Cesta ke klimatické neutralitě, kterou země EU schválily na prosincovém summitu Evropské rady, dopadne zejména na regiony ekonomicky závislé na těžbě a spalování uhlí. S „očištěním“ jejich ekonomik by měl pomoci nový transformační fond.
Evropská unie chce do roku 2050 vypouštět jen takové množství emisí uhlíku, jaké je schopná pohltit. K dosažení tzv. klimatické neutrality ale bude potřebovat masivní investice.
Peníze by měl do regionů přivést nově vznikající Fond pro spravedlivou transformaci (Just Transition Fund – JTF), nebo-li transformační fond, který bude součástí celého transformačního mechanismu. Vznik fondu avizovala nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém programu a je součástí Zelené dohody pro Evropu.
Zatím jsou známé hrubé obrysy fondu, konkrétní návrh předloží Komise v lednu příštího roku. Vypracováním návrhu na jeho zřízení pověřila von der Leyenová portugalskou eurokomisařku pro soudržnost a reformy Elisu Ferreiraovou.
Kolik a na co?
Mechanismus pro spravedlivou transformaci má ambici mobilizovat až 100 miliard eur. Finance by měly pocházet ze tří zdrojů – z nového Fondu pro spravedlivou transformaci, z centrálně řízeného programu InvestEU a dále z kapitálů Evropské investiční banky.
Stomiliardový finanční balíček by měl pomoci řešit specifické problémy, s nimiž se potýkají regiony, kterých se transformace na klimaticky neutrální ekonomiku dotkne nejvíce. „Tato transformace by neměla nikoho opominout,“ zdůraznila předsedkyně Komise.
V rámci mechanismu by měla Komise členským státům a jejich regionům pomoci s vypracováním plánů transformace, regionům bude k dispozici také technická asistence, aby dokázaly finance úspěšně čerpat. Podpora bude namířena také na ochranu obyvatel, a to především těch, kteří v důsledku transformace například přijdou o práci. Komise jim chce zajistit přístup k rekvalifikačním programům a novým pracovním místům.
Konkrétně transformační fond bude operovat v rámci kohezní politiky. „Fond v ní bude vystupovat na obdobné úrovni jako Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), Kohezní fond (CF) či Evropský sociální fond (ESF+). Finanční alokace bude provedena dílem ze zdrojů alokovaných ve prospěch kohezní politiky plus 4,8 miliardami eur dodatečných zdrojů,“ uvedl analytik České spořitelny Petr Zahradník. Samozřejmě se ale také počítá se spolufinancováním ze strany členských států.
Bude to stačit?
Ačkoliv by měl nový fond disponovat vlastní částkou 4,8 miliardy eur, země střední a východní Evropy podpořené odbory upozorňují, že k transformaci bude potřeba větší objem nových zdrojů. Přerozdělit stávající fondy kohezní politiky a přidat k nim nových 4,8 miliard eur totiž nemusí stačit. Nejhlasitěji před nedostatkem financí varuje Polsko, které si zatím z dosažení klimatické neutrality do roku 2050 vyjednalo výjimku.
Finance pro mechanismus „by měly pocházet z nových zdrojů“, a nikoli ze stávajících fondů, uvedl pro EURACTIV.com Emil Wojtowicz, viceprezident pro finance polské státní společnosti PGE, která je největším producentem elektřiny v zemi. K podobnému kroku vyzvala i asociace Wind Europe zaměřující se na větrnou energii, podle které by měl být objem nového fondu větší než 5 miliard eur.
Po částce 4,8 miliardy eur původně volal Evropský parlament, a to již ve své rezoluci z března 2019. Jak ale uvedl polský europoslanec Jerzy Buzek (EPP), který stál v čele parlamentních výzev na zřízení transformačního fondu, EU je nakonec ve svých klimatických cílech mnohem ambicioznější, než se předpokládalo. Navržený objem financí tedy podle něj není dostatečný. „Dovolte nám víc. Tohle nestačí,“ prohlásil Buzek na debatě, kterou nedávno pořádal EURACTIV.com.
Kolik peněz na JTF nakonec připadne, zatím není jasné. Stále se totiž jedná o novém dlouhodobém rozpočtu EU pro období 2021-2027. Některé členské státy přitom odmítají do unijního rozpočtu přispívat vyšší částku, a tím jej obohatit o nové zdroje. Jedná se o Německo, Nizozemsko a Finsko. EURACTIV.com tedy odhaduje, že nové zdroje nepřinesou do transformačního mechanismu více než 10 miliard eur. Klíčovou roli by tak mohly sehrát finance uvolněné skrze další zdroje určené pro mechanismus spravedlivé transformace – tedy program InvestEU spolu s Evropskou investiční bankou.
Postižené regiony pomoc vítají
Nejobtížnější transformace čeká tři české uhelné regiony – Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj. Česká republika pro ně již vytvořila vládní program RE:START, díky kterému míří do těchto oblastí více peněz, a to jak ze státní kasy, tak i z evropských fondů. Nyní se kraje připravují na nové programové období 2021-2027 a doufají, že budou moci efektivně využívat peníze právě z JTF.
Peníze navíc by ale uvítal i Olomoucký kraj, který za sebou nemá uhelnou minulost, a nespadá tak do kategorie strukturálně postižených regionů. Podle poslance parlamentu České republiky a zastupitele Olomouckého kraje Mariana Jurečky (KDU-ČSL) by však měly být podpořeny nejen uhelné regiony, ale také jinak postižené oblasti, ležící například na území bývalých Sudet.
Podle Zahradníka je takový scénář reálný. „S rozšiřováním konceptu uhlíkové neutrality se velmi pravděpodobně rozšíří též okruh těch, kteří budou moci podporu v rámci JTF využívat,“ vysvětlil ekonom.
Zda bude fond vymezen na úzkou skupinu evropských uhelných regionů, nebo bude mít podpora širší záběr a z fondu budou moci čerpat i jinak postižené regiony, vyplyne až z lednového návrhu Komise.
Například český europoslanec Ondřej Knotek (ANO, RE) by uvítal, aby fond cílil prioritně na nejvíce postižené regiony. „To znamená například z 80 procent na uhelné regiony a z 20 procent na nějaké jiné regiony,“ uvedl pro EURACTIV.cz.
V současné době se těží ve dvanácti členských státech EU. Uhelné doly a elektrárny dávají práci přibližně 240 tisícům lidí. V listopadu se uskutečnilo výroční setkání tzv. Platformy pro uhelné regiony, kde celkem 41 uhelných regionů z EU podepsalo deklaraci, ve které Evropskou komisi žádá o podporu tranzice právě prostřednictvím plánovaného transformačního fondu.