Premier League v kostce: Prosinec

Někdo přes svátky držel rodinnou pohodu a věnoval se tradičním návštěvám. Někdo na Vánoce vyrazil za teplem a někdo volný čas využil k oblíbeným toulkám lemovaným hektolitry alkoholu. Ty pravé legendy ale všechna tato lákadla tvrdošijně ignorovaly a věnovaly se tomu, na čem opravdu záleží. Vždyť ty nekonečné zástupy prosincových zápasů Premier League se samy neodkoukají...

Elitní anglická soutěž měla poslední měsíc roku na programu šest kompletních kol, z toho tři mezi 21. a 29. prosincem. Zatímco trenéři si jako každý rok na mimořádně náročnou směť utkání pochopitelně stěžují, fanoušci mají pré. Je ale jasné, že ani ti nejsou schopni pochytit všechny nuance a zvraty, které se během sklonku podzimní sezóny udály.

Tak především se hned na čtyřech místech měnili trenéři. Watford potvrdil, že v této disciplíně nemá konkurenci, a tak je Nigel Pearson už třetím mužem, jenž se pokusí celek z předměstí Londýna vytáhnout z krize. Střídalo se taky ve West Hamu a Evertonu a příchody Davida Moyese s Carlem Ancelottim shodně znamenaly vzestupnou výsledkovou tendenci.

Ta těší i ztrápené příznivce Arsenalu. Gunners mezi sebe s radostí přivítali muže, který ještě do té doby netrénoval coby hlavní kouč jediný zápas. Tak špatná byla okolo týmu atmosféra při vládě Unaie Emeryho. Mikel Arteta sice nemá zkušenosti a svou gestikulací někdy nápadně připomíná svého guru Pepa Guardiolu. Nutno však dodat, že herní obraz se po jeho nástupu zlepšil. Přesněji řečeno, fotbalisté Arsenalu prostě začali na trávníku běhat...

Jaký dopad bude mít Artetův impuls v dlouhodobějším měřítku, je samozřejmě v nedohlednu. Otočit hlavu a stručně zhodnotit prosincovou bilanci už bude jednodušší. Liverpool už zase vyhrál všechny zápasy a Premier League vede o neskutečných 13 bodů. Navíc má zápas k dobru. O druhé místo se přetahují Leicester s Manchesterem City a poměrně se uklidnila situace i na chvostu top čtyřky.

Hlavně tedy proto, že krátké krize Chelsea nedokázal žádný ze zájemců adekvátně využít. Manchester United prokládal heroické triumfy nad Tottenhamem a Man City ostudnými výpadky s Watfordem (díky, Davide) a Arsenalem, no a Tottenham ani po příchodu Josého Mourinha není schopný vyhrávat papírově snadné zápasy. Frank Lampard tak - i díky vítězství právě nad svým někdejším šéfem - drží svůj celek o pět bodů před ostatními.

Hlavními kandidáty sestupu jsou Norwich, nyní už objektivně nejslabší tým letošní Premier League, který bude na jaře čekat na great escape v jakékoli podobě. Watford se pomalu zvedá, ale zatím to nestačí. Největší zklamání ale předvádí Bournemouth. Eddie Howe prohrál osm z posledních deseti zápasů a regulérně si říká o vyhazov. Bude se opakovat ‚Pochettinogate‘ s oboustraným vyčerpáním?

Poznámka: Do žádné z prosincových rubrik se nepočítají zápasy z 1. prosince, jelikož byly součástí listopadového článku.





Opravdu jsme tomu dali, co to šlo. Dokonce jsme rozhodování o této kategorii zprvu pojali poněkud násilnou formou - vyřazovací metodou s tím, že Jürgen Klopp je až ta "poslední možnost". Koho, když ne liverpoolského mága? Inu, Carlo Ancelotti byl v prosinci jako nový muž na lavičce Evertonu stoprocentní... po dvou zápasech. Skvěle odstartoval také Nigel Pearson v čele Watfordu, když s Hornets uhrál na prostoru čtyř kol stejný počet bodů (7) jako jeho dva předchůdci v prvních čtyřech měsících sezony. Ole Gunnar Solskjaer udělal úvodem dva slepené skalpy dvou konkurentů, aby si to hned záhy dvakrát pokazil...

