Zkraje roku jeho svěřenec Dawid Kubacki jako třetí Polák v historii opanoval prestižní Turné čtyř můstků, což jen potvrdilo, jak silná generace nyní táhne reprezentaci našeho severního souseda.
„Radovali jsme se hned po jeho posledním skoku, dali jsme si skleničku šampusu, ale na větší oslavu nebyl čas, čekala nás dlouhá cesta domů,“ líčí v rozhovoru pro LN jednačtyřicetiletý Michal Doležal, který mezi závodní a trenérskou kariérou například pracoval také ve filmovém průmyslu, kde potkal třeba Angelinu Jolie.
Další polský skokanský král. Kubacki vyhrál Turné díky trpělivosti i pokémonům |
Závody opravdu následují rychle po sobě a tento víkend čeká Poláky velký svátek – Světový pohár na domácím můstku Wielka Krokiew v Zakopaném, kde bouřlivě fandí až 50 tisíc diváků.
„Jsou to jedny z největších a nejpopulárnějších závodů v sezoně. Nikde na světě není lepší atmosféra. Diváci se ani nevejdou na stadion, tuším, že kapacita je 25 tisíc a stejný dav stojí pak ještě za stadionem a kolem plotu. Je potřeba si lístky koupit hodně dopředu, asi jako u nás na koncert Leoše Mareše,“ přirovnává s úsměvem Doležal. „Pro nás je to zároveň velký tlak, není to úplně jednoduché před takovou kulisou. Navíc má přijet i polský prezident. Je to obrovská akce.“
Po působení v českém nároďáku je u polské reprezentace už čtvrtým rokem, a tak v jeho hlasu zaznívá i typická polská dikce. Přesto přiznává, že se polštinu stále učí. „Pořád ještě se ke mně dostávají nové výrazy, ale už jich není tolik jako na začátku.“
LN: Není to trochu schizofrenní pocit, když se radujete z vítězství jiných svěřenců než krajanů?
Takhle to neberu, je to skoro, jako bych byl u nás. Bojuji za tým a s ním se i těším z jeho úspěchů.
LN: Těch mají Poláci v poslední době opravdu hodně, především díky Kamilu Stochovi, ale už také Kubacki získal před rokem titul mistra světa a teď vyhrál Turné. Bývá radost ještě taková, jako kdyby se uspělo jen jednou za čas?
Je to tak, jak říkáte, ale pokaždé, když někdo z týmu vyhraje, je to skvělé a máme velkou radost.
Dawid Kubacki slaví vítězství na Turné čtyř můstků.
LN: A jak v Polsku berou vás, když reprezentaci vedete jako cizinec?
Já doufám, že jsem v pohodě a že mě berou pozitivně. Důležité je, že od vedení, štábu i závodníků cítím stoprocentní důvěru.
Michal Doležal (41)Bývalý český skokan na lyžích závodil v letech 1996–2007. Jeho největším úspěchem bylo osmé místo z velkého můstku na olympiádě v Naganu 1998. Poté však nadějnou kariéru zabrzdil ošklivý pád při tréninku v Hakubě, po němž se už Doležal nedokázal naplno restartovat. Po skončení kariéry pomáhal na stavbách i při natáčení hollywoodského trháku Wanted. Postupně začal trénovat, působil u české reprezentace a v roce 2016 přešel k Polákům, kde je nyní hlavním koučem. |
LN: V Polsku jsou skoky na lyžích nesmírně populární. Jak velká z toho vyplývá motivace a tlak?
Motivace v našem štábu pořád je, ta nechybí nikomu. A jelikož Poláci mají skvělé fanoušky, ty nejlepší na světě, je od nich samozřejmě cítit i tlak. Je to ale takový ten zdravý adrenalin.
LN: Jak se vaše polské angažmá vůbec zrodilo? Nejprve jste působil jako asistent Rakušana Stefana Horngachera a letos na jaře jste povýšil na post hlavního kouče.
Před čtyřmi lety u polské reprezentace končil Łukasz Kruczek, a tak vyhlásili konkurz na trenéra. Bavil jsem se o tom s polskými kolegy, s nimiž jsme vždycky byli v kontaktu. Ti mi říkali, ať pošlu papíry, a i když místo hlavního trenéra dostal Stefan Horngacher, měli mě v povědomí a nabídli mi, jestli nechci jít s nimi do toho. Dlouho jsem se nerozmýšlel a přijal jsem. Po třech letech se Stefan rozhodl, že se chce posunout dál a zároveň kvůli rodině přešel k Němcům, kde po mnoha letech skončil Werner Schuster. Přišla otázka, kdo Stefana nahradí. Dostal jsem propozice od svazu pro možnou kandidaturu, věděl jsem o dalších adeptech a dlouho jsme také o tom diskutovali se šéfem skokanského úseku Adamem Malyszem. Postupně jsme zůstali dva s Němcem Ronnym Hornschuhem, který nakonec odřekl, a na mě bylo, abych si to pořádně promyslel. Přece jen to je velká odpovědnost. Měl jsem však výhodu, že jsem s týmem už tři roky pracoval a věděl jsem, do čeho jdu.
  |
LN: Přijali vás v Polsku dobře? Je poznat, že mají k Čechům pozitivní vztah?
