Novozélandský režisér, komik a herec Taika Waititi je bezesporu jedním z nejzajímavějších tvůrců, který se od indie komedie Co děláme v temnotách a podobných projektů dostal třeba k mainstreamovému vysokorozpočtovému filmu Thor: Ragnarok a jeho připravovanému pokračování u Marvel Studios. Nyní se nám v kinech představuje s očekávanou novinkou Králíček Jojo – satirou, odehrávající se na konci druhé světové války. Jak se povedl snímek o chlapci, který má opravdu netradičního imaginárního kamaráda – Adolfa Hitlera?
Už trailery přinejmenším slibovaly hezky natočenou, pokud se to u satiry dá říci – tak i autentickou (většina lokací je českých, takže tady je to po vizuální stránce celkem zaručeno) podívanou s pořádnou náloží humoru a až paradoxně roztomilou dětsky zkreslenou karikaturou Adolfa Hitlera. Nutno však dodat, že jakkoli se může zdát, že toto výchozí téma skýtá značný zdroj drsně nekorektního humoru – tak ho tu mnoho nenajdete. Se snímkem tohoto typu logicky vyvstává obava, že bude možná obtížné balancovat mezi komedií a dramatem, neb je zpracováváno velmi vážné téma. To se naopak daří výborně, byť někomu možná bude vadit místy dost rychlý a výrazný přechod od rozjuchaných vtipů k velmi silným – ledově studeným momentům.
Humor je spíš černý, než nekorektní. Byť je Waititi místy možná až moc umírněný (čekal jsem mnohem větší přesah do komediálního žánru), jeho typický rukopis tu je rozhodně znatelný. Příběh se pak v zásadě opírá o tradiční stereotypy, které však nejen, že jsou postaveny do malebně stylizovaných kulis, podpořených výbornou kamerou, ale hlavně jsou skvěle použité a zapracované do příběhu. Hlavní hrdina je totiž nacismem zfanatizovaný chlapec, jehož snem je stát se Hitlerovou osobní stráží. Když však zjistí, že jeho maminka ukrývá doma židovskou dívku, jeho náckovský zápal bude čelit víc než obtížné zkoušce, se kterou mu jeho imaginární kamarád Hitler (ztvárněný až roztomile natvrdlým Waititim) příliš nepomůže. Snímek tak krásně nejen v tomto rozporu, ale i řadě překvapivě trefných úvah v replikách jednotlivých postav (kterým krom hrdinovy matky jednoznačně dominuje skvělý Sam Rockwell v roli vyhořelého německého queer důstojníka, který má vše tak nějak dokonale na háku) poukazuje na nesmyslnost nacistické ideologie. Potud tedy satirický záměr film splňuje na jedničku.
Jakkoli si film z lecčeho a leckoho utahuje, nic podstatného nezlehčuje (o historické věrnosti se tu pochopitelně tolik mluvit nedá). Prim tu samozřejmě hraje nejen židovská otázka, ale i otázka lidí natolik odvážných, že jim vzdor vlastnímu nebezpečí pomáhali za války přežít. S tím se také pojí momenty, kdy vtipnou a vyloženě odlehčenou scénu vystřídá „facka“ v podobě oběšených lidí, či opravdu válečných scén, které jsou až děsivě naturalistické. Právě tato žánrová nevyhraněnost možná filmu přinese tu největší kritiku. Mně se ovšem zdá, že to vše mělo svůj smysl a naopak právě rozkročenost mezi více žánry je zde největším plusem. Pokud jste však citlivější duší, asi si s sebou vezměte kapesníky. Sice se nemusíte bát ničeho tak drsného, cynického a silně interpretujícího, jako byla v Rusku zakázaná podívaná Ztratili jsme Stalina, ale přesto – některé scény, jež přijdou vzdor barevné rozjuchanosti a celkové naoko pozitivní stylizaci filmu, jsou zkrátka nečekané.
Výrazným překvapením jsou také krom slavných a známých tváří v plejádě výrazných postav a postaviček za mě jednoznačně sympatičtí dětští herci, ať už se jedná o samotného Joja (Roman Griffin Davis), nebo třeba vedlejší roli jeho dobrosrdečného brýlatého kamaráda, jehož rolí na sebe upozornil Archie Yates (ten si má zahrát v remaku Sám doma). Za zmínku rozhodně také stojí výborně zvolená hudba, kdy už třeba jen začátek, kdy úvod ironicky podkreslí německy nazpívanou písní od Beatles, tedy – Komm gib mir deine Hand, rozhodně stojí za to. Králíček prostě funguje po všech stránkách a je radost jej pozorně sledovat. Ať už pro významovou vrstevnatost, herecké výkony, nebo právě skvělou kameru a lokace.
Verdikt
Králíček Jojo je úžasně natočeným a zahraným filmem, který bezesporu skýtá malebné záběry kamerou, ale i výborně napsané (a hlavně obsazené) postavy, kdy minimálně Scarlett Johansson by zasloužila svou nominaci na Oscara za vedlejší ženskou roli proměnit. Mnohem víc než satira ve snímku často prosakují silné momenty a kouzelné scény, které byste si opravdu s radostí pověsili na zeď ve formě plakátu. Mnohem víc, než v pozadí lelkující imaginární Hitler a všechny gagy a vtipy vás pak jistojistě zasáhne klíčící kamarádství pomýleného německého chlapce, který jen svým nacismem a věrností této ideologii bez vědomostí toho, co obnáší chce zapadnout do kolektivu, a židovské dívenky, kterou jeho matka skrývá. Jediným zvláštním a nepříliš fungujícím prvkem je až absurdně znějící angličtina s německým přízvukem, který u některých herců zněl vyloženě jako pěst na oko. Tam by možná bylo lepší mluvit normální angličtinou (jako ve zmíněném Ztratili jsme Stalina), než pokoušet se o lacinou parodii. Závěrečná scéna a vůbec celé finále, kdy jde opravdu do tuhého pak dokazuje, že tenhle počin je trochu něčím víc, něčím trochu hlubším než jen satirickou komedií. Zkrátka a dobře, jedná se bezesporu o jeden z nejjímavějších a nejzajímavějších filmů, které letos v kině uvidíme. A to i přes fakt, že je teprve začátek roku (a že film byl v zahraničí uveden vloni)…
Králíček Jojo / Jojo Rabbit
Trailer
USA, Česká republika, 2019, 108 min
Drama / Komedie / Válečný
Režie: Taika Waititi
Hrají: Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson, Taika Waititi, Sam Rockwell, Rebel Wilson, Alfie Allen, Stephen Merchant, Archie Yates, Luke Brandon Field, Sam Haygarth, Stanislav Kallas, Joe Weintraub, Brian Caspe, Iva Šindelková, Robert East, a další.
NA FILM SI MŮŽETE ZAJÍT DO VAŠEHO OBLÍBENÉHO KINA CINEMA CITY