Lenka Šaldová a festival Opera 2020: Je na co se tešit!

Roku 1993 se uskutečnil první ročník festivalu Opera. Kdo a jak přišel s nápadem uspořádat reprezentativní přehlídku českých a moravských operních scén a jak vzpomínáte na první uskutečněný ročník?
V roce 1993, kdy se do Prahy poprvé sjely operní soubory z celé republiky, bojujíce o přežití v nových společensko-ekonomických podmínkách, jsem měla v Liberci hlavu zabořenou v učebnicích a myslela na to, abych přežila maturitu…

Jak jste se dostala k organizaci tohoto festivalu?
V polovině devadesátých let jsem pak přišla do Prahy, na katedře divadelní vědy jsem začala pod vedením Josefa Hermana a Radky Hrdinové zkoušet psát o hudebním divadle. Když pochopili, že to s operním divadlem myslím vážně, začali mě brát na operní premiéry po celé republice a přizvali do Jednoty hudebního divadla. V roce 1997 jsem tak ještě byla jen festivalový divák, v roce 1999 jsem se snažila být trochu užitečná tehdejší ředitelce festivalu