Buď rosteme, nebo je ten průzkum chybný. Přinášíme přehled kejklů, které politici provozují s průzkumy preferencí
Glosa Jana Tvrdoně: Jedna z pravidelných zábav při sledování české politiky se týká interpretací nejrůznějších průzkumů preferencí. Od vyložených lží přes různé dezinterpretace se laskavý pozorovatel politické scény dostane i ke zcela vymyšleným průzkumům.
„Každý měsíc stoupáme,“ ohlásila komunistická strana v reakci na nejnovější volební model agentury STEM. Dřív než se antikomunisté zhrozí a zaplaví sociální sítě chmurnými vyhlídkami Česka a příznivci KSČM se začnou nadšeně řadit do průvodu k blížícímu se Vítěznému únoru, podívejme se na data. Ta totiž říkají, že tvrzení komunistů je nepravdivé.
„Každoměsíční vzestup“ totiž v reálném světě vypadá tak, že zatímco v říjnu dosáhla strana u STEM na 8,4 procenta, v listopadu urvala 7,1 procenta a na konci roku 8,2. Strana je tak podle měření této agentury stále na svém, v dlouhodobém pohledu navíc postupně ztrácí.
Interpretační flexibilita není přitom výhradní vlastností komunistů. Politika obecně je podobným přístupem prolezlá. Od roku 2002, kdy Václav Klaus za „nevýhru“ vydával porážku od Vladimíra Špidly o šest procentních bodů, jsme se posunuli do doby, kdy jsou data volebních zisků i různých průzkumů snadno dostupná.
I přesto se ale jednotlivé politické strany snaží téměř u každého volebního modelu svou pozici nějak přikrášlit. Kromě Andreje