... jak vidíte, opravdu jsme tomu dali, co to šlo. Ale stejně jako v srpnu a listopadu se prostě nedá svítit - další stoprocentní měsíc je holt další stoprocentní měsíc, a že prosinec byl navzdory nabitému programu dost možná tím vůbec nejdominantnějším vůbec. Reds si s tím zkrátka nelámali hlavu. Pomocí devíti gólů rozstříleli své úhlavní městské (Everton) i tabulkové (Leicester) rivaly a ve čtyřech pětinách prosincových zápasů ani nekapitulovali. Jo, a mezitím si ještě stihli odskočit pro jakousi další trofej do Kataru. Brnkačka.

Nakonec se tu vlastně ani nemáme bavit o manažerovi prosince 2019, jako spíš rovnou o manažerovi celé dekády.



1. Adama Traoré (Wolverhampton) - 8.33
2. Kevin De Bruyne (Manchester City) - 8.22
3. Sadio Mané (Liverpool) - 7.80
4. Harry Kane (Tottenham) - 7.72
5. Willian (Chelsea) - 7.68




Gólman: Ben Foster (Watford)
Nejenže je dokonalým ztělesněním ducha Vánoc, Ben Foster pravidelně nabízí fanouškům Watfordu potěšením především na hřišti. Je mrštný jako liška a má na sobě výrazný díl zásluh na vzepětí Hornets ze dna tabulky. V prosinci pochytal 20 střel a připsal si tři čistá konta. Proti Manchesteru United (2:0) byl jasným mužem zápasu, ale klíčovou roli plnil třeba i proti Aston Ville (3:0), kdy za bezgólového stavu vytáhl senzační zákrok proti Wesleyho hlavičce z bezprostřední blízkosti.

Čestná zmínka: Vicente Guaita (Crystal Palace)

Pravý obránce: Trent Alexander-Arnold (Liverpool)
All-stars, čestná zmínka, nic, čestná zmínka, all-stars. Jinými slovy z dosavadních pěti měsíců u nás Trent Alexander-Arnold nebyl mezi dvěma nejlepšími hráči na svém postu v Premier League pouze jednou jedinkrát... a i tehdy byl nejspíš v Top 3. V tomhle bodě už skutečně můžeme hovořit o fenoménu, který v Anglii nanovo definuje celý post krajního beka - v průměru na 90 minut zhruba 7,5krát odcentruje a 2,8krát narýsuje přesnou "uličku" pro spoluhráče, což ho v rámci ligy staví na dočista jinou planetu. A to se ještě nebavíme o těch nonšalantních diagonálách vnějším nártem nebo, ehm, čtyřech "kanadských bodech" (1+3).

Čestná zmínka: George Baldock (Sheffield United)

Pravý stoper: Joe Gomez (Liverpool)
Je to pořád život ve stínu nejlepšího stopera planety, tím pádem logicky i Premier League, ne-li celé její dekády. Už na začátku sezóny se ale počítalo s tím, že Joe Gomez bude tím souputníkem, jenž vedle Van Dijka poroste. Zpackaný úvod ročníku mu ale hodil klacky pod nohy a teprve před Vánoci reprezentační stoper pookřál. Chopil se šance, vlétl do sestavy a během čtyř zápasů pod jeho taktovkou Liverpool ani jednou neinkasoval. Rád navíc využívá toho, že soupeř raději vede útoky (logicky) přes něj - běhěm zmíněných čtyř zápasů předčil Van Dijka v odklizených balónech, přerušených akcí protivníka (2x) i obranných zákrocích (5x!).

Čestná zmínka: Jack Stephens (Southampton)

Levý stoper: James Tomkins (Crystal Palace)
Gólman Guaita a stoper Tomkins. To jsou dvě jména, která by se vám měla vybavit, když začnete dumat, jak je sakra možné, že Crystal Palace během šesti prosincových zápasů dostalo jen čtyři góly. James Tomkins byl v období okolo Vánoc ve velké permanenci, musel odkopávat hned 39 míčů a podstoupit 36 vzdušných soubojů - tři čtvrtiny z nich vyhrál. Ba co víc, jen v jediném ze zápasů přes něj dokázal kdokoli projít (Van Dijk vol. 2?). No a krom toho vybojoval bod gólem proti Southamptonu a nahrál Zahovi na jedinou branku Eagles proti Brightonu.

