Triumf v Lize mistrů? Fantastický příběh, vyprávěl Terzič v Plzni

Ač je mu teprve pětadvacet, má za sebou rodák z Arilje, malého městečka na jihozápadě Srbska, už slušný sportovní životopis. S Hamburkem jako mladíček slavil v roce 2013 triumf v Lize mistrů, dva roky hrál za makedonský Vardar Skopje, další tři roky působil v portugalské nejvyšší soutěži. Po nepovedeném podzimu v Rumunsku je teď na testech v týmu českého mistra z Plzně, kde by měl odehrát zbytek sezony. Rozhodne se do pátku.

„Hrál jsem ve spoustě zemí, ale o české lize jsem věděl jen to, že v ní působí dvě nebo tři velice silná mužstva. Plzeň je z nich ta nejvýše postavená a musíme zajistit, aby tomu tak bylo i na konci sezony,“ sebevědomě prohlásil Stefan Terzič, bez pěti centimetrů dvoumetrový levoruký střelec.

Jak k vašemu kontaktu s Talentem vůbec došlo?
Myslím, že první přišel skrze mé agenty. Prostě jsem hledal nový tým a agenti za mnou přišli s tím, že v Česku je jeden velmi dobrý tým, který vede ligu, má mladý kádr a měl by o mě zájem. Ukázalo se, že měli naprostou pravdu. Z toho, co jsem za ty dva dny v Plzni viděl, tak se mi hlavně líbí defenzivní systém a rychlost hry. A mládí nám dává spoustu možností i při tréninku.

Sezonu jste začal v rumunském klub Potaissa Turda, ale tam jste rozvázal smlouvu. Proč?
Nechci o tom moc mluvit. Myslím, že pro obě strany bylo v danou chvíli nejlepší, aby se naše cesty rozdělily. Přicházel jsem tam po operaci kolena a potřeboval jsem hrát spoustu minut, abych opět nabral zápasovou praxi a sebevědomí. Nešlo o žádnou velkou operaci, chtěl jsem prostě být na palubovce co nejvíc, ale trenér mě moc nenasazoval. A tak jsem si řekl, že musím pryč. Radši o půl roku dříve než další půlrok zahodit.

Kouč: Konkurence vzrostla Pokud ještě v příštích dvou dnech přesvědčí trenéra Tonara, bude srbská pravá spojka Stefan Terzič třetí zimní posilou házenkářů Plzně. V pauze už mistr získal dvě bývalé opory, další spojky Milana Škvařila s Michalem Tonarem. „Ztrátou Honzy Stehlíka jsme na pravé straně hodně utrpěli, z leváků tam zůstal jen Tim Bogdanič. Ke Stefanovi se zatím nechci konkrétně vyjadřovat, je tady krátce a uvidíme ještě v pátek. Každopádně parametry na tento post má dobré,“ uvedl kouč Michal Tonar. Pokud po zranění Stehlíka zvažoval, který z praváků se postaví na pravou spojku, příchodem Škvařila a jeho staršího syna Michala se mu kádr naopak ještě rozšířil.  „Oba jsou to určitě nadstandardní hráči, navíc prostředí dokonale znají. Konkurence v týmu se tím určitě zvýšila. Momentálně máme některé posty dokonce ztrojené,“ mínil trenér Talentu. „Máme ještě pár dnů na to, abychom kluky zapracovali, a doufám, že v sobotu v Novém Veselí budou všichni v takovém zdravotním stavu, že budou moci nastoupit. A já budu mít jen ty příjemnější starosti, koho postavit,“ konstatoval Tonar. Do konce základní části zbývá odehrát sedm kol, v Novém Veselí se Plzeň představí v sobotu od 18.10 hodin. A soupeř se bude chtít revanšovat za nedávné vyřazení v semifinále Českého poháru. „Tři čtvrtě utkání jsme měli pod kontrolou, až konec se nám nepovedl a Veselí skóre otočilo. Teď jim to chceme vrátit i s úroky a hlavně se chceme dobře nastartovat do jarní soutěže,“ doplnil kouč.

První dojmy z Plzně vám vrátily chuť do házené?
Líbí se mi myšlenka osmi tréninků týdně. Víte, pokud jste mladý a chcete něčeho dosáhnout, tak nemáte jinou šanci než prostě makat. I já jsem pořád mladý a cítím, že zde můžu opět nabrat ztracené sebevědomí. Jsem s kluky dva dny a chovají se ke mně fantasticky. V kabině je bojovný duch, dobrá nálada. A trenér mluví německy, domluvíme se úplně bez problémů. Věřím, že jít do Plzně je dobrý krok.

Ujal se vás tady hned váš krajan Milan Ivančev, který v Plzni působí už hodně dlouho?
Samozřejmě! Když jsem s ním mluvil, říkal mi, že byl z Plzně od začátku pozitivně překvapený. Nic moc nečekal, ale ani já vlastně ne. Ale když jsem dorazil a viděl zázemí... Hala je moderní a město hezké a ne moc velké, za což jsem rád. Velká města nemusím, často stojíte v zácpě a podobně. Plzeň je krásná a trénovat můžu, kdykoliv se mi zachce. I regenerace je tu jednoduchá, máme vířivku i masáže.

V 19 letech jste nad hlavu zvedal pohár pro vítěze Ligy mistrů. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na rok v Hamburku?
Měli jsme opravdu výborný tým. Hans Lindberg, kterého dobře poznal i Petr Štochl v Berlíně, Domagoj Duvnjak, Igor Vori, který je nyní asistentem chorvatské reprezentace. Gólman Johannes Bitter, další Chorvat Blaženko Lackovič... Úžasní hráči. Bojovali jsme tvrdě, přitom v bundeslize jsme si tu sezonu moc dobře nevedli. Ale možná právě proto jsme se mohli soustředit na Ligu mistrů. Nedokážu říci nějaký konkrétní moment z té doby, protože celý ten příběh byl fantastický. Dřeli jsme jeden za druhého, to je na sportu nejkrásnější.