nedaří spojkám, případně křídlům, tak je pivot v moderní házené extrémně důležitý post a národní celek od dob Juříčka nebo Vraného výrazně zaostává.
Kvalita české házenkářské ligy, to je ještě větší téma. Úrovní je až někde daleko za slovenskou, rumunskou, švýcarskou nebo rakouskou soutěží a když už s tím mohly kluby něco dělat, tak se odmítly do projektu česko-slovenské Interligy zapojit. Ano, největší roli hrály asi finance - ale pokud se česká házená má někam posunout, musí celky spojit síly a nějakým způsobem vystoupit ze své komfortní zóny, jinak se tento nádherný sport nikam neposune.
A pozor, až skončí trio Zdráhala, Galia, Horák - je velmi blízko také možnost, že evropské šampionáty, neřkuli ty světové, budou na dlouhou dobu bez české účasti...