KAREL SÝS

Nikdo neumí přesně popsat tvůrčí proces. Respektive umí, ale kdo takovému popisu může uvěřit? Kde začíná, kde končí, co je prvním podnětem k tomu vzít do ruky pero, štětec, dláto…? A nejen „vzít“, ale vymyslet, oživit, sbratříčkovat se i s řemeslem a hmotou.

Každý odpoví trochu jinak, a vtom slově „trochu“ je zakleto veškeré umění.

V tomto směru to mají nejjednodušší básníci – stačí jim papír a propiska.

Ale co sochaři?

Národní galerie nechala na této výstavě nahlédnout do sochařovy dílny. Do pátého dubna 2020 můžete navštívit první souhrnnou prezentaci Suchardova díla – ta je výstupem společného projektu Stopy tvorby. Dědictví velkých sochařů první poloviny 20. století. Restaurování a péče o sochařské památky ze sádry Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a Ústavu dějin umění AV ČR, v jehož průběhu byla zpracována umělcova unikátní pozůstalost.

Najdeme tu čerstvě restaurované sádrové modely, studie kreseb, fotografie, které nás zavedou do krajin tvůrčích procesů… Třeba Modelování Libuše, Modelování skupiny Útisk Palackého pomníku, kostru skupiny Probuzenců Palackého pomníku, modelování draperie Génia Palackého pomníku…

Mimochodem, dobová fotografie kostry Probuzenců z roku 1908 každému po lopatě poví, co skrývá jeho vlastní tělo pod snad ještě hebkou kůží, jak funguje peklo kostí a co nás čeká a nemine, až jednou se nám zmar dostane na kobylku…