Stejně jako v roce 2014 padla volba na závěrečnou část německé trilogie režiséra Bory Dagtekina s Eliasem M’Barekem v hlavní roli. Místo Karoline Herfurth převzala Sandra Hüller, kterou jsme mohli a můžeme vidět kupříkladu v hloupém Toni Erdmannovi. Nechybí výborná Katja Riemann v roli teď už o poznání méně rozjařené ředitelky, neboť studentů, kteří by se hlásili na Goethovku, nebezpečně ubývá. A ti, kteří na ni studují, jsou vesměs hloupí. Škole tedy hrozí zavření a patrně pouze Zeki Müller se svými maturujícími studenty a studentkami může všechno zachránit ...

Po příjemně ulítlé a velice zábavné thajské mezihře se vracíme zpátky do německé školy. A asi nepřekvapí, že už to taková sláva není. Co napsat k příběhu? V první řadě to, že působí jako spíchnutý horkou jehlou. Prostě co tvůrce v daný moment napadlo, to narvali do scénáře. Takže se tu vyskytuje dost nesouvisejících odboček, z nichž tou nejvýraznější nebude ani tak honba za crackem, jako spíše zcela seriózně míněné povídání o šikaně v tělocvičně, byť se tím alespoň částečně ospravedlní předchozí počínání „létajícího chlapce“ Justina. Vtipné hlášky v podstatě neexistují a nejvtipnějším momentem bude zřejmě čipování studentů a studentek, aby se nikam nezabíhali.

V minulosti byla tahle série i poměrně nekorektní. Tentokrát bude pouze podobiznou prezidenta Trumpa na WC. V posledních letech jsme se dočkali různě kvalitních německých filmů. Pokud byly tzv. character-driven (tj. postava byla důležitější než příběh), až na U zlaté rukavice vcelku fungovaly – viz Narušitel systému či Odnikud. Pohádková Malá čarodějnice se povedla. Také tento počin o ničem byl koukatelný, jelikož byl z technického pohledu brilantně zpracovaný. Spolu to dáme bylo zase obrovsky předvídatelné komediální drama.

Co se Fakjů pane učiteli 3 týče, platí pro něj z předchozího odstavce jenom to, že je velice předvídatelný. Navíc působí dojmem, že střihačem byl jakýsi počítačový program, který vše poskládal zcela náhodně. Je tedy s podivem, že Fakjů pane učiteli 3 nebyl nominovaný na Oscara za Nejlepší střih, když střihová skladba v Bohemian Rhapsody také není dobrá, a stejně z toho byla dokonce cenná soška! Z řemeslného hlediska se tedy nejedná o žádné parádní dílo. Hlavně, že zase hraje všemi pestrými barvami.

Ve trojce jsou všichni (v čele s Chantal, Dangerem a kočkou Zeynep) rozhození z toho, že jim v jakémsi počítačovém testu vyšla ne zrovna atraktivní povolání. Jakoby celý jejich život záležel jenom na těch deseti minutách, během kterých vyplňovali. Pak si nepamatují, že na základce rozhodně nenapsali ty svoje sny. Takže jsou překvapení, když zjistí, že jim Zeki pro dobro věci zalhal. Těžko také téhle skvadře uvěřit, když si v závěru stěžují, že i oni potřebují, aby jim někdo věřil. O tom rádoby dojemném/nostalgickém předfinálním sestřihu ze všech tří dílů raději ani nemluvě.

Fakjů pane učiteli 3 je film, který asi musel vzniknout, když předchozí dvě části vydělaly balík. S takovým přístupem ale málokdy vznikne něco, k čemu se diváci a divačky budou chtít opakovaně vracet. Totální odbočka ve smyslu té thajské „mise“ by bývala byla určitě vhodnější a vítanější. Takhle se mimo jiné znovu nepodařilo naplno využít potenciálu některých postav v čele se Zekim. Ale na druhou stranu to mohlo dopadnout ještě marněji. Přesto platí, že zatímco po dvojce jsem se na trojku docela těšil, teď se musí napsat, že je dobře, že čtvrtá část s největší pravděpodobností už nevznikne. Režisér místo toho natočil remake Naprostých cizinců s Eliasem M’Barekem, Jellou Haase i Karoline Herfurth.

FOTO: CinemArt