RECENZE: Plastikami a luxusem léčí Můj příběh jizvy po domácím násilí

Jenže vypráví kýčovitě, což ruku v ruce s typicky začátečnickým sklonem k nejotřelejším filmařským klišé působí proti záměru. Včetně volby apartního prostředí, neboť žena trpící následky domácího násilí je baletka, jež se slibné kariéry vzdala právě kvůli žárlivému manželovi.

4 fotografie

Představuje ji fotogenická Vlastina Kounická Svátková, za niž však půl role odehrají masky a půl zdobné pózy, do nichž ji tvůrci nutí. Děj se odvíjí od první z řady operací, jež hrdinka musí po devastujících ranách podstoupit, a točí se v manýristické smyčce zpětných výjevů, ozvěn hlasů, nekonečných vzpomínkových prostřihů baletních špiček. Závislá na tyranovi, na prášcích a na alkoholu putuje ztrápeně mezi střepy a sprchou; nic, co by člověk ještě neviděl.

Zajímavěji se rýsuje cesta za novým životem, ovšem jednak je vystlaná luxusem, jednak provázená – až na spolehlivou Vilmu Cibulkovu – mírně řečeno rozpačitými výkony, ať jde o Terezu Kostkovou v roli bývalé kolegyně, Romana Vojtka coby plastického chirurga či příštího nápadníka v podání Pavla Kříže. Na obranu herců však nutno dodat, že mají zosobňovat spíše sponzorské značky než lidské charaktery – a jestli pro romantické komedie značí product placement děs, v dramatu je to přímo běs.

Překvapivě však Můj příběh obsahuje více humoru než mnohé z milostných veseloher, ze kterých do něj přestoupila tradiční parta kamarádek přetřásajících u kávy či sektu trable s mužskými. V prvém plánu sice mají za úkol hrdince předvést, že není jediná, kdo se topí v problémech, ale naštěstí se přitom dopustí i několika prostořekých vtipů.

Můj příběh 40 % Česko, 2019, 93 min Režie: Libor Adam, Hana Hendrychová Scénář: Pavla Krečmerová, Libor Adam Hrají: Vlastina Kounická Svátková, Vilma Cibulková, Saša Rašilov nejml., Tereza Kostková, Pavel Kříž, Zuzana Norisová, Nela Boudová, Milan Kňažko, Jaromír Nosek, Alžbeta Stanková, Martin Stránský, Zdeněk Maryška, Roman Vojtek, Stanislava Jachnická Streamovací služby: Netflix Kinobox: 52 % IMDb: 5.4

Jinak se terapie mění v přehlídku vesměs milých, vstřícných, chápavých, dobře situovaných lidí a banalit typu „Konečně jsem pochopila své dětství“ či „Napiš knihu, třeba jiným ženám otevřeš oči“.

Za filmem stojí skutečný osud, avšak až dojemná neobratnost vyprávění mu nepomáhá. Oč účinnější byl dokument Z lásky nenávist, líčící reálné zážitky týraných žen, často matek bránících i své děti, kterým nikdo nedopřál zotavenou na golfu. Na druhé straně mohlo být i hůř, jako když Jennifer Lopezová ve filmu Dost zvolila akční odvetu.