Dvacet let od posledního titulu svého otce se stává Kenny Roberts mladší v roce 2000 mistrem světa v prestižní kategorii. Dokázal to jako šestý pilot z USA po Robertsovi starším, Freddie Spencerovi, Eddie Lawsonovi, Waynu Raineym a Kevinu Schwantzovi.

Táta i syn Robertsovi bojovali vždy čestně a zodpovědně. Mladší Kenny nerad stál ve středu zájmu, působil vždy jako „hodný hoch“, na titul mistra světa by beze svého otce nikdy nedosáhl. Získal deset pole position, devět nejrychlejších kol, vyhrál osm GP a ve 22 případech se umístil na pódiu – vesměs v prestižní kategorii. Titul mu pomáhá zbavit se přípony „junior“, kterou byl předtím často pojmenován.

Kenny Roberts mladší (*25.07.1973 v Mountain View v Kalifornii, USA) začal závodit v sedmnácti ve dvěstěpadesátkách v americké soutěží WERA, v letech 1992 a 1993 startuje v AMA 250, v roce 1994 startuje v Ducados Open ve Španělsku. „Předplácí“ si druhá místa, když v AMA zvítězil Američan Colin Edwards a v Ducados španělský pilot Luis d’Antin. První GP jede na divokou kartu jako 20-letý v Laguně Seca v roce 1993 na Yamaze 250 a obsadí 10. místo.

V roce 1995 to na Yamaze 250 zkouší v mistrovství světa, v týmu Marlboro Wayna Raineyho skončí v celkově osmý, nejlepším výsledkem je čtvrté místo na Nürburgringu v Německu. Ve třídě do 250 cm³ se na stupně vítězů nedostává. V roce 1996 je mu 23 let a zkouší to na Yamaze v mistrovství světa „pětistovek“. Nejlepší výsledek je z GP České republiky, jako nejlepší pilot yamahy skončí čtvrtý za Alexem Crivillé, Mickem Doohanem (oba Honda) a Scottem Russelem (Suzuki). S číslem 10 skončí v týmu Marlboro Yamaha svého otce celkově třináctý.

Jediná moje připomínka k Robertsovi staršímu souvisí s nedůvěrou k velikým světovým výrobcům, v tomto případě k Yamaze. Kenny Roberts junior musí v roce 1997 startovat s tříválcem Modenas, rám který zkonstruoval tým Roberts je doplněn motorem Toma Walkinshawa, sponzorem zůstává (naposledy) Marlboro. KRjunior jede s číslem 10 a v MS obsadí šestnácté místo před týmovým kolegou J. M. Baylem. V roce 1998 následuje druhý rok s Modenasem, tým ztrácí sponzora Marlboro a je podporován malajsijskou firmou Proton. KRjunior s číslem deset skončí na Sachsenringu v kvalifikaci druhý a v závodě šestý, celkově skončí třináctý před německým pilotem Ralfem Waldmannem – rovněž na motocyklu Modenas.

Po dvou sezónách má Kenny Modenasu dost, opouští tým svého otce a na rok 1999 podepisuje smlouvu s firmou Suzuki, starší Kenny je často vidět v jejích boxech. Spolu s ním opouští Modenas také australský šéf-mechanik Warren Willing, šéfem týmu je Garry Taylor. Kenny Roberts junior s číslem 10 vyhrává první dvě GP v Sepangu a v dešti v Motegi, vítězí i na Sachsenringu a v Buenos Aires. Vybojuje 5 startů z pole position a 5x zajel nejrychlejší kolo. Je to rok, kdy v Jerezu havaruje Mick Doohan, který zanechá závodění a mistrem světa je Španěl Alex Crivillé. KR junior skončí celkově druhý, ale v hodnocení v ročence Motocourse je nejlepší před Valentinem Rossim, který jede naposled dvěstěpadesátky na stroji Aprilia. Crivillé skončí podle ročenky třetí, mimo jiné i proto, že Kenny vedl nejvíce kol (164), Crivillé pouze 101.

V roce 2000 získává tým Suzuki nového sponzora Telefonica MoviStar, Kenny Roberts junior získává 4 pole position, 3 nejrychlejší kola a čtyři vítězství. První výhru získává opět v Sepangu při GP Malajsie 2. dubna 2000, kde zvítězí v 550. závodě prestižní třídy.

Další vítězství připojil v Jerezu, Barceloně a znovu v Motegi. Titul mistra světa získává s náskokem 49 bodů před Valentinem Rossim (Honda). Je to první případ, kdy se mistrem světa v prestižní třídě stali otec (mistr světa 1978-80 na Yamaze) a syn. Kenny Roberts junior se také v roce 2000 stává jezdcem roku podle ročenky Motocourse, také v tomto případě před Rossim. Junior Roberts je zatím posledním mistrem světa na motocyklu Suzuki, zásluhu na tom má také šéf mechanik Bob Toomey.

V letech 2001 až 2005 jezdí Kenny Roberts junior na stroji Suzuki, obsadí však pouze tři pódia – ve Valencii v roce 2001 (za týmovým kolegou Sete Gibernauem a Alexem Barrosem na Hondě), při GP Brazílie 2002 (za Valentino Rossim na Hondě a Maxem Biaggim na Yamaze) a v dešti v Doningtonu v roce 2005 o 3,169 sekundy za Rossim na Yamaze, nezískal žádné vítězství a ani jednu pole position.

V roce 2006 se vrací do týmu svého otce, jezdí s agregátem Honda V5 na motocyklu KR211V a obsadí dvě třetí místa v Barceloně (za Rossim na Yamaze a Nicky Haydenem na Hondě) a v Estorilu (za Toni Eliasem na Hondě a Rossim). Celkově skončí šestý a to je nejlepší výsledek pro Kennyho Robertse staršího v době, kdy už opustil vedoucí značky motocyklů. V roce 2007 Honda postaví motor o objemu 800 cm³, Kenny však získává pouze čtyři body, poslední závod jede v Barceloně a poté ho nahradí jeho bratr Kurtis.

Od ukončení své závodnické kariéry se Kenny Roberts mladší neobjeví na žádných závodech, pomineme-li závody v Laguně Seca a Indianapolis v USA, které navštívil v doprovodu svého otce.

Text a foto: Tomáš Gescheidt