Na začátku předvánočního příběhu desetiletého nevidomého klavíristy a jeho rodiny stála shoda okolností, na jeho konci pořádné překvapení a jeden splněný sen.
Při nakupování v jednom z hradeckých obchodních center si Pavel zahrál na klavír, který byl k dispozici zákazníkům. Z kanceláře hudbu uslyšela manažerka centra.
„Zaslechla jsem nádherné skladby. Nedalo mi to a šla jsem se podívat. Pavlík hrál famózně a zcela zmrazujícím okamžikem pro mě potom bylo zjištění, že je slepý. Vzala jsem si kontakt na rodiče, protože by byla škoda takový talent opomenout,“ vysvětlila marketingová manažerka obchodního centra Aneta Lučická.
Nakonec Pavel hrál zákazníkům několikrát týdně. Zároveň se uspořádala veřejná sbírka peněz na přenosné pianino, aby mohl hrát i tam, kde velký nástroj chybí, a také na budoucí studium na konzervatoři.
Vystupování včetně dvou koncertů mělo velký úspěch a vyhodnocení sbírky nedlouho před Štědrým dnem přineslo velké překvapení - vybralo se 35 tisíc korun.
„Měli jsme problém, že nemůže vystupovat nikde, kde není nástroj. Nové pianino jsme vybrali a koupili ještě v den vánočního koncertu a vyhodnocení sbírky. Je to skvělé. Od té doby Pavlík pořád trénuje a domluvili jsme i první vystoupení, které se uskuteční příští sobotu. Může si teď libovolně vybírat, kde bude hrát, dokonce dostal pozvánku ke hraní na svatbě paní, která v obchodním centru prodává květiny a během jeho vystupování se stala jeho fanynkou a podporovala ho. Dá se říct, že tak příběh pokračuje,“ líčí Pavlův otec Jiří Minařík.
Dalším cílem je konzervatoř
Pavel sice klasické pianino má, ale přenosný nástroj mu umožní častěji vystupovat.
„Hraje se mi moc dobře. Je to stejné, jako když hraji na normální klavír. Chystám se na koncert a na konci května budu hrát poprvé v životě na svatbě,“ těší se talentovaný žák čtvrté třídy základní školy.
Pavlovi v jeho útlém věku lékaři diagnostikovali rozštěp sítnice a praktickou nevidomost. Zatímco osud mu nedopřál zrak, na hudebním talentu nešetřil.
„V šesti letech začal hrát u vánočního stromečku. Dcera dostala klávesy a Pavlík je hned vyzkoušel,“ vzpomínala po posledním vystoupení v obchodním centru jeho maminka Hana Minaříková a doplnila, že Pavlova láska k hudbě se projevila ještě dříve - v Mateřské škole pro děti se zrakovými vadami Lentilka Hradec Králové:
„V oční školce dětem ukazovali hudební nástroje, pracovali s nimi se zvukem a tam se k tomu dostal. První vystoupení měl v Divadle Jesličky a jmenovalo se Podívaná pro uši. To byl ještě ve školce a bylo mu asi pět a půl roku. Ke klávesám se dostal o následujících Vánocích. A v šesti letech udělal zkoušky do základní umělecké školy Na Střezině, kde absolvoval roční přípravku a poté nastoupil na výuku hry na klavír.“
„Bylo mi šest let, v té přípravce jsme se učili noty a já už jsem se snažil ostatní děti doprovázet na klavír. Bavilo mě to od začátku a později jsem zjistil, že bych se tomu chtěl naplno věnovat,“ doplnil Pavel.
Dlouhodobým cílem Minaříkových a snem jejich syna je studium na konzervatoři. Volba tak jednou možná padne na Konzervatoř a střední školu Jana Deyla v Praze, která vzdělává především zrakově postižené a mimopražským studentům nabízí ubytování v domově mládeže.
Koncert na Valentýna?
„V Praze je i druhá konzervatoř, tak uvidíme, na kterou z nich by se eventuálně dostal. Ještě je čas, nejprve chceme, aby dodělal základní školu. Nevidomí nemají tolik možností uplatnění, tak chceme jeho šance zvýšit. Po studiu by mohl pokračovat v hudební kariéře nebo by mohl například ladit nástroje či vyučovat hudbu,“ přiblížila Hana Minaříková. „Jednou bych chtěl třeba ladit klavíry, případně se věnovat umění,“ doplnil její syn.
Pavel by měl mít v obchodním centru Orlice shopping park na Slezském Předměstí za několik týdnů další koncert. „Chceme to udělat jako poděkování těm, kteří Pavlíkovi pomohli. Zahraje jim na nový nástroj. Zatím to vypadá, že by se to mohlo uskutečnit 14. února na Valentýna,“ upřesnil Jiří Minařík.
„Vystoupení v obchodním centru by bylo taky super,“ doplnil Pavel Minařík, který není jen šikovný hráč, ale hudbu rovněž skládá a doplňuje se se svojí starší sestrou Natálií.
„Rádi si spolu zahrají a zazpívají duet, mají už i nějaké výsledky. Pavlík složil hudbu a Natálka napsala text. První vlastní melodii si Pavel složil v šesti letech, dodnes se nám líbí,“ přiblížila Hana Minaříková.
