Technika a psi si rozumí
Technika a psi si rozumí ku prospěchu pátrání po pohřešovaných osobách. Využít moderní technologie pro zvýšení efektivnosti pátrání po pohřešovaných lidech pomocí psů měl za úkol projekt nazvaný Pátrač.
Kolem 150 osob od vědeckých pracovníků přes psovody až po figuranty bylo zapojeno do zkoumání možností, jak zvýšit šance na vyhledávání a záchranu osob, které se ztratily někde v terénu. Přitom je to často boj o desítky minut, neboť za nepříznivých klimatických okolností, vlivem dehydratace nebo absence léků u nemocných osob jde nejen o zdraví, ale mnohdy i o život. Psi byli k podobnému pátrání (po zraněných vojácích) cvičení již za 1. světové války a od té doby se zlepšovaly metody jejich výcviku, zkoušela se různá plemena. Podobně vypadala pátrání i v pozdějších letech, až před dvěma desítkami let přibyly k mapám pátrajících psovodů také přístroje GPS s mapovým displejem. Díky GPS se psovodi mohli lépe orientovat v přiděleném terénním sektoru, měli okamžitou informaci, kde se právě nachází, a trvalý záznam, kde se pohybovali. O něco později se tyto informace psovodů přenášely na počítačovou obrazovku velitele záchranné akce a posléze se podobným způsobem přenášel a zaznamenával pohyb psů.
Zrod projektu
Zdálo by se, že možnosti nových technologií jsou vyčerpané. Avšak policisté, horská služba i dobrovolní kynologové záchranáři, kteří se nejvíce podíleli na pátrání po nezvěstných, věděli, že mnohé se dá ještě zlepšovat. Původně se dalším zdokonalováním zabývala dvojice dobrovolných členů Horské služby Jizerské hory – inženýrů Václava Bittnera, odborníka na statistiku z Technické univerzity Liberec, a Michala Beneše, IT odborníka a pilota záchranného vrtulníku (zahynul 22. 3. 2019 při cvičném letu s afghánským žákem, když se na Náchodsku jejich stroj srazil s velkým ptákem). Tento záměr společně s nimi přenesl na půdu České zemědělské univerzity v Praze šéf kynologické brigády HS Pavel Smejkal a poté se v roce 2017 rozjel projekt pod názvem Využití vyspělých technologií a čichových schopností psů pro zvýšení efektivity vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Zkráceně se projekt nazývá Pátrač. Poprvé jsme o projektu informovali na stránkách Fauny počátkem minulého roku. O významu projektu i nemalého očekávání svědčí jeho finanční podpora Ministerstvem vnitra ČR a velká zainteresovanost osob: 89 psovodů a psů, sedmnáct pracovníků a výzkumníků tří univerzit a mnoho dalších. V čele pak byl realizační tým ve složení vedoucí projektu doc. ing. Helena Chaloupková, PhD., ing. Ivona Svobodová, PhD. (ČZU), Ing. Vladimír Makeš (PČR), Ing. Václav Bittner (Technická univerzita Liberec) a Ing. Jan Růžička, PhD. (Univerzita Ostrava), Pavel Smejkal (HS ČR) a doc. Ing. Eva Chmelíková, PhD. (ČZU).
Sběr biologických dat
Po prvotních přípravách a vytvoření softwaru následovalo deset cvičení v terénu, při kterých se měřila a ověřovala řada parametrů. Kynology bude asi nejvíce zajímat sběr biologických dat během pátrání u psů i psovodů, která slouží ke stanovení optimální zátěže a nutného odpočinku. Na každém jednodenním cvičení bylo devět pátracích týmů, tedy psovodů a psů. Na některých cvičeních proběhly v jeden den tři pátrací cykly, na jiných z časových důvodů a extrémně náročného terénu jen dva. Mezi jednotlivými pátracími cykly byla jednohodinová přestávka. Během jednoho cvičení strávily týmy 4,5 až 8 hodin pátráním v terénu. Pomocí GPS se sledoval a zaznamenával pohyb psovodů a psů. Před a po každém pátracím cyklu se odebírala biologická data – sběr slin pro stanovení stresového hormonu kortizolu, měření srdečního tepu, tělesné a povrchové teploty a měření chování psa (pohybové aktivity). Po vyhodnocení zmíněných cvičení bylo na závěrečném semináři 5. 12. 2019 konstatováno, že týmy při jednom pátracím cyklu měly sektory o průměrné rozloze 20 ha, na kterém strávily 1,25–3,5 hodiny. Délka prošlé trasy psovodem činila 5–13 km, v případě psa 5–15 km a rychlost pohybu činila u psovodů 4–5 km/h, u psů 0–35 km/h. A zatímco fyziologická odezva na zatížení psa nebyla příliš významná (při hodinovém odpočinku mezi pátracími cykly), jiné to bylo z hlediska účinnosti nalezení osoby. Při prvním pátracím cyklu byla účinnost nelezení osoby 0,8o, při druhém 0,75 a při třetím 0,70. To jen stručně k prozatímním statistickým výsledkům, které sledoval a vyhodnocoval Václav Bittner. Nasbíraná biologická data však budou dále zkoumaná odborníky ČZU, to však už bude sloužit vědeckému poznání nad rámec projektu Pátrač. Jistě z toho vyplynou neméně zajímavé závěry, takže až budou známy, bude stát za to se k nim vrátit.
Hledalo se 15 dětí
Vyvrcholením projektu bylo ověření nové technologie pátrání při taktickém cviční Policie ČR. To se uskutečnilo v okolí hory Křemešník na Vysočině v listopadu 2019. Bylo to opravdu náročné cvičení hned z několika hledisek, jak vyplyne z dalších řádků. Lakonicky to shrnul dávným rčením šéf policie Kraje Vysočina generál Mgr. Miloš Trojánek: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Námětem cvičení byla situace, kdy po skončení dětského nočního branného závodu nemohli pořadatelé nalézt 15 školáků. Proto ve 3.00 hodin požádali o pomoc Policii ČR. Od této chvíle už vše ostatní probíhalo v reálu – během několika minut se na místo dostavila policejní hlídka, brzy po ní první policejní psovodi se psy, ale to už se rozjel celý Integrovaný záchranný systém, ve kterém figurovali hasiči, horská služba, pražská městská policie, dobrovolné záchranářské organizace kynologů a posádka zdravotnické záchranné služby. Celkem 200 osob a 38 psovodů z řad policie, MP, horské služby a dobrovolných kynologů záchranářů se psy atestovanými na vyhledávání osob na plochách. Brzy se do centra pátrání pod Křemešníkem dostavilo i policejní štábní vozidlo s moderním komunikačním a monitorovacím zařízením, které bylo zároveň velínem záchranné akce. Po cvičení si asi nejvíce mohl oddychnout tvůrce softwaru Pátrač Jan Růžička. Vždyť právě při tomto cvičení se v plné míře měl prokázat význam jeho čtyřletého snažení. Takovýto software u nás zatím nikdo nevytvořil, zatímco s přípravou psů, psovodů i taktikou pátrání už měly složky IZS dost zkušeností.
Velín
Na zmíněném závěrečném semináři tak mohl Jan Růžička potvrdit správnost cesty, kterou se celý realizační tým vydal. Při rozsáhlém pátrání pod Křemešníkem bylo nejdůležitější sledovat, jak se v praxi osvědčí software, který má výrazně zjednodušit a urychlit plánování záchranné akce pomocí psů, rojnic složených z hasičů, policistů a dobrovolníků a policejního dronu. Software zároveň monitoruje záchrannou akci a účinně tak pomáhá zefektivňovat průběh pátrání. Neméně důležitá je i jeho další přednost – archivuje celou akci a díky tomu se lze z kladů i slabin konkrétní akce poučit a průběžně tak zdokonalovat systém pátrání. A jak probíhá postupné využití programu? Nejprve se do počítačového našeptávače zadá název obce či lokality, kde byla hledaná osoba naposledy spatřena. Následuje výběr typu osoby (dítě podle věku, turista, osoba s depresí, psychicky nemocná, s demencí; celkem deset kritérií), pak se z několika hledisek zadá pravděpodobnost výskytu a v návaznosti na to se zadají počty očekávaných prostředků pro pátrání. Tedy které asi budou k dispozici: psi, osoby do rojnice, potápěči, drony aj. I v tomto směru je software velkým pomocníkem, neboť v paměti je uloženo, kde v ČR jsou psovodi s atestovanými psy (v roce 2019 jich bylo 43). Podle místa pátrací akce pak uvede, kteří psovodi bydlí nejblíže, a nabídne kontakty. Potom už je na veliteli akce, aby je elektronicky kontaktoval a zjistil, zda se dotyčný/á může pátrání zúčastnit, a domluvil dobu příjezdu. Díky tomu pak mohou psovodi postupně najíždět a být úkolováni k pátrání.
Jak tomu skutečně bylo při tomto rozsáhlém cvičení, se dozvíme příště.
