Kristian Kodet: Brácha (†67) nám vzteky zničil byt!
30 fotografií
Gentleman s vytříbeným vkusem a chováním. To je výtvarník Kristian Kodet (71), který své obrazy prodává po celém světě. S deníkem Aha! otevřeně hovořil nejen o četnosti hádek s manželkou, ale také prozradil, jaký doopravdy byl jeho bratr Jiří Kodet (†67) a proč slavný herec z Pelíšků trpěl nedostatkem financí. V rozhovoru se dočtete i to, jakou službu prokázal po smrti svému největšímu životnímu příteli, zpěvákovi Waldemaru Matuškovi (†76).
Jak se vám daří a co právě děláte?
„Děkuji za optání, daří se mi velmi dobře. Chystám se letos otevřít v novém objektu muzeum Kodetů, kde plánuji umístit sbírku soch mého otce Jana Kodeta a dědečka Emanuela Kodeta, významných českých sochařů, a zároveň otevřít i stálou sbírku mých obrazů. A chtěl bych uspořádat výstavu.“
Na zimu se vždy stěhujete na Floridu. Proč právě tam?
„Protože je tam teplo. A taky mě inspiruje moře, to velké množství vody. Akorát mě občas děsí hurikány! Indiáni kdysi předpověděli, že tam nikdy žádné nebudou... Jinak je Florida úžasná. Není plná důchodců, jak se říká, jsou tu i mladí lidé.“
Na Floridě máte dům vedle vdovy po Waldemaru Matuškovi. Přátelíte se s Olgou?
„Ano, jsme přátelé. Proto jsem i tenkrát Waldovi navrhl hrob, Olga mě o to požádala. Vymyslel jsem ho ve stylu kytary.“
Jak vlastně vycházíte s manželkou?
„Jana je skvělá, jsme spolu už pětačtyřicet let. Je to má velká opora a má se mnou svatou trpělivost.“
Nikdy se nehádáte?
„Strašně. Zrovna před deseti minutami naposledy...“
Jak vzpomínáte na své dětství?
„Měl jsem skvělé dětství, s tátou jsme si rozuměli. Otec nebyl komunista, nesměl mít ateliér v Praze, a tak si koupil statek u Soběslavi. Ze stodoly si tam udělal ateliér a já tam za ním odmalička jezdil. Byla to krásná doba a vzpomínám moc rád. Právě proto mám velmi kladný vztah k jižním Čechám.“
Kdy jste začal s malováním?
„Svůj první obrázek jsem namaloval, když mi bylo asi třináct let a jmenovalo se to Let jedné mouchy. A když jsem přijel asi po třiceti letech do New Yorku, zjistil jsem, že to má moje sestřenice na zdi. Hrozně si vážím toho, že ji stále schraňuje. A můžu neskromně říct, že první výstavu jsem měl už asi v šestnácti letech v pražském Divadle Rokoko.”
Do rodiny patřil kromě sochařů taky bratr Jiří, noblesní herec.
„Ano, měli jsme společného tátu. Rozvedl se s paní Steimarovou a vzal si moji maminku. Jirka byl moc fajn, ale taky trochu šílenec.“
Vdova po Kodetovi (†67) Soňa: Po jeho smrti udělala všechny věci, které jí on…
Celý článekJak to myslíte?
„Jestli jste viděla film Pelíšky, tak to byl přesně on.“
Neměl rád noky?
„Tak teď jste mě upřímně rozesmála. Nejen to. Dokázal během vteřiny vyletět a bylo mu úplně jedno, kdo u toho je a kde tu scénu udělá. Neřízená střela.“
Vybavíte si nějakou historku?
„Pamatuji si, že k nám jednou přišel a řekl tátovi, že nemá už u bot ani podrážky a že na nové křusky nemá peníze. Táta šel a dal mu tři stovky, aby si tedy ty boty koupil a nedělal ostudu. Brácha byl celý nadšený, poděkoval a odešel. Táta mě vzal k oknu, že Jirkovi zamáváme. A koukali jsme jak blázni, že odjíždí taxíkem! Na boty neměl, ale na taxíka měl vždycky.“
Co jste dělali jako malí?
„Brácha byl o dvanáct let starší, takže si se mnou moc nehrál. Bral mě třeba do kaváren, kde už měl úspěch u žen a já ještě jako malej kluk ne, takže to bylo takový zvláštní. Tak mi vždycky objednal polívku a já jen koukal.“
Jak jste se smířil s jeho smrtí?
„Jeho konec byl takový zvláštní. Zalejval kytky na zahradě, zakopl, upadl a zlomil si kyčel. Museli mu ji operovat. Přišel domů, přes zákaz lékařů si hodil nohu přes nohu, tu kyčel si vyhodil a musel znovu na sál. A jak měl dvě narkózy po sobě, už se nedal dohromady. Když umřel, bylo to těžký, skoro jako když odešel táta. Pak vám naskakují jenom ty hezké vzpomínky.“
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi sobotního Aha!
Kristián Kodet kvůli Čmaňovi neodletěl na Floridu
30 fotografií
