Pozvání podle serveru Lidovky.cz odmítli například premiéři Slovenska a Polska Peter Pellegrini a Mateusz Morawiecki či německá kancléřka Angela Merkelová. Rekonstrukce budovy Státní opery trvala skoro tři roky a stála 1,3 miliardy korun.
„Své státy budou zastupovat velvyslanci USA, Německa, Rakouska, Francie, Polska, Maďarska, Izraele, Norska nebo Slovenské republiky,“ uvedl Staněk. Z Německa pak podle něj dorazí i pověřenkyně spolkové vlády pro kulturu Monika Grüttersová.
Z českých politických špiček na slavností otevření opery přijede premiér Andrej Babiš či předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (oba ANO), někteří ministři a ministryně nebo předsedové poslaneckých klubů. Akce se zúčastní i pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti), kardinál Dominik Duka nebo šéf odborů Josef Středula.
„V hledišti se objeví ředitelé českých i světových operních a baletních domů, stejně jako osobnosti a mecenáši české kultury,“ doplnil mluvčí Národního divadla.
Státní opera bude slavnostně znovuotevřena 5. ledna, přesně 132 let od svého prvního otevření. Zahajovací koncert nazvaný Státní opera v proměnách času (1888-2018) v režii Alice Nellis provede diváky historií čtyř zdejších operních souborů. Jak koncert, tak i příjezdy hostů k opeře budou moci sledovat kolemjdoucí venku na velkoplošné obrazovce. Přímý přenos galakoncertu mohou lidé vidět také na programu ČT art.
Rekonstrukce Státní opery skončila, veřejnost interiér uvidí v lednu |
Budova nynější Státní opery v Praze vznikla na konci 19. století jako Nové německé divadlo. Je považována za jeden z nejkrásnějších operních domů v Evropě, s vynikající akustikou a bohatou malířskou a sochařskou výzdobou.
Členové Státní opery nedávno překvapili cestující na pražském hlavním nádraží:
Jak šel čas se Státní operou v Praze
Budovu, ve které nyní sídlí Státní opera – od roku 2012 jedna ze čtyř scén Národního divadla – koncem 19. století vystavěl pražský Německý divadelní spolek. Majestátní divadlo, dnes sevřené mezi dvěma proudy severojižní magistrály, je typickou ukázkou architektury vídeňských stavitelů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, se kterými spolupracoval i autor vídeňského Burgtheatru Karl Hasenauer. První diváky přivítalo Nové německé divadlo 5. ledna 1888.
Na místě dnešní Státní opery se ale hrálo divadlo už dříve, v dřevěné budově Novoměstského divadla se od konce 50. let 19. století uváděla střídavě česká (odpoledne) a německá (večer) představení. Scéna, ležící původně za hradbami, hostila třeba oslavy 300. výročí narození Williama Shakespeara v roce 1864, v květnu 1868 zde měla v den položení základního kamene Národního divadla premiéru Smetanova opera Dalibor. V postupně chátrající stavbě se hrálo až do roku 1885, kdy byla stržena.
Státní opeře se vrátí po rekonstrukci styl z roku 1888, otevře v lednu |
Nové německé divadlo (Neues Deutsches Theater) se od svého otevření, které obstarala Wagnerovi Mistři pěvci norimberští, rychle vypracovalo mezi kulturní instituce mezinárodního významu. Profil a uměleckou úroveň dal této scéně první ředitel Angelo Neumann, původně pěvec. Dokázal kolem sebe shromáždit vynikající dirigenty, operní zpěváky i znamenité herce. Zval soubory z celého světa, lesk divadlu dodával zvaním nejlepších hostů včetně Enrika Carusa a Eleonory Duseové.
Po Neumannově smrti v roce 1910 se v čele divadla ležícího na pozemku někdejší zahrady usedlosti Smetanka vystřídalo několik osobností. Jeho nástupce Heinrich Teweles měl šťastnou ruku v tom, že povolal do Prahy Alexandra Zemlinského, který jako šéf opery v letech 1911 až 1927 učinil z Prahy jedno ze světových středisek operního umění. Jeho éra byla označena jako přímé pokračování nejslavnějšího úseku Vídeňské dvorní opery za řízení Gustava Mahlera.
Za první republiky mělo v divadle premiéru třeba monodrama Arnolda Schönberga Očekávání (1924), opery Jonny vyhrává Ernsta Křenka (1927) nebo Zásnuby ve snu Hanse Krásy (1933). Zlatá éra německé scény, kam na kvalitní operu chodili také prezidenti Masaryk a Beneš a kde ve 30. letech našla uplatnění řada umělců prchajících před Hitlerem, se završila v září 1938. Za okupace nemělo divadlo pravidelný provoz, hostovaly zde pouze občas některé německé soubory a také se konaly srazy nacistů.
Po osvobození budova připadla nově ustavenému Divadlu 5. května, jehož operní část zde už v září 1945 uvedla Smetanovu operu Braniboři v Čechách. Aktualizovaná inscenace v režii Václava Kašlíka se odehrávala na scéně tvořené velkým hákovým křížem a výrazně se odlišovala od klasického pojetí, jež v té době uváděla opera Národního divadla (ND). Divadlo, které od roku 1946 působilo jako samostatná Velká opera 5. května, ale nepřežilo rok 1948, kdy bylo převedeno pod ND.
Státní opera dostane novou oponu. Pracovalo se na ní přes tisíc hodin |
„Fúze s Velkou operou 5. května přivedla Národní divadlo do latentního krizového stavu. Národní divadlo nedokázalo toto sousto za celých 40 let strávit,“ komentoval spojení ještě v roce 1990 tehdejší ředitel ND Jindřich Černý. V budově, přejmenované na Smetanovo divadlo, se uváděly zejména velké operní a baletní tituly světového repertoáru, hostovala zde i řada zahraničních souborů. Na přelomu 60. a 70. let se pak divadlo dočkalo velké rekonstrukce.
Nová éra Státní opery přišla v roce 1992, kdy se zdejší operní (a také baletní) soubor osamostatnily a pod vlastním vedením a s vlastní dramaturgií se staly zdatnou konkurencí opeře Národního divadla. K prestiži Státní opery Praha přispělo také obnovení tradice Plesů v Opeře, první se konal již v únoru 1992 ještě pod křídly ND. Dvě desetiletí trvající éra skončila počátkem roku 2012, kdy se i přes protesty části umělců a veřejnosti Státní opera znovu spojila s Národním divadlem.
V červenci 2016 se opera na více než tři roky uzavřela kvůli rozsáhlé rekonstrukci, která začala v březnu 2017. Během ní dostala například nové jevištní technologie či moderní zkušebny, opravou prošly také baletní, orchestrální i sborový sál a zázemí umělců. Přibyla křesla s individuálním titulkovacím zařízením. Budovu, jejíž opravy přišly na 1,3 miliardy korun, nyní otevře operní koncert nazvaný Státní opera v proměnách času (1888-2018) v režii Alice Nellis.
Podívejte se na reportáž o konci rekonstrukce Státní opery z října minulého roku:
