Baník Ostrava získal do útoku Augustína Antalíka v roce 1977 z Baníku Prievidza. V Ostravě odehrál sedm sezon, 181 prvoligových zápasů, v nichž dal 31 gólů.
Patří k nejúspěšnější generaci ostravského Baníku, s nímž slavil tituly v letech 1980 a 1981 a hrál nejslavnější zápasy evropských pohárů.
„Lákají mě tady kamarádi, i když z nich hraji už jenom já,“ řekl Antalík při své minulé návštěvě koncem prosince. „Ale přijdou se podívat, Sedneme si a povykládáme.“
Nehecujete je, aby si šli také ještě zahrát?
Hecuji, ale nedaří se mi to... Každý už má nějaké zdravotní problémy. Kolena, klouby.
Nemrzí vás, že z vaší generace už hráváte derby jako jediný?
Mrzí, rád bych si s nimi zahrál jako kdysi, ale chápu, že zdraví je přednější. Je mi to líto, protože nikdo z těch kluků ještě nemá tolik let, aby si nemohl zaběhat. Navíc to není o nějakých velkých výhrách. Jde o to zúčastnit se, zahrát si a pokecat.
Stará garda se omlazuje. Znáte ty mladší kluky?
Znám, ať už přímo z fotbalu, nebo z obrazovky. Ale víceméně se s nimi seznamuji. Doufám, že jsou rádi, že jsem mezi nimi, a že si užijeme i nějakou tu srandu.
Vy se stále udržujete v kondici?
Máme v Nitře, kde jsem doma, takovou partu. Scházíme se dvakrát týdně, kdy si vždy večer hodinku zahrajeme fotbálek.
Baník pořád sledujete?
Pořád. A na nějaké utkání občas i přijedu. Navíc většinu zápasů můžu vidět v televizi.
Stále je pro vás ostravský Baník klubem číslo jedna?
Zatím jo... (směje se).
Zatím?
Baník je jasný. Ale ještě fandím Barceloně. Ta je druhá. A také to je FCB...
To byste mohl přát i švýcarské Basileji a německému Bayernu Mnichov, kteří také mají iniciály FCB.
To už ne. To nemusím, ale i na ně se rád podívám.
Připomínáte si často svoji úspěšnou kariéru?
Mám doma knížky o Baníku. Sem tam si je vytáhnu, listuji jimi. Nad některými věcmi se vždycky zasměju, protože v knize jsou podané jinak, než jak jsme je zažili doopravdy (směje se).
Co třeba?
To zůstává napořád doma, myslím v kabině. Jde o různé legrácky.
Na co nejraději vzpomínáte?
Na utkání o titul – Sparta, Dukla. Na pohárové souboje. Dnes je to Liga mistrů, za nás to byl Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ). Bayern Mnichov, Valencia... Na semifinále Poháru vítězů pohárů s Fortunou Düsseldorf, v němž jsem dal gól na 2:1, ale na finále to nestačilo. I Magdeburg byl jeden z nezapomenutelných zápasů, kdy jsme vývoj utkání zvrátili během několika minut.
Kteří spoluhráči vám nejvíce utkvěli v paměti?
Škoda že mezi námi už není Zdeněk Šreiner (olympijský vítěz z roku 1980, záložník, který zemřel v roce 2017 – pozn. red.). To byl parťák, kamarád. Dokonce jsem s ním byl na vojně v Táboře.
Co říkáte současnému Baníku?
Důležité je, že se dostal z těch problémů, v nichž před časem byl. Když jsem tady hrál silvestrovské derby poprvé, byl v takové krizi, že se říkalo, že už hlouběji spadnout nemůže. Ale i tehdy jsem věřil, že se najdou lidé, kteří Baník zase pozvednou na úroveň, jakou si zaslouží. To se jim vcelku daří. Všichni ale víme, že to není cesta jednoho dvou let. Jde o dlouhodobější záležitost.
Věříte, že Baník znovu zažije úspěšné období jako za vaší éry?
Přál bych si, aby i nynější hráči zažili to, co my. To jsou nezapomenutelné chvíle. Parta je pohromadě, utužuje se, je plno srandy. A titul... To je vážně něco.
Momentálně hrozí krach Vítkovicím. Zaslechl jste to?
Ano, ale mám málo informací. Byla by škoda, kdyby Vítkovice padly. Ale i na Slovensku fotbal upadl. V Bratislavě byly čtyři mančafty, co hrály ligu, v Ostravě a Košicích dva. Samozřejmě problémem je nedostatek peněz, ale určitě by bylo dobré, aby fotbal ve velkých městech žil jako dříve.
