Trip to Eurobike - Delemont, švýcarský enduro pohár

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 30.12.2019

Účast na veletrhu Eurobike je pro cyklistického novináře doslova povinná, nejde jen o prezentované novinky, ale především o spoustu setkání a získávání nových kontaktů. Takže ani já jsem letos tuto výstavu opět vynechat nemohl. Když už jsem vážil tak dalekou cestu, z Brna je to do Friedrichshafenu skoro 700 km, řekl jsem si, že trávím čas smysluplně. A spojím veletrh s ježdění. Prostě spojení příjemného s užitečným.

Poté stačila jen chvíle vymýšlení, hledání na internetu, konzultace s kamarády a plán byl na světě. První víkend strávíme ve Švýcarsku na švýcarském enduro poháru v Delemontu, poté se přesuneme do Francie a následně, když kluci odjedou, tak si dám dva dny ježdění v alsaských trailcentrech, pak se přesunu na Eurobike a poté zase zpět do Francie na další závody.
Plán je jedna věc a realita je věc druhá. První trhlinu v plánu jsem dostal týden před odjezdem, druhý francouzský závod v Guebwilleru byl zrušen. Francouzské zelené mozky mají silné lobby a vymohli si v oblasti Grand Ballonu zákaz závodění. Škoda. Navíc to byl již druhý zrušený závod seriálu Cannondale Enduro Tour v letošním roce. Docela nezvyklá situace ve Francii, kde má cyklistika neuvěřitelnou popularitu a podporu. Prostě zde na východě má na bajkery někdo pifku…

No nevadí, jeden závod nepojedu a vrátím se o pár dní z tripu dřív, od rodiny aspoň získám nějaké kladné body.
Směr západní Evropa vyrážím ve čtvrtek večer z chalupy, počkám na osmou večerní a vyrazím na noc. Vše sbaleno, rozloučení proběhlo, jdu k autu a … a vidím píchlé přední kolo. Tvl, to nám to pěkně začíná. Takže sundat rezervu a vyměnit kolo. Práce na maximálně dvacet minut, pokud máš správné nářadí. Nářadí mám, ale nemůžu najít klíč na stažení rezervy. Inženýři v Peugeotu přemýšleli a vymysleli tříhranný „inbus“, pomocí kterého spustíš náhradní kolo umístěné pod podlahou vozu. Pokud jej nemáš, máš problém. Já mám problém. Vyrobit trojhran z inbusu se mi úplně nedaří, takže na scénu vstupuje silnější kalibr v podobě nůžek na plech a majzlíku s kladivem. Když to nejde silou, jde to ještě větší silou aneb urvi nebo zku*vi. A ještě začíná pršet, silně pršet… po dvou a půl hodinách ležení pod autem, kompletně zmrzlý vyrážím na cestu. Vše jde podle plánu!

Sraz s klukama jsme měli v Weil am Rhein u Oskara. Ten však musel zůstat v práci a tak jsme samotní tři vyrazili směr Švýcarsko. S tím, že Oskar dovalí až večer před závodem.

Na švýcarském poháru jsem již byl v Mervelier, což je místo a údolí vedle Delemontu. Tehdejší závod byl naprostá pecka, obtížností patří mezi nejtěžších věcí, kterou jsem kdy jel. Když tomu přidáš i neustále básnění od Tučka s Oskarem jak je to v Delemontu absolutní endurová nirvána, bylo nezbytné se tam podívat.
Závody v Švajcu jsou velmi fyzicky náročné, především díky výjezdům, tento závod byl s 2 km převýšení. 2 kiláky do kopce a 46 km do dálky. Uff. Je logické, že se zde závodí bez tréninku, 2 km vyškové by nikdo dvakrát po sobě nechtěl jet. Jede se sice bez tréninku, ale nejede se úplně na oči. Dráhy jsou celoročně v provozu a před závodem organizátoři vyberou z 10 možných 6 závodních. Já to tedy komplet na oči pojedu, v pátek jsem si s Tučkem a Břízou dal na osahání terénu loňskou erzetu číslo 1, která se ale letos nepojede. Švýcarští závodníci mají nalítané všechny rychlostky a mají tak závodění o dost snazší.

RZ1 z loňska byla slušná ochutnávka, tohle se mi líbí. Dlouhé, technické a hodně prudké. V závodě mohla být zajímavá pasáž za silnicí. Tvl, kompletní horolezecká vložka. Před tebou 3 metry vysoká stěna a dostaň se nahoru. V závodě nahoře stál člověk a pomáhal s kolem, my zde nikoho neměli a zdolat tento úsek nebylo zadara.

Ač se jedná o švýcarský pohár, tak je zde atmosféra komorní. Švýcarsko je malá země a spíš se zde sjezduje nez enduruje. Na riders meetingu bude maximálně sto lidí, organizátor pronáší řeč ve francouzštině, moc cizinců zde není, česká čtyřčlenná enkláva je asi nejpočetnější. Transfer na RZ1 je společný, čeká na nás skoro 500m převýšení. Díky mlze, za kterou by se ani Rákosníček nemusel stydět však první kopec až tak moc nebolí. Ale i přesto se postupně propadáme pelotonem na chvost. Není kam chvátat, den bude dlouhý.

Organizátoři ke každé RZ na webu mají popisek, který ti sice moc neřekne, ale minimálně délka napoví dost. Nebudu popisovat každou rychlostku, ale jen to co překvapilo: hrozně moc šlapání, výjezdy, rovné úseky, poměrně nečekané, zvláště, když jsi na mega kopci. Hodně jiný styl než ve vedlejším Mervelieru, který jsem jel před pár lety. Kapitolou samou pro sebe bylo značení, čekal jsem švýcarskou preciznost, ale ta často chyběla. Rozhlížení na křižovatkách a hledání, kam trail pokračuje – to nechceš. Místy vyloženě orienťák, i leckterý český ilegál je na tom se značením lépe.

Co ocenit, tak rozhodně atmosféru závodu, ta byla výtečná, žádné vyhrocené závody, ale spíše závod s kamarády. Jestli sem pojedu ještě jednou závodit nevím, slibovanou enduro nirvánu jsem nenašel, Ale kluci byli z tohoto ročníku také rozmrzelí, prý to bývalo lepší. Prý lepší skladba a výběr tratí. No uvidíme…

Překvapila mne i malá zábavnost, v podstatě až v poslední RZ jsem si říkal, že teprve tohle mne opravdu baví. Flow abys často pohledal. Rozhodně to ale byl náročný závod, velké kopce a velké vedro. Přežít jej se podařilo i díky super zabezpečení, téměř v každém cíli byla k dispozici voda či občerstvení. A v polívka v půlce závodu – to byla bomba.
Ve Švýcarsku rozhodně žádná velká rivalita mezi ostatními sportovci a bajkery nepanuje, po závodě byla k dispozici sprcha v místním sportovním areálu a zázemí akce bylo přímo na fotbalovém svatostánku. Na pažitu probíhal trénink kopaček a v jejich knajpě úřadovali cyklisté.

Závod to byl doslova na celý den, riders meeting byl lehce po půl osmé ráno a poslední erzetu jsme dojeli přesně ve čtvrt na sedm večer… Závěrečná večeře spolu s vyhlášením vítězů probíhá společné, následně se vše zlomí v klasickou bajkovou párty. Té jsme se ale nezúčastnili, protože nás ještě čekal přesun do Francie. Ale o tom až zítra.