J. M. Boice: Základy křesťanské víry (Čitateľský denník 61/2019)
„V době, kdy Jan začal psát své evangelium, byla Hérakleitova doba téměř sedm set let minulostí. Avšak Hérakleitovy myšlenky natolik formovaly řecké myšlení, že přežily nejen v jeho filosofii, ale též ve filosofii Platónově a Sókratově, ve filosofii stoiků a dalších, kteří na ní stavěli.
Dále o nich diskutovali mnozí obyčejní lidé. Řek vědel o logu všechno. Pro něj byl logos tvořivou myšlenkou a řídící myslí Boží, udržoval svět v chodu. Bylo proto přímo „geniální myšlenkou“, Božím zásahem, že se Jan chopil slova, jež mělo značný význam pro Řeky i Židy.
Jan vlastně zvolal: „Slyšte, vy Řekové, ta skutečnost, kterou se vaše filosofické myšlení zabývá nejvíce a o níž jste všichni po staletí psali — Boží Logos, toto slovo, tato řídící moc veškerenstva a lidské mysli — to nyní přišlo na svět jako člověk a my jsme jej spatřili — plného milosti a pravdy!“
Říká se, že Platón se jednou obrátil k malé skupine filosofů a studentů, kteří se kolem něj shromáždili během zlatého věku Athén, a řekl: „Může se stát, že jednoho dne vyjde od Boha nějaké Slovo, Logos, které odhalí všechna tajemství a učiní všechno jasným.“ A Jan nyní ve skutečnosti jakoby odpovídá: „Ano, Platóne, tento Logos přišel, nyní je nám Bůh zjeven dokonale.“
Môj posledný knižný rest z roka 2019 má cez šesťsto strán — lúskal som ho celé sviatky, čo som ozaj nečakal. Ako sa ale blížil koniec decembra, nasadil som zodpovednejšie tempo — a tak, ešte pred úderom polnoci, bola otočená aj posledná stránka.
Prednedávnom som si prešiel zväzok Spása je u Hospodina, systematickú reformovanú teológiu od Johna Framea — Boiceova kniha má podobnú štruktúru (snáď nikto neodpisoval): začína pri otázke možnosti poznania Boha, zrozumiteľnosti Biblie a Božích vlastnostiach, plynule prechádza cez náuku o Trojici a všetko uzatvára pri zmysle cirkvi a konci dejín. Je však omnoho rozsiahlejšia — tam, kde si Frame vystačí s biblickým citátom v zátvorke, pripája Boice aj rozsiahle výklady veršov a celých kapitol.
Rád cituje Stotta, Lewisa, Tozera a Luthera — ale najmä Kalvína, ktorého rozsiahla Inštitúcia kresťanského náboženstva mu bola značnou inšpiráciou. To priznáva rovno v úvode, nie že by som na to prišiel sám.
No a tak sa z jeho knihy stáva o dosť náročnejšie čtivo, než by mohlo byť. Najmä keď si to chcete dať na jednu šupu, ako ja. Z druhej strany ale ide viac do hĺbky, stáva sa tak „encyklopédiou“, po ktorej môžete kedykoľvek siahnuť a vyhľadať si nejakú problematiku, ktorú aktuálne riešite. A dostať zmysluplnú, biblickú a zrozumiteľnú odpoveď.
Ako už zvyknem písať pri podobných (dobrých) teologických zväzkoch — odporúčam do každej reformovanej knihovničky. S hrubšími poličkami, pro tentokrát.
J. M. Boice: Základy křesťanské víry
Návrat domů, 1999
650 strán
*
80 %
PS: Vďaka, že sledujete tieto naivné písačky, budem sa snažiť aj v nasledujúcom roku.