Čestná zmínka: Harry Maguire (Manchester United)

Levý obránce: Ryan Bertrand (Southampton)
Pakliže by se dal vypíchnout jeden post, který v prosinci nebyl obsazen několika nadstandardními borci, je to levý bek. Andy Robertson zůstal v náročné zápasové kadenci za očekáváním, dvakrát se nedařilo ani jiným stálicím typu Chilwell nebo ...no, to je vlastně všechno. Vždyť už jen zmínění Vertonghena, který třeba proti Norwichi udivoval svou neobratností mluví samo za sebe. Ryan Bertrand každopádně spolu s kolegy Stephensem a spol. parádně zpevnil defenzivu Southamptonu, která inkasovala jen šest gólů v šesti zápasech - a třeba proti své "ex", Chelsea, exceloval. Pro změnu na začátku měsíce pak vítězným gólem zdolal Norwich.

Čestná zmínka: Jan Vertonghen (Tottenham)

Pravý záložník: Adama Traoré (Wolverhampton)
Křídelním Wolves je tak dobrý, že je vlastně jenom otázkou, kam "za lepším" se v blízké budoucnosti posune. Bude to Manchester City, nebo New England Patriots? Adamy Traorého se dneska bojí každý obránce v Anglii. Jeho rychlost v kombinaci se slušnou technikou z něj dělají stroj v soubojích jeden na jednoho. Dejte prostor na první tři kroky a už ho nikdy nechytíte. V prosinci v šesti zápasech zkompletoval neuvěřitelných 46 průniků s obdivuhodnou 84% úspěšností. A jen tak mimochodem dal gól Tottenhamu a rozhodl (1+1) o vítězství nad Manchesterem City.

Čestná zmínka: Emiliano Buendía (Norwich)

Pravý střední záložník: Kevin De Bruyne (Manchester City)
V minulé sezóně třešnička na dortu nezastavitelného stroje, dnes ozubené kolo, které kuckající motor drží pohromadě. Je to až neuvěřitelné, ale Kevin De Bruyne je každým týdnem lepší a lepší. O jeho schopnosti najít spoluhráče v gólové pozici ví už každá myš napříč celým starým kontinentem, vždyť i v prosinci si připsal čtyři asistence. Jak ale ukázal třeba proti Leicesteru, je schopen i rychlé změny směru, umí jeden na jednoho a stále kvalitnější je taky v zakončení. Dva góly do sítě na Emirates Stadium hovoří za vše.

Čestná zmínka: Jordan Henderson (Liverpool)

Levý střední záložník: Jack Grealish (Aston Villa)
Nestává se příliš často, abychom o hráči týmu, který docela jistě bude hrát do poslední chvíle o záchranu, psali jako o naprosté špičce soutěže, ale Jack Grealish se momentálně mezi smetánku bezesporu řadí. Hráčem zápasu na straně Aston Villy je de facto v každém utkání (pokud to není jeho aktuálně zraněný kolega McGinn), zároveň typicky zastane cca tři posty, a na každém soupeře dráždí. Grealish stále plno akcí rozjíždí i zakončuje, potažmo obstarává předfinální i finální přihrávky jako víceméně v tomto případě. V tabulce nejfaulovanějších hráčů má v tuhle chvíli náskok už 20 vyprovokovaných zákroků, a co do vytvořených šancí coby teprve čtvrtý hráč v sezoně pokořil padesátku. V týmu, který rok 2019 završil v pásmu sestupu.

Čestná zmínka: James Maddison (Leicester)

Levý záložník: Sadio Mané (Liverpool)
Je obvykle dobrým znamením, pokud je Kevin De Bruyne jedním hráčem, který něco dokázal, a vy jste tím jediným dalším. A v případě Sadia Maného, který se v prosinci rovněž podepsal pod šest branek svého týmu, ani nemůžeme hovořit o jakémkoliv vzhlížení k belgickému špílmachrovi - to už dávno ne. Africký fotbalista roku je sám nositelem nezpochybnitelné extratřídy, když mu úvodem měsíce zcela patřilo prestižní Merseyside derby (1+2), aby záhy nechyběl mezi střelci či asistenty ani ve zbylých třech kolech.

Čestná zmínka: Raheem Sterling (Manchester City)

Pravý útočník: Danny Ings (Southampton) - hráč měsíce
Dřív to byl Teemu Pukki, teď je to Danny Ings. Premier League má letos na "underclass" kanonýry velké štěstí. A štěstí mají především v Southamptonu, protože bez toho, aby jejich dvorní střelec skóroval v osmi z posledních deseti zápasů, by se Saints jen těžko drželi uprostřed tabulky relativně bezpečně od sestupových pozic. Ings má reprezentační formu, v prosinci skolil Norwich, Aston Villu, trefil se i proti Crystal Palace a Newcastlu a táhne klub z propasti. Od konce listopadu pod jeho velením vyhrál Southampton pět zápasů. Do té doby? Pouhé dva.

Čestná zmínka: Raúl Jiménez (Wolverhampton)

Levý útočník: Marcus Rashford (Manchester United)
Někdejší řízný bek Man City Micah Richards prohlásil, že kdyby hrál Rashford místo United právě za městské rivaly, nasázel by za sezónu 40 gólů. Štulec pod žebra odvěkému soupeři, ale také poklona jak hrom. Stále velmi mladý forvard pohybující se na levé straně ofenzivní vozby v prosinci rozzářil úsměvy ztrápených fanoušků Rudých ďáblů hned pětkrát - a třikrát z toho proti Tottenhamu a Citizens. Jeho přínos už se zdá být skoro esenciální, protože následující statistika je alarmující: Manchester United v letošní sezóně PL nevyhrál ani jeden (!) zápas bez toho, aniž by Marcus Rashford skóroval.

Čestná zmínka: Dominic Calvert-Lewin (Everton)


Jsou za námi bezmála dvě třetiny ročníku, a proto se už nutně nebavíme o kometách jako spíš o regulérních výkonnostních křivkách. Tenhle díl proto věnujme jakýmsi "unsung heroes", upozaděným mladíkům z týmů na chvostu tabulky, o nichž se tolik nemluví, nebo se o nich teprve s určitým zpožděním mluvit začíná.

V barvách Norwiche se vždy daly identifikovat výraznější postavy - zkraje sezony to byl Teemu Pukki, případně Todd Cantwell (21), poslední dobou konečně začíná probleskovat též Emi Buendía. No a právě vzestup toho posledně jmenovaného se překrývá i s tím Maxe Aaronse (20), ofenzivně laděného pravého beka, jehož výpady podél postranní čáry začínají být čím dál štiplavější. Finální produkt tomu sice chybí (0+0), ovšem jeho centry jsou přesnější, jeho náběhy lépe časované a jeho kombinační hra preciznější. Proti Aston Ville i Tottenhamu byl vpředu cítit jako snad nikdy v sezoně, a tak asi není náhodou, že právě Spurs jsou nyní spolu se svými severolondýnskými sousedy z Emirates skloňováni jako vážní uchazeči o služby dravého beka. Cenovka? Rázem to má být tučných 30 milionů liber a kouč Farke avizuje tuhou bitvu.

Dalším pánem na (odkládané) holení je potom Ismaïla Sarr (21), o němž se už před přestupem do Watfordu vědělo jako o jednom z nejnadanějších mladých afrických fotbalistů, ale jeho adaptace nešla úplně jako po másle. Na Vicarage Road ostatně dorazil zraněný a pak ze sestavy vypadl na přelomu října a listopadu znovu. Prvního gólu se tak dočkal až 30. listopadu, ale od té doby už to šlape jak na drátkách. Průbojný pravý křídelník se v prosinci trefil při výhrách nad Man Utd a Aston Villou, přičemž proti žhavému favoritovi navíc zařídil i proměněnou penaltu. Sarr je pozoruhodným talentem - při své výšce je neuvěřitelně rychlý i obratný - a to se nyní pod Nigelem Pearsonem v útočném trojzubci s Troyem Deeneym a Gerardem Deulofeuem naplno projevuje. S druhým jmenovaným si Senegalec perfektně vyhoví i v kombinaci.

Když Ismaïla Sarr přestupoval chvíli po Nicholasovi Pépém za ani ne polovinu částky, trochu drze jsem zkonstatoval, že bych s přihlédnutím k ceně bral raději jeho (o tři roky mladšího) než 80milionovou posilu Arsenalu. Delší dobu to příliš nevypadalo; nyní už se zdá, že se tahle predikce zařadí mezi ty povedenější...

---