Obranáře a stopaře nahradili všestranní psi

Je všeobecně známo, že psi vynikají v určitých disciplínách, zvláště když se na ně speciálně připravují. Takže v případě služebních psů známe například obranáře, stopaře, záchranáře, ale také všestranné psy. Jakému psovi dát přednost, když je nějaká osoba nezvěstná, snad netřeba dodávat. Ale co když záchranářský pes není k dispozici?

Do takové situace se často dostávají policisté, a protože mnohdy jde o naléhavou potřebu najít nezvěstnou osobu co nejdříve, nasadí k pátrání všestranného policejního psa. I když nemá záchranářský výcvik k pátrání na rozlehlých plochách. Každoročně je tomu tak mnohokrát. K jedné takové situaci došlo v roce 2019 pár dní před Velkou cenou obranářů, která se každoročně pořádá v Mělníku.

Na trénink nebyl čas

Tentokrát se VC obranářů konala pod taktovkou Sportovního policejního spolku Praha ve spolupráci s Tartem CZ Mělník, a snad i proto se na startu objevila řada policejních kynologů a mezi nimi i Petr Zifčák se svým německým ovčákem Hektorem. Po poslušnosti a nočních disciplínách vedl, ale nakonec ho ve zbývajících nedělních disciplínách o čtyři body přeskočil celkový vítěz Pavel Rouček z Městské policie Čelákovice. Možná to bylo i proto, že před soutěží nebyl čas na zvláštní trénink, neboť Hektor měl jiný a zvláště důležitý úkol. Ač je skvělý obranář a budí respekt nejen výkony, ale i svým mohutným vzhledem, byl před soutěží na nočním pátrání. Málokdo z diváků přihlížejících razantním obranářským výkonům Hektora by uvěřil, že tento ovčák se dokáže zcela jinak chovat v případech, kdy má vypátrat pohřešovanou osobu. „On ví, že když ho vypouštím s náhubkem, bude hledat dítě, nebo dospělého člověka, kteří jsou v nějaké kritické situaci. Často jsou ohrožení na životě a to buď z prochlazení, dehydratace, mohou být zranění nebo se jim nedostává medikamentů, které musí pravidelně užívat,“ říká policista Petr Zifčák. Taková kritická situace nastala v letošních chladných říjnových dnech, kdy se rtuť teploměru pohybovala v noci kolem nuly.

Deštivá noc v lese

Vše začalo tím, že se jeden děda za deště vydal v 15 hodin na houby do Českého lesa poblíž hranice s Německem. Když byl hluboko v lese, déšť se proměnil v liják a muž se chtěl vrátit domů. Jenomže ztratil orientaci a navíc se ocitl v místě, kde nebyl signál pro mobilní telefon. Po setmění se rodina sháněla po dědovi, a když ho nenašla, požádala ve 22 hodin o pomoc Polici ČR. Pět policejních hlídek pátralo v lokalitě, kde byl naposledy zachycen signál dědova mobilu, což bylo před několika hodinami. Po 22. hodině se na místo dostavil také policista Petr Zifčák s Hektorem. Kdysi sloužil u pohraniční policie v oblasti Českého lesa, takže lokalitu podél hranic dobře zná. Pro pátrání se psem si proto vybral prostor s hůře prostupným terénem, kde však rostou houby a pes se tam může vcelku dobře pohybovat. Psovod nejprve projížděl terén po lesních cestách v autě s otevřeným okénkem, neboť byl přesvědčený, že hledaný muž se v noci bude spíše pohybovat po nějaké schůdné cestě než v lese. Předpokládal, že pokud muže neobjeví, pak začne systematicky prohledávat přidělený sektor pomocí psa. Po ujetí několika kilometrů se mu zdálo, jakoby zaslechl nějaké volání. Zastavil, ale volání se neopakovalo. Intuice mu však něco našeptávala. 

Psovi liják nevadil

Psovod vystoupil, nasadil psovi náhubek a šel směrem, kde si myslel, že zaslechl volání. Psa přitom vysílal střídavě vlevo a vpravo k průzkumu terénu. Přestože lilo, ovčák pracoval rychle a s velkým zájmem. Asi po ¾ kilometru Hektor začal intenzivně štěkat. Psovodovi bylo hned jasné, že musel nalézt nějakou osobu. Jen co došel k psovi, spatřil sedícího a zbědovaného dědu. Byl skrz na skrz promočený, prochladlý a z kalhot měl jen cáry. Ač sotva mluvil, stačil poděkovat psovi a jeho páníčkovi za to, že ho našli. Psovod přivolal na místo posilu a společně dědu přepravili k vozidlu, aby ho co nejrychleji odvezli k lékařskému ošetření. To však muž odmítl, a tak ho policisté zavezli domů k rodině. Psovod na otázku, zda si myslí, že by dědu našel i bez psa, odpověděl: „Určitě bychom pátrali celou noc. Možná bychom v místě, kde jsem nasadil psa, hledali v rojnici. Trvalo by to ovšem dlouho, a není jisté, že v noci a za silného deště bychom v pátrání bez psa uspěli bez dalšího posílení pátracího týmu,“ uzavírá psovod příběh s dobrým koncem. A co dodat na závěr? Třeba že štěstí přeje připraveným.

Povolání koníčkem

Petr Zifčák, bývalý armádní důstojník, po celou svoji policejní kariéru slouží se psem. Nespokojuje se však pouze s výcvikem psa, který stanovuje služební norma. Dlouhá léta své psy zdokonaluje také na soutěžích Tartu, které jsou určené pro psy se služebním výcvikem. Při těchto závodech, stejně jako ve službě, nikdy neví, jaké úkoly psa čekají. Navíc má v oblibě připravovat bezvadné stopaře, a tak má úspěchy se svým služebním psem i ve sportovním stopování. Výbornými umístěními se mimo jiné nominoval na MS ve stopování. A pokud bychom měli vzpomenout další úspěchy ve službě a mistrovské tituly na národních šampionátech, tak by to byl dlouhý výčet.  

Práce policejních psovodů není snadná, ani příliš dobře ohodnocená, a tak odcházející kynology se jen stěží daří nahrazovat. A protože se nedostávalo ani psů, kteří jsou v řadě případů takřka nenahraditelní, přistoupila policie před několika roky k zásadní změně. Namísto psů se zaměřením na stopování a psů pro hlídkovou službu, vytvořila kategorii psů všestranných. Takže všestranný pes si musí poradit jak s náročným stopováním, a to i na frekventovaných komunikacích, tak s obranářskými disciplínami. Větší nároky na všestranné psy na jedné straně vyžadují výběr kvalitních jedinců, zkušené instruktory výcviku a policisty zapálené pro kynologii. Na druhé straně psi s širším využitím jsou častěji nasazovaní a v konečném efektu to znamenalo snížení nezbytného počtu psů ve službě.