Jiná krása, feminismus a #MeeToo: Jak se změnilo povědomí o ženách za poslední dekádu
Do nového desetiletí vstupujeme jako společnost, kde se o ženách hodně mluví. Jakým způsobem se v tomto ohledu změnilo naše uvažování? Zvykáme si na to, že modelky mohou mít i větší než miniaturní velikost a ženy se stávají prezidentkami.
První desetiletí nového milénia představovalo ženu úspěšnou. Neřešilo se příliš, jakou cestou se na svůj post dostala, zda musela překonat víc překážek než její mužský kolega nebo zda pobírá stejný plat.
V roce 2013 ale vyšla kniha Sheryl Sandberg s názvem "Opřete se do toho. Ženy, práce a vůle uspět". Provozní ředitelka Facebooku a matka dvou dětí v ní psala: "Nemusíte volit mezi rodinou a kariérou, můžete mít oboje." Podle Sheryl Sandberg se to stane za předpokladu, že oba partneři shodně pečují o děti i domácnost. V roce 2016 ale při nešťastné náhodě přišel o život její manžel a Sheryl Sandberg musela uznat, že rady z její knihy jsou pro ženy samoživitelky zcela nevhodné.
Potížistka #girlboss
Příběh Sophie Amouroso vypadal jako moderní americký sen. V roce 2014 majitelka úspěšného on-line butiku s módou Nasty Gal vydala knihu, která byla směsicí memoárů a rad, jak vést podnikání a uspět. Po roce ale čelila Amouroso žalobám od bývalých kolegů, kteří ji obvinili z diskriminace vůči těhotným kolegyním. Atmosféra ve firmě prý byla naprosto toxická a v roce 2016 společnost zbankrotovala. Na konci desetiletí tak bylo zřejmé, že hlásat rovnost a chovat se opačně nezafunguje.
Ženy v politice
Stejně jako dřív ženy představují zhruba jen čtvrtinu ve světových vládách. I když teď jsou v politice více vidět. Nejzářivějším příkladem z okolí je loňské zvolení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. V Čechách vysoké politické posty zaujímá třeba ministryně financí Alena Schillerová, předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková či místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Celkem je žen ve vládě premiéra Andreje Babiše šest, což je od roku 1992 zatím nejvíc. Na Španělsko, kde je od roku 2018 většina žen ve vládě, nebo na Finsko, kde v koalici dominují jen mladé ministryně, ale zatím nemáme.
Právo na své tělo
Legalizovat, či naopak zakázat potraty bylo další otázkou posledního desetiletí. Loni v dubnu Jižní Korea zrušila zákaz interrupcí, který zde trval už od 50. let. Nyní jsou zde mimo zákon postavené zákroky od 12. týdne těhotenství. Plán na legalizaci potratů má také Nový Zéland, zatím zde totiž platí možnost interrupce pouze v případě incestu nebo pokud těhotenství ohrožuje život a zdraví matky. V roce 2018 zrušili zákaz potratů v Irsku a loni na podzim v Severním Irsku.
Naopak v Polsku snaha zakázat potraty úplně vyvolala masové protesty, ve Spojených státech rovnou v pěti státech byly přijaty zákony, které možnost potratů radikálně ohraničily, v Rusku se projednával návrh zákona o "právu embrya na život". V Čechách je interrupce legální do 12. týdne těhotenství.
Body pozitivita
Krása nemá jen jednu siluetu. Minulou dekádu se nás o tom snažila přesvědčit zpěvačka Meghan Trainor a její písnička o větším zadku All About That Bass či herečka Lena Dunham, která rozhodně není hollywoodskou kráskou, ale i přesto choulostivé scény v seriálu Girls sama napsala a také v nich účinkovala. Z velmi kyprých dívek Ashley Graham a Tess Holiday jsou dnes supermodelky.
#MeToo
Ve světě se aféry okolo filmového producenta Harveyho Weinsteina nebo finančního poradce Jeffreyho Epsteina berou velmi vážně. Referovala o nich ta nejserióznější média a téma sexuálního obtěžování se stalo důvodem, proč zhasla kariéra celkem 201 amerických vlivných mužů. Obvinění byli nejen politici, šéfové velkých firem, ale také herci jako Ed Westwick, komik Louis C.K. nebo Kevin Spacey, který musel být po obvinění z někdejšího obtěžování mladého chlapce okamžitě nahrazen v seriálu Domek z karet.
V Čechách hnutí #MeToo příliš společenské rezonance nezažilo, maximálně vtipy na téma "bláznivé feministky, které vás zažalují, když jim pomůžete do kabátu" v televizních show Karla Šípa a Jana Krause.
Nové termíny
Za poslední dekádu stále častěji zaznívá termín "nerovnost", který poukazuje na to, že ženy nemají stejný přístup ke zdrojům jako muži, ale jsou častěji oběťmi násilí. Hovoří se také o "mansplainingu", který si můžeme představit jako sexismus v profesionální sféře. Muž vysvětluje povýšeným způsobem ženě jistou problematiku, aniž by vzal na vědomí, že ona o ní ví více než on.
Poslední dekáda také vrhla světlo na viktimizaci obětí násilných útoků. Už nám nepřijde tak samozřejmé hovořit o oběti znásilnění jako o někom, "kdo si o to říkal, protože si vzala krátkou sukni a šla sama přes park".
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
