Rytmus linií a tvarů. Lubomír Přibyl vždy pracoval nezávisle na střídajících se trendech

Lubomír Přibyl patří ke generaci, která začínala v celkově nepříznivé době padesátých let, kdy takřka všichni skuteční umělci nemohli v oficiálních institucích vystavovat. Tvořili tak více méně skrytě ve svých ateliérech a výsledky své práce většinou představovali jen přátelům. Někteří již tehdy směřovali ke strukturálnímu projevu, čímž se propojili s mezinárodním proudem informelu, který tehdy spolu s lyrickou abstrakcí zaplavil skoro celou svobodnou Evropu.

Lubomír Přibyl, který nyní vystavuje v Museu Kampa, vytvářel zpočátku čím dál jednodušší figurální obrazy, až došel k redukovaným a přitom magickým znakům. Od nejranějšího období se však v jeho projevu prosazoval přísný řád. Vycházel z některých fyzikálních a matematických zákonitostí, které pak rozmanitými způsoby využíval. V malbě i grafických listech zůstával u černobílého řešení a dospíval k přesně rozvíjenému rytmu, který má blízko k minimalismu s jeho krajní výrazovou úsporností. Od nasypaným pískem vytvářených struktur došel později ke kompozicím založeným na liniích vzniklých protahováním šňůr do desek vyvrtanými otvory. Tyto tvary pak pokrýval černou barvou nebo plátky aluminia.

Rozvíjí prostorové vztahy, zabývá se proměnami tvarů. Pracuje s lomem linií, s prostupováním geometrických objektů, které se promítají do plochy. Stejně jako řád je pro něj důležitá náhoda, která v některých kompozicích může převládnout. Přibylova tvorba padesátých a šedesátých let je velmi vyhraněná a také v dalších obdobích se rozvíjí poměrně přímočaře bez náhlých zvratů. Ani v pozdějších letech neustupuje od co nejpřísnějšího vyjádření, pro které je typický promyšlený systém.

Přibyl vystavuje na Kampě v komorním, ale hezkém prostoru bývalé konírny v souvislosti s tematickou expozicí zaměřenou na možnosti struktury (která je od října v prvním a druhém patře hlavní budovy), kde se setkáme i s řadou dalších autorů, přistupujících k danému tématu z nejrůznějších úhlů pohledu. Přibylovu výstavu uspořádala kurátorka Ilona Víchová tak, aby představila základní fáze a okruhy autorovy rané tvorby, kdy se jeho umělecký názor formoval, kdy vstupoval s řadou dalších vrstevníků i o něco starších kolegů na českou výtvarnou scénu. Již tehdy se stal zajímavou osobností s jasně formovaným názorem. Později se takřka zákonitě včlenil do okruhu Klubu konkretistů, kde se sdružovali umělci redukující svůj projev na nejzákladnější prvky a vytvářející systémy blízké matematickému způsobu uvažování.

Výstava připomíná umělce, který se nikdy sám neprosazoval, ale pracuje nezávisle na střídajících se módních trendech originálním způsobem rozvíjejícím směr, který se stal neoddělitelnou součástí umění posledního půlstoletí. Přibylova tvorba byla několikrát oceněna u nás i v zahraničí (Mezinárodní bienále grafiky Lublaň, Trienále Grenchen, Bienále Katovice, Cena Vladimíra Boudníka Praha…) a je zastoupena v řadě předních veřejných i soukromých sbírek (Národní galerie v Praze, Knihovna Kongresu ve Washingtonu, Moderní galerie v Lublani, řada českých regionálních galerií…).

Je přirozené a logické, že jeho dílo aspoň v náznaku nyní představuje právě Museum Kampa, protože navíc patří i do okruhu umělců svým projevem blízkých sbírce Jana a Medy Mládkových, která se stala základem i důvodem ke vzniku této instituce.