Rehabilitácie v ADELI pre Lucku

Vážená nadace, vážení dárci,

dovoluji si Vás požádat o finanční pomoc, která by mi umožnila absolvovat intenzivní léčebný pobyt v Adeli  Medical Center Piešťany.  Měla jsem tu možnost – jako doprovod velmi nemocné kamarádky -  na vlastní očisledovat práci tamních terapeutů, které si velmi vážím a oceňuji. Sama mám handicap, který mi částečně brání žít stejný život jako žijí  mí zdraví vrstevníci.

Podle slov své maminky jsem byla od narození čilé miminko, bohužel s diagnozou DMO – spastickou hemiparézou vlevo. Můj tatínek zvládl na jedničku Vojtovu metodu, kterou se mnou cvičil pravidelně. Absolvovala jsem jako malá dvě operace, další operace následovala už v dospělosti. Pravidelně jsem jezdila na lázeňské pobyty, rodiče se střídali, aby mi mohli zajistit doprovod. Za to jim jsem velmi vděčná, protože mi pomáhali zvládat i chvíle, kdy mi nebylo dobře.

Navštěvovala jsem Základní devítiletou školu s hudebním zaměřením, do kolektivu spolužáků jsem se zařadila bez problémů. Mrzelo mě, že jsem nemohla kvůli svému postižení hrát na flétnu, o to víc jsem se ale mohla věnovat zpěvu.

Bylo těžké si zvolit střední školu, mým snem bylo stát se zdravotní sestřičkou. Musela jsem se smířit s tím, že tento sen se mi nesplní a obtížně jsem hledala náhradu. Nakonec jsem šla úplně jinou cestou – po Základní škole jsem rok navštěvovala Střední odbornou školu v Jedličkově ústavu v Liberci a sama jsem si říkala, že mám na víc. Proto jsem školu ukončila a rozhodla jsem se pro soukromou Střední školu právní, obor právně-sociální. Byla jsem zklamaná přístupem jednoho z pedagogů, který mi nevybíravým způsobem dával najevo, že na školu nepatřím a nic nezvládnu. Moje sebevědomí bylo na nule, rodiče mi pomáhali, ale zklamání bylo velké. Rozhodovala jsem se, jestli vydržet a nebo to vzdát.  Pocit méněcennosti jsem nezvládla, nakonec jsem se rozhodla opět pro Jedličkův ústav, tentokrát v Praze. A udělala jsem dobře, bylo to zatím nejlepší rozhodnutí mého života. Odmaturovala jsem a dál jsem vystudovala Vyšší odbornou školu sociálně-právní, obor sociální práce, kterou jsem zakončila absolutoriem.  

V té době jsem se také snažila pomáhat své kamarádce, která po těžké autonehodě zůstala upoutaná na lůžku. Její stav byl zpočátku beznadějný, až pobyt právě v Adeli Piešťany znamenal obrovský zvrat k lepšímu. To bylo poprvé, co jsem se setkala s tímto zařízením. Dodnes se snažím pro kamarádku, která bohužel zůstalana vozíčku, spoluorganizovat finanční sbírky.

V současné době pracuji načástečný pracovní úvazek jako sociální pracovnice a pobírám invalidní důchod.

 Co očekávám od pobytu v Adeli ? 

-    přála bych si, aby se zmírnila má spasticita a třes, abych získala větší jistotu v pohybu, ráda bych absolvovala  pobyt v hyperbarické komoře. Moc se milíbí intenzivní rehabilitační plán. Prostě bych chtěla udělat všechno pro to, abych byla soběstačnější  a samostatnější,a to za podpory výborných terapeutů.

Vím, že všechno stojí peníze a bohužel jich nemám tolik, abych si mohla celý pobyt v Adeli dovolit.

Tímto prosím o finanční příspěvek a děkuji všem, kteří mi tak pomohou zlepšit můj zdravotní stav. 

Velmi si Vaší pomoci vážím.

Děkuji

Lucie Boučková