Kásim Sulejmaní, velitel speciálních jednotek íránských revolučních gard, byl 2. ledna zabit při útoku americké armády. Vrchní velitel Íránských islámských revolučních gard Gholam Ali Abu-Hamzeh se vyslovil v tom smyslu, že „v jejich dosahu je asi 35 amerických cílů v Perském zálivu a izraelský Tel Aviv". V reakci na to američtí vedoucí představitelé varovali, že pokud Írán zaútočí na americký personál nebo zařízení, americká strana rychle a násilně zasáhne 52 íránských cílů. Rozpor mezi Spojenými státy a Íránem znovu vstoupil do bludného kruhu spirálového stupňování, což znepokojuje mezinárodní společenství, protože impulzivní a krátkozraké rozhodování kdykoli hrozí odpálením „sudu střelného prachu" na Středním východě.
Smrt generálmajora Sulejmaního je nejnovější trhlina ve vztazích mezi Spojenými státy a Íránem. V protikolonizační vlně v 50. letech podpořil zvolený íránský premiér Muhammad Mosaddek znárodnění ropného průmyslu, což se dotklo zájmů Velké Británie a Spojených států. V srpnu roku 1953 Spojené státy svrhly režim Muhammada Mosaddeka a podpořily Muhammada Rezá Pahlavího. V roce 1979 svrhla islámská revoluce v Íránu dynastii Pahlaví. To způsobilo desetiletí trvající konfrontaci mezi Spojenými státy a Íránem. Mnoho lidí v dnešní íránské společnosti vyrůstalo pod tlakem amerických sankcí. Hlavní výzvou, které dnes čelí Írán, je, jak vyřešit tlak veřejného mínění na předpoklad zajištění základních zájmů země a národa.
Historie opakovaně prokázala, že jednostranné použití vojenské síly a extrémního tlaku může selhat. Od vypuknutí nepokojů v západní Asii a severní Africe je situace na Blízkém východě a v oblasti Perského zálivu i nadále nestabilní. Některé protivládní síly „podporované" západními zeměmi se na hranici světového řádu brutálně rozrostly, stávají se stále extrémnějšími a terorističtějšími. Vznik extremistické organizace „Islámský stát" znamená selhání americké protiteroristické politiky.
V této souvislosti Írán, považovaný za důležitého spojence Sýrie, posílil spolupráci v boji proti terorismu se syrskou vládou a dalšími zeměmi. Současně Írán využil situace k rozšíření svého vlivu v oblasti šíitského půlměsíce, včetně Iráku. Jednotky Quds (Jeruzalémské jednotky) přidružené k Íránským islámským revolučním gardám, jsou hlavní silou v tomto procesu rozšiřování a představují výzvu pro zájmy Spojených států. V dubnu 2019 označily Spojené státy Íránské islámské revoluční gardy, které představují ozbrojené síly suverénního státu, za teroristickou organizaci, aby zvýšily rozsah a sílu „extrémního tlaku" na Írán, což zhoršilo napětí mezi Spojenými státy a Íránem.
Současně došlo k oslabení všestranné dohody o íránském jaderném problému, které dosáhl Írán a šest zemí (Spojené státy, Velká Británie, Francie, Rusko, Čína a Německo) v červnu roku 2015. Spojené státy jednostranným odstoupením od dohody v květnu roku 2018 obnovily íránský jaderný problém.
Po smrti Sulejmaního íránská vláda 5. ledna oznámila, že vstoupí do páté a závěrečné fáze pozastavování provádění íránské jaderné dohody, a přestane plnit poslední klíčová omezení vyplývající z této dohody týkající se „limitu počtu odstředivek". Mluvčí čínského ministerstva zahraničí poukázal na to, že ačkoli byl Írán nucen omezit provádění všestranné dohody v důsledku vnějších faktorů, projevil také zdrženlivost, jasně vyjádřil svou politickou vůli tj. plně a účinně provádět všestrannou dohodu a neporušil své povinnosti vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Všestranné dohody o íránském jaderném problému nebylo snadné dosáhnout. Všechny strany by měly zachovat klid a racionalitu a měly by podporovat uvolňování situace na Blízkém východě.
Mezinárodní společenství zároveň vyzvalo obě strany, aby zachovaly zdrženlivost. Generální tajemník OSN António Guterres prostřednictvím svého mluvčího varoval, že „svět si nemůže dovolit další válku v Zálivu". Vedoucí představitelé Francie, Německa a Velké Británie vydali společné prohlášení o situaci na Blízkém východě, v němž vyzývají všechny strany ke zdrženlivosti a k odpovědnosti za uvolnění napětí.
Všechny zúčastněné strany by měly společně prosazovat cíle a zásady Charty OSN a základní normy mezinárodních vztahů, usilovat o vymanění se z bludného kruhu konfrontace a co nejdříve se vrátit na cestu řešení problémů prostřednictvím dialogu.
