Vítězná polská éra na skokanském Turné čtyř můstků pokračuje. Dawid Kubacki na Tři krále v Bischofshofenu navázal na nedávné triumfy Kamila Stocha. A celé Polsko slaví i díky hlavnímu trenérovi svého týmu Michalu Doležalovi, jehož pod můstky všichni znají pod rockerskou přezdívkou Dodo. Bývalý reprezentant, jehož aktivní kariéru pokazily následky vážného pádu, se vypracoval od nuly v respektovaného odborníka, motivátora a lídra. Před lety ale makal i na stavbě a v rámci filmové produkce pečoval třeba o Angelinu Jolie.
Přání filmových hvězd. Vypráví se o nich pohádky, ale Michal Doležal ví, jaké je to v realitě. Pracoval jako asistent produkce při natáčení hollywoodského trháku Wanted s hvězdami Angelinou Jolie a Morganem Freemanem .
„Potřeboval jsem brigádu a zrovna bylo místo. Známý se mě zeptal, jestli umím anglicky, a druhý den jsem šel,“ líčil Doležal. „Na starosti jsem měl skoro všechno. Zařizoval jsem narozeninové dorty, kancelářské věci, administrativu. Angelině jsem třeba jel do Benátek pro koženou bundu. Je pěkná, ale vyzáblá. Chovala se normálně. Přišla do cateringu a sedla si, kde bylo místo.“
Bylo to léto 2007, pro Michala Doležala první poté, co vzdal poslední pokus o oživení své kdysi velmi nadějné kariéry. Když přestal létat, pár měsíců se orientoval v nové realitě. Kromě filmu si vydělával i na stavbách.
„S bráchou jsme dělali fasády. Vzal jsem fanku a nahazoval jsem,“ líčil tehdy Doležal. Jsou to výjevy jak z jiné dimenze. Doležal od té doby prošel dlouhou cestu, na jejímž dosavadním vrcholu se od léta stal hlavním trenérem polského skokanského týmu a v pondělí se radoval z triumfu Dawida Kubackého na Turné čtyř můstků.
„Srdce mi bušilo hodně,“ popisoval s úsměvem své pocity při posledním Kubackého skoku pro Przeglad Sportowy. „Byl to skvělý moment nejen pro mě, ale také pro celý náš tým. Protože my vyhráváme společně, ale také společně prohráváme. Tohle byl Dawidův den.“ Ale také Doležalův.
Kdysi měl solidně rozjetou vlastní skokanskou kariéru. Z olympiády v Naganu přivezl osmé a jedenácté místo, v roce 2000 byl dvanáctý na Turné čtyř můstků. Pak ale při tréninku v Hakubě těžce havaroval, vyvázl s osmi stehy a naraženými žebry.
„Něco přes rok jsem skákal se strachem. Bylo to ve mně, nechtěl jsem si to přiznat. Pak jsem nad tím hrozně moc přemýšlel, babral jsem se v tom. Nemohl jsem se dostat do pocitu, který jsem zažíval, když mi to šlo,“ vzpomínal.
Trápil se dlouhá léta, ale zkoušel to dál. Stále měl v sobě filozofii, kterou si uchovával celou kariéru: „Chci být nejlepší na světě.“
Pak uznal, že na můstku už do svých snů nedolétne. Mimo skoky ale dlouho nevydržel. Začal trénovat a k tomu si přibral i zajímavou brigádu. Pořídil si šicí stroj a začal pro český tým vyrábět skokanské kombinézy. Pomáhala mu i maminka, která jeho střihy v tanvaldském bytě sešívala za svitu lampičky.
„Když skončil kariéru, chvilku u skoku nebyl, pak se vrátil, začínal, dělal kombinézy, dal se do toho komplexně,“ zavzpomínal Jan Baier, který Doležalovi pomáhal manažersky v konci jeho aktivní kariéry a dnes je místopředsedou skokanského úseku. Díky svému šikovnému švícku český tým doháněl něco z technologické ztráty na nejlepší konkurenci. Doležal navíc pracoval jako kouč u reprezentačního béčka. Získával zkušenosti i všeobecný respekt. Pak se posunul i k áčku, kde cepoval svého někdejšího týmového parťáka Jakuba Jandu .
„Je to moc dobrý, technický trenér,“ hodnotil ho vloni legendární Adam Malysz, sportovní ředitel polských skoků, když přijel do Harrachova kvůli záchranné akci za místní můstky.
V tu chvíli už byl Doležal čerstvě hlavním trenérem silného polského týmu. Měl za sebou tři roky jako asistent rakouského experta Stefana Horngachera. Dostal se do jednoho z nejlépe fungujících skokanských programů na světě. Muž s chlapeckým úsměvem. Klidná síla.
„Dodo je přirozený lídr, ale nevypadá. Vyhlíží přátelsky, dětsky, ale má v sobě obrovskou touhu jet dopředu,“ prozradil Baier. „Už když skákal, byl vůdce. Jandys skákal líp, ale on byl pořád kapitán, lídr. Na druhou stranu má obrovskou pokoru, ale i nekompromisnost. Nemusí zakazovat, přikazovat. Co řekne, má hlavu a patu. Dokáže naslouchat ostatním a udělat si názor. Ale ví, jakou cestou jít. A je samozřejmě velmi férový člověk. Lidi za ním jdou.“
Doležal navíc dorazil do Polska, které si užívá dědictví po Malyszomanii z přelomu tisíciletí. Zatímco v Česku zbyla navzdory skvělým rokům Jakuba Jandy spálená země, za severními hranicemi mají parádní areály ve Wisle i Zakopaném, téměř neomezený rozpočet, který je znát v elitním materiálu, početném realizačním týmu a také v účasti světově uznávaného biomechanika Haralda Pernitsche v nákladném programu. „Rozpočet mají hodně velký, můžou si dovolit věci, které my nemůžeme. Pokud jim kombinéza úplně nesedí, je out. Není to o tom, že čím víc kombinéz, tím se skáče líp. Ale je pravda, že rozdíl je,“ vysvětlil Baier.
Doležal má v Polsku v týmu čtyři kvalitní skokany, schopné závodit se světovou špičkou. Na Turné měl těžké spaní z poklesu Kamila Stocha, Kubacki ale tým podržel.
Před dvěma desetiletími byly polské skoky v troskách a český trenér Pavel Mikeska na nich postavil budoucnost v čele s mladíkem Adamem Malyszem. Dnes Poláci slaví. A v Česku není pro reprezentační tým jediný můstek. V Harrachově byl aspoň před pár dny díky veřejné sbírce, kterou podpořil i Malysz, zprovozněn aspoň sedmdesátimetrový můstek, klíčový pro dorost a juniory. „Adam byl rád, když jsem mu to říkal,“ přiznal Baier.
