Působili jste před Spartou někdy v jiném extraligovém klubu?
David Vrbický: Mám za sebou pět sezon v Mladé Boleslavi, kam mě přivedl bývalý trenér Sparty Marian Jelínek.
Michaela Darsová: Já působila devět let u kladenských Rytířů, pět let v extralize a čtyři roky v první lize.
Jak jste se k fyzioterapii dostali? Byla to vaše vysněná práce?
MD: O fyzioterapii jsem se dozvěděla na gymnáziu ve druhém ročníku. Povídala nám o ní naše třídní profesorka. Od té doby jsem chtěla dělat pouze to, takže to bylo moje vysněné povolání.
DV: Původně jsem studoval medicínu. Potom, co jsem odešel ze školy, jsem chtěl nadále zůstat ve zdravotnictví. A protože jsem celý život sportoval, tak mě zaujala fyzioterapie.
Davide, pracuješ i pro český olympijský tým. Kolik olympiád jsi již absolvoval?
DV: Ano, je to tak. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit her v Londýně, Soči a Riu.
Míšo, máš také zkušenosti i s jinými sporty než s hokejem?
MD: Pracovala jsem třeba s lyžaři v Jablonci nad Nisou, nyní již 13 let pracuji na sportovním gymnáziu v Kladně, kde mám na starosti atlety, judisty, volejbalisty, hokejisty, plavce a další sportovce. Ve své ordinaci jsem měla také tenisty a závodnice v aerobiku. Čtyři roky spolupracuji s extraligovým volejbalovým týmem Kladna.
Koho z našich hráčů máte na lehátku nejčastěji?
DV: To se nedá paušalizovat. Jsou hráči, kteří chodí i preventivně, tak by to pak vypadalo, že jsou slečinky, a to v hokeji opravdu nehrozí.
MD: Ale kvůli zranění je u nás teď nejčastěji Marek Kvapil. Snad ho brzy dáme do pořádku
Koho naopak nejméně?
MD: Opravdu málokdy teď něco potřebuje Robert Říčka.
DV: Je třeba říct, že hráči většinou přichází ve chvílích, kdy mají nějaký problém nebo chtějí s něčím poradit. S každým už jsme něco řešili.
Co s hráči nejčastěji na lehátku probíráte?
DV: Témata jsou různá, myslím, že máme široký záběr konverzací. (smích) Pokud ale myslíte, že se hovory stáčí k pohybovému aparátu, budete zklamaní.
MD: Samozřejmě ale také probíráme zdravotní problémy, které hráče trápí. Domlouváme se na terapii, kterou budeme dělat na Spartě, a zároveň dostávají domácí úkoly, aby cvičili sami doma.
V týmu jste i s Bárou Krajsovou tři. Máte hráče rozdělené, nebo se spíš střídáte a máte na starosti celý tým?
MD: Máme vždy na starosti celý tým a společně se domlouváme, co je aktuální a co je zapotřebí udělat v rámci rehabilitace.
DV: Myslím, že je fajn, když nás je víc a můžeme se doplnit nebo zastoupit. Pracujeme jako tým pro tým. Každý navíc léčí trochu jiným způsobem, což je taky výhoda, protože každý hráč si může zvolit, jaká terapie mu je bližší. Podle mě to má výhody pro všechny, jak terapeuty, tak hráče.
Jak vypadá váš běžný den na Spartě?
MD: Většinou přijíždím ráno, aby ke mně hráči mohli přijít ještě před rozcvičkou. Během tréninku rehabilituji hráče, kteří jsou zranění, a po tréninku se věnuji ostatním.
DV: Přesně tak, to je u každého stejné.
Jak si mezi sebou rozdělujete zápasy?
MD: Hlavně podle našich časových možností. Střídáme se pravidelně, na každého se dostane.
DV: Je to spravedlivé, vždy si měsíc dopředu nastavíme plán i s Bárou, aby nám vše sedělo i do našeho soukromého programu.
