7°C
Bachaři na Pankráci kradli vězeňkyním děti a prodávali je! Šokující vzpomínky bojovníka proti nacismu i komunismu Hugo Engelharta
Spíš na knihu než na článek by vydal životní příběh olomouckého rodáka Huga Engelharta. Za druhé světové války byl pan Engelhart členem protinacistického odboje a jako poloviční Němec i wehrmachtu, po jejím skončení se zase na severu Čech podílel na třetím odboji. Komunisté ho za poslech zahraničního rozhlasu odsoudili na 16 let do vězení. Za mřížemi byl jako vystudovaný lékař přítomný rozličným zvěrstvům bachařů - třeba když kšeftovali s novorozenci, které odebírali uvězněným ženám.
Neklidné dvacáté století bylo podhoubím pro vznik neuvěřitelných příběhů. Jeden takový prožil i českoněmecký lékař Hugo Engelhart. Ten se zúčastnil protinacistického i protikomunistického odboje, paradoxně narukoval do wehrmachtu a strávil několik let ve vězení, kam ho poslali komunisté po vykonstruovaném procesu.
I když byl pan Engelhart ve vězení svědkem bestialitám, kterých se ve spolupráci s lékařským personálem dozorci na vězních dopouštěli, nikdy neztrácel životní víru. Po Sametové revoluci se pamětník angažoval v Konfederaci politických vězňů jako předseda děčínské pobočky. V roce 2010 za svou celoživotní práci a postoje obdržel titul Rytíř českého lékařského svazu.
Hugo Engelhart se narodil 13. března 1926 v Olomouci. Jeho rodiči byla Češka a český Němec z Děčína, kam se rodina později přestěhovala. V roce 1938 se Engelhartovi přihlásili k německé národnosti a v Sudetech zůstali, Hugo se ale zapojil do protinacistického odboje. Jako Němec ovšem v roce 1944 musel narukovat do wehrmachtu, kde působil jako telegrafista.
V roce 1951 pan Engelhart dokončil studium a začal v Děčíně pracovat jako lékař. S vývojem situace v Československu nemohl být spokojený. Pečlivě si o pohnuté době vedl deník, který proti němu později použili komunisté, když ho soudili kvůli účasti ve třetím odboji. „Například k popisu pohřbu prezidenta Beneše v roce 1948 jsem si zaznamenal, že za rakví šli vrahové,“ popsal pamětník pro projekt Paměť národa.
V roce 1955 byl Hugo Engelhart zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 16 let do vězení. „Ačkoli moje činnost měla spočívat v poslechu zahraničních zpráv a přenášení vzkazů, udělali ze mě organizátora. To mi spolu s deníkem velmi uškodilo,“ vysvětlil lékař, kterého odvlekli od manželky a osmiměsíční dcerky.
Když se pan Engelhart dostal ven, holčička už chodila do první třídy, byl totiž po pěti letech propuštěn na amnestii. Pobyt za mřížemi strávil v několika zařízeních, kde se mohl věnovat své profesi. Díky tomu, že pomáhal spoluvězňům, alespoň neměl pocit, že šlo o úplně promarněný čas.
Na působení v ženské věznici v Praze na Pankráci má pamětník ovšem jen velmi špatné vzpomínky. Stal se totiž svědkem nechutného kšeftování bachařů s dětmi, které se narodily uvězněným ženám.
Podle pana Engelharta si komunističtí dozorci a estébáci odebrané děti brali domů. Ironií osudu bylo, že na tom měla významný podíl bývalá spolužačka pana Engelharta.
„Bohužel jsem už zapomněl její jméno, byla z mého ročníku. Spolu jsme studovali i promovali, to byla strašná bestie, zažraná komunistka. Zařizovala obchod s těmi dětmi,“ vysvětlil pamětník s tím, že novorozenci zřejmě končily v rodinách bezdětných párů. Po amnestii v roce 1960 pan Engelhart o nechutných praktikách informoval Ministerstvo národní obrany.
Lékařské praxi se pak věnoval až do pokročilého věku. V roce 2010 pak dostal za svou celoživotní činnost a nezlomné postoje titul Rytíř českého lékařského svazu.
My lepšolidé jsme super čestní a proto volíme jen za koblihu! Podle koblihy se pozná, kdo je ten správný!