Hráči Sigmy a angličtina? Někteří mluví dost špatně, mně to ale nevadí, říká Gonzáles

Šestadvacetiletý rodák ze španělské Andalusie Pablo Gonzáles má za sebou první půlrok v barvách Sigmy Olomouc, kam se letos v létě přesunul z Dukly. V interview pro olomoucky.denik.cz se svěřenec Radoslava Látala mimo jiné rozpovídal i o adaptaci na zdejší prostředí, nelehkém boji s českým jazykem či nejbližších profesních cílech.

O tom, jak rodina a přátelé komentovali jeho přesun do Česka...

"Řekli mi, že jsem se zbláznil. Byli vystrašení, protože Česká republika je hodně daleko. Je to jiná kultura, jiný fotbal a celkově jiné prostředí. Na začátku mě ani nechtěli pustit. Ale já věděl, že musím být statečný. Věřím, že když budu zkoušet nové věci, tak se mi to v dobrém vrátí. A kdyby mi to nevyšlo, můžu se vrátit zpátky domů do třetí ligy. Nebyl to zase takový risk."

O tom, proč si vybral právě české prostředí...

"Ze třetí ligy, kterou jsem hrál sedm let už jsem moc neviděl cestu nahoru. Když jsem byl ve Villarrealu, tak jsem cítil, že mám do áčka blízko. I když jsem hrál spíš za B-tým, tak jsem s áčkem pravidelně dvě sezony trénoval. Byl jsem i nominovaný na zápas LaLigy, ale nehrál jsem. V důležitou dobu přišlo zranění, končil mi kontrakt, takže jsem na nejvyšší stupeň nedosáhl. To jsou ale věci, které se ve fotbale stávají. Neměl jsem správnou příležitost, ale teď ji mám. Je lepší, když hrajete kdekoliv nejvyšší soutěž než třetí ligu ve Španělsku. Kluby vás vnímají jinak. Myslím, že česká první liga mi nabídne více příležitostí do budoucna. To byl důvod, proč jsem přišel do Česka a Dukla byla dobrý startovní tým."

O tom, proč po sestupu Dukly ukázal právě na Sigmu...

"Byly i jiné nabídky, ale Sigma mě chtěla nejvíc. Tak jsem to cítil. Samozřejmě mi to pomohlo. Je to první liga, jsou tu lepší podmínky. Přesto jsou dny, kdy hodně přemýšlím o dalších krocích. Jsem soutěživý a vždy budu. Chci se posunovat dál. Důležité pro mě ale taky je být hlavně vnitřně spokojený. Tvrdím, že když budete šťastný v soukromí, prospěje vám to i v práci a je jedno, jestli jste fotbalista nebo učitel. Snažím se být prostě stále lepší, nejen jako fotbalista, ale i jako člověk."

O tom, jak úspěšný je v boji s českým jazykem...

"V Praze jsem se ho vůbec neučil. Až tady v Olomouci jsem začal chodit na lekce. Znám pár slovíček. Troufnu si tvrdit, že rozumím tak 10-15 procentům toho, co říká kouč, ale postupně se to zlepšuje. Spoluhráči mi pomáhají, chodím s nimi ven nebo na jídlo. To mi pomáhá. Jinak je to problém. Na hřišti je vše velmi rychlé, takže pokud nerozumím třeba jen na vteřinu, už jsem pozdě na míči nebo špatně zavírám prostor. Potřebuju na adaptaci nějaký čas, ale dělám vše, co je v mých silách. Když zlepším komunikaci, budu na hřišti určitě ještě lepší. Líp pochopím spoluhráče i trenéra. Většinou se bavím anglicky s kondičním koučem Vojtěchem Smolákem a ten překládá. Ale není to snadné ani ideální, když je v konverzaci někdo třetí. Byly zápasy, kdy jsem možná přesně nepochopil, co si trenér představoval, ale postupně se to zlepšuje. Máme společné schůzky, takže věci jdou kupředu."

O to, jak jsou na tom hráči hanáckého souboru s angličtinou...

"Někteří mluví dost špatně, mně to ale nevadí. Snažím se hodně mluvit a bavit se se všemi. Třeba Václav Jemelka nemluví moc dobře, ale často chodíme spolu na obědy a večeře a jsme dobří přátelé. Bavím se i s dalšími, Hála, Zahradníček, Plšek, Yunis… Je hodně hráčů, s nimiž si rozumím. Já měl angličtinu od pěti do šestnácti a taky nevím vše. Často netuším, jaké slovo použít. Ale snažím se komunikovat třeba i rukama. Dobře vím, že když přestoupíte do nového týmu, nesmíte se bát a musíte mluvit se všemi. Obzvlášť, jako cizinec. Když zůstanete potichu, bude to pro vás jen těžší."

O tom, jaké má cíle na Andrově stadionu...

"Velmi zajímavý je pro nás Mol Cup. Zápasy v něm jsou jen jednou za čas, takže na to lehce zapomenete, ale už jsme ve čtvrtfinále a máme dobrou šanci se dostat to finále. Proč bychom se nemohli dostat do Evropy? Určitě za tím půjdeme. A co se týká ligy, tam je hodně týmů, které jsou vyrovnané a mají podobný počet bodů. Když dvakrát třikrát v řadě vyhrajeme můžeme být klidně během chvíle čtvrtí. Tak proč to nezkusit?"