Takhle to nedokážu říct, ale jak jsem říkal, bylo důležité, že jsem už s klukama byl dlouho a vždycky bylo všechno super. Plus jsem měl na mistrovství světa v Seefeldu od Adama Malysze informace, že Stefan Horngacher nebude podepisovat novou smlouvu a odchází do Německa. Důležitá pro mě byla reakce závodníků, třeba Kamil Stoch se Adamovi vyjádřil, že pokud odejdu, tak neví, jestli vůbec bude pokračovat dál. Když mi tohle řekne nejlepší závodník, byl to pro mě ten největší impulz, abych se rozhodl to vzít.
LN: Zažíváte v praxi popularitu třeba na ulici či v restauraci?
Na veřejnosti jsem to ještě tak nepocítil. Samozřejmě při závodech u můstku fanoušci chtějí, abych se s nimi vyfotil a podepsal se jim.
LN: S legendárním Adamem Malyszem, který polským skokům šéfuje, se znáte ještě z dob, kdy jste sami skákali. Jaká je s ním spolupráce?
Známe se opravdu dlouho a spolupráce s ním je vynikající. Pro polské skoky je velmi důležitou osobou, která nastartovala celou skokanskou mánii v Polsku. Má obrovské jméno a z toho vyplývající vliv, vždycky zařídí, co je potřeba.
LN: V televizi vypadá jako velký kliďas a pozitivní člověk. Je takový i normálně?
Kliďas je, ale taky se nervuje jako my.
Adam Malysz.
LN: K tradičnímu knírku, kvůli kterému si ho někteří lidé i dobírali, přidal také bradku. Stojí za tím něco?
Ne, nestojí za tím nic. Jde prostě s dobou (úsměv).
LN: Nejsou všichni jeho nástupci už v jeho stínu? Třeba takový Kamil Stoch svými olympijskými triumfy už Malysze překonal, přesto se zdá, že jeho fenoménu nikdy nedosáhne.
Vypadá to tak. Loni Malysze v Polsku zvolili nejlepším lyžařem století. Není divu, nastartoval celý ten skokanský boom a víte, jak takové úspěchy dokážou národ spojit, my jsme to zažili třeba při Naganu. Navíc takové chvíle jsou nezapomenutelné, proto bude pro Poláky navždy legendou.
LN: Ví se, že polští skokani mají vynikající podmínky, například před několika lety přibyl do programu Světového poháru vedle Zakopaného také podnik ve Wisle. Z čeho tento rozkvět pramení?
Je to důsledek Malyszových úspěchů, které však Poláci zároveň dokázali prodat. Natáhli ke skokům strašně moc dětí. Chvilku trvalo, než se to začalo projevovat, ale současné úspěchy Stocha nebo Kubackého mají kořeny právě v Malyszově éře. Naopak v Česku jsme velký zájem, když vyhrával Jakub Janda, využít nedokázali.
LN: Sám jste poznával, že je u nás něco špatně?
Tehdy jsem byl ještě aktivním závodníkem a viděl jsem to. Měli jsme strašnou radost, že někdo z nás vyhrává. V našich podmínkách to byl malý zázrak. Tehdejší vedení toho však nevyužilo.
Michal Doležal ještě jako aktivní skokan
LN: Vydělá si polský svaz na sebe sám svými výsledky a smlouvami s partnery, nebo hraje roli i podpora státu?
Nejen skoky, ale polský sport obecně je opravdu hodně podporován ze strany státu, je to rozdíl oproti Česku. Skokanský úsek navíc dokáže dobře hospodařit, staví se střediska, přijímají se noví mladí lidé, kteří to umí dělat, uzavírají se lukrativní smlouvy s velkými partnery, kteří se však zároveň docela mění, protože se předhánějí, kdo nabídne lepší podmínky a bude víc vidět.
LN: Stoch, Kubacki, Žyla, Hula, Kot to jsou všechno už zkušení závodníci okolo třicítky. Mají Poláci i nové tváře, které by měly zazářit v příštích letech?
To je jedna z věcí, o které aktuálně hodně diskutujeme, protože situace není úplně růžová. Je nejvyšší čas v tomto směru zapracovat.
LN: Přibližte rozdíly mezi podmínkami v Česku a špičkou, do níž Poláci rozhodně patří. Ať už rozpočtové, finanční, personální, vybavením…
Úplně to nevím a stejně bych vám to ani nemohl říct. Ale když to přiblížím, tak v Polsku jen na kombinézy máme takový rozpočet, jaký je v Česku na celou skokanskou sekci.
LN: Před pár lety se psalo o českém rozpočtu v řádech dvou tří milionů, zatímco Poláci, Němci nebo Rakušané měli mít desetkrát až dvacetkrát více. Odpovídá to?
Asi tak. Když už jsme se k tomu dostali, tak v Polsku třeba udělám plán přípravy a nemusím řešit, jestli někam budeme nebo nebudeme moci jet. V týmu máme vše rozděleno a mám i člověka, který se o takové věci stará, takže já se můžu soustředit jen na trénování.
LN: To české skoky se v posledních letech potýkají s vleklými problémy, za nimiž stojí i nedostatek financí. Což jste mj. poznal coby reprezentační trenér. Jak náročné je v těchto podmínkách pracovat a dosahovat slušných výsledků, které se zároveň vzhledem k tradici vyžadují?
Zaplať pánbůh, že funguje Dukla, bez této instituce by to bylo ještě mnohem složitější, a to nejen pro skoky. Vlastně obecně je strašně důležitá podpora ze strany armády a ministerstva vnitra, jelikož od státu sport nedostává tak velké dotace.
LN: Hrály tyto rozdíly nějakou roli v tom, proč jste přijal polskou nabídku?
Nebudeme chodit kolem horké kaše a musíme si přiznat, že podmínky jsou v Polsku úplně jiné. Navíc přiznávám, že jsem měl v době koučování u české reprezentace trochu rozbroje s vedením, necítil jsem od něj takovou podporu.
Někdejší česká skokanská reprezentace: Jakub Sucháček, Jakub Jiroutek, Michal Doležal, Jakub Hlava, Jakub Janda
LN: Co říkáte na situaci dva týdny zpátky, kdy byl uprostřed rozjeté sezony odvolán hlavní trenér David Jiroutek, což vzápětí ostře kritizovala česká jednička Roman Koudelka?
Souhlasím s Romanem. V rozjeté sezoně, když je Roman na hranici první desítky, Polda (Viktor Polášek) už občas na bodech... S Davidem jsem na věži v kontaktu a co jsme si povídali, měl i koncept do budoucna. Má určitě hodně vědomostí a zkušeností. Nevím, jak probíhala komunikace s vedením, ale kdyby měli aspoň adekvátní náhradu... Nechápu to, protože moc trenérů nemáme, hlavně těch zkušených, a podívejte se, kolik máme skokanů a můstků k trénování. Snad David u skoků dál zůstane.
LN: Poté, co jste přijal roli tehdy ještě asistenta trenéra Horngachera, jste říkal, že taková nabídka se neodmítá. Naplnila se vaše slova?
Naplnila, na tisíc procent.
LN: Jak to je s logistickou stránkou vašeho působení v Polsku?
V současnosti bydlím kousek od Prahy a do Polska a do míst závodů pravidelně dojíždím. Nyní trochu častěji, i na normální tréninky, které se odehrávají v Zakopaném, Wisle a Szczyrku.
LN: Už u české reprezentace jste dodával skokanům kombinézy. Pokračujete v tom i v Polsku?
Pokračuju v tom dál a byla to jedna z věcí, kvůli které mě v Polsku chtěli. Mám s tím trochu víc práce, ale myslím, že to zvládáme v pohodě. Během závodu se o to ale už nestarám, na to máme dva lidi.
Kubacki opanoval i druhý závod SP v Titisee, Koudelka skončil čtyřiatřicátý |
LN: Co vaše práce s kombinézami obnáší?
Musel jsem za sebe v týmu najít náhradu, mladého kluka Andrzeje Zapotoczného, takže ten teď na závodech pracuje se Zbigniewem Klimowským, se kterými to připravujeme a diskutujeme. Celou výrobu mám doma, obnáší to zajištění materiálu, návrh, střih i samotné šití. Kombinézy se pořád vyvíjejí, takže to nikdy neskončí.
LN: Jak dlouho trvá vyrobit jednu kombinézu?
Většinou se vždy šije víc kombinéz najednou, takže přesný čas nemáme, ale když ve třech na závodech chceme udělat kombinézu, bude to kolem dvou hodin. Samotné ušití trvá tak hodinu, jenže celý proces není jen ušít. Musíte vybalit roli materiálu, vyzkoušet, jak a na jakém místě na roli materiál propouští, na což je pravidlo. Potom nakreslit, nastříhat, nažehlit reklamy... A nakonec ještě na závodníkovi zkusit a dopasovat detaily. Takže se nenudíme.
LN: Kombinézám a trénování se věnujete už řadu let, po skončení aktivní kariéry jste se ale dostal také k filmu a potkal třeba Angelinu Jolie. Co jste u něj dělal a jaká to byla zkušenost?
Byl jsem asistent v produkci, tzv. runner při filmu Wanted. Dělal jsem snad úplně všechno, co kdo potřeboval. Zkušenost to byla obrovská, jelikož šlo o velmi profesionální práci i zodpovědnost.
