Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Obrazy kreslené pomocí slov. Sbírku Vnitřní čas se vyplatí vzít do ruky

Kultura

  12:00
PRAHA - Architektka Pavla Melková vydala spolu s uznávaným kurátorem a umělcem Michalem Škodou sbírku básní

Pavla Melková, Michal Škoda - Vnitřní čas. foto: Archa

Dlouhodobě je jedním z hlavních témat tvorby Pavly Melkové pozornost k prostředí a jako významná současná architektka se přímo podílí na jeho tvorbě. Stejné téma rozvíjí i ve svém teoretickém a také básnickém díle, kde plynule navazuje na předchozí činnosti: obrací se k dobývání či znovuzískávání přímé zkušenosti světa. A je tomu tak i v bibliofilském vydání básnické sbírky Vnitřní čas.

Přirozeně by taková snaha mohla být zbrklým pohledem vnímána jako zbytečná, protože každý člověk prožívá svět nějak, účastní se jeho dění každý den, takže jak by pak svět mohl být jedinci vzdálený? Vždyť i významní myslitelé minulého století nejednou zdůrazňovali, že do světa jsme vrženi, že do něj chtě nechtě patříme, a ať si o tom myslíme cokoli, těžko budeme předstírat, že máme možnost ze světa nějak vystoupit a zase se vrátit. Problematický je ovšem pro Pavlu Melkovou, především v návaznosti na fenomenologicky orientovanou filozofii a teorii architektury, náš vztah ke světu. Její psaná tvorba se často zaměřuje právě na tento vztah a ptá se, zda a jak je možné ho poznávat a prohloubit. Základní obavou totiž je, že svět se nám ztrácí pod různými simulacemi, informacemi, daty či obrazy a tím se naše prožívání okolí stává povrchnější a kvůli tomu pak také nedbáme o základní kvality žitého prostředí. Důležité je, že kvalita prostředí a kvalita života jsou těsně a neodlučitelně spojené.

Dvě paralelní roviny knihy

Ačkoli hlavní postavou za vznikem knihy Vnitřní čas je Pavla Melková, bylo by nepřesné hovořit pouze o její básnické sbírce, protože autorsky se na knize podílel i umělec a uznávaný kurátor českobudějovického Domu umění Michal Škoda. Spolupráce těchto dvou tvůrců byla v posledních letech častá. Například v minulém roce byla Pavla Melková kurátorkou výstavy Michala Škody v Litomyšli a spojením těchto dvou osobností vznikla také kniha Prostor pro člověka v tvorbě Michala Škody. Právě tato publikace je úzkým spojením obrazu a textu, protože Pavla Melková doprovodila některé kresby či obrazy Michala Škody stručnými básněmi a delšími eseji.

Sbírka Vnitřní čas je však založena na dvou paralelních rovinách, to znamená, že obrazová část knihy neilustruje poezii a poezie nevychází z těchto obrazů. Hned na prvních stranách se lze dočíst, že básně jsou tu jako psané obrazy a vizuální obrazy jako básně. Přitom však nejde o nahodilé spojení. Oba se snaží formou uměleckého vyjádření zpracovávat podněty a úvahy o žitém prostředí, o přímé zkušenosti světa: zachycují obyčejné momenty, jejichž obyčejnost není konstatována jako fakt, to by bylo banální, ale jako výraz ustrnutí nad něčím, co by šlo nazvat jako kouzlo okamžiku, kouzlo skutečnosti.

Základem děl obou autorů je snaha dobrat se zkušenosti světa a umožnit její sdílení, aniž by byla zatížena spoustou mediálních vrstev, předsudků a stereotypů. Je to do značné míry odvážné, protože třeba na dílech Michala Škody je zřejmá jeho náklonnost k minimalistické formě, aniž by se však tato díla přímo soustředila na otázky či podněty, ze kterých vzešel minimalismus. Škodova tvorba odráží rozdíl, který lze sledovat například už v dílech Stanislava Kolíbala, jenž má také k formám minimalismu velmi blízko, a přitom je právě obsah jeho díla zaměřen i na metafyzická témata. Nejde tedy jen o zkušenost čistého vnímání, ale o to, že danými uměleckými prostředky lze vyjádřit i úvahy o objektivitě světa: třeba přítomnost nitě na obraze vytváří kresbu, která nic nereprezentuje, tedy neodkazuje k ničemu dalšímu ve světě, protože sama je skutečná. Michal Škoda se obrazy soustředí na motivy řádu a jeho narušení, kdy i téměř úplná absence řádu přesto svědčí o jeho přítomnosti.

Přímý otisk reality

Obrazy Michala Škody v knize jsou vybrány z jeho deníků, jejichž malinkatá část byla k vidění na autorově výstavě v galerii Kvalitář (2018). Na nich je zcela zřejmá návaznost na zkušenost světa, proto také většinu jeho deníků tvoří fotky, které jsou často upravovány nebo dávány do přímé návaznosti ke kresbám. Jde mu o přímý otisk, rychlý záznam momentu, který jako kdyby ukazoval něco dalšího než jen nahodilou situaci. Přiblížit to lze tak, že konečný geometrický abstraktní jazyk obrazu je zhutněnou zprávou o konkrétní prožité zkušenosti. Vytváří se tak v mnohém paradoxní spojení konkrétního a abstraktního, které nestojí proti sobě ani nad sebou, na obrazech se prolíná a překrývá.

U básní Pavly Melkové je to složitější, protože přímá vazba na skutečnost se děje skrze jazyk a může tak narážet na meze vlastní metaforičnosti. Obrazy kreslené slovy totiž pracují s nástrojem, který není jednoznačně určený, a navíc naráží na to, že každá situace je jedinečná, ačkoli zachytit ji musíme slovy používanými i pro jiné jedinečné události. Básně jsou velmi uměřené, minimalistické, aby neurčitost byla maximálně vyloučena, aby jednotlivá slova měla dost prostoru. Může se to jevit komplikované, nicméně stačí vzít knihu do ruky a hned bude vše jasnější. Brát ji do ruky se vyplatí už jen pro kvalitu zpracování, potěší i listování v ní.

PAVLA MELKOVÁ, MICHAL ŠKODA: VNITŘNÍ ČAS

Vydala Archa, Zlín 2019, dostupný je i anglický překlad knihy pod názvem Inner Time

Autor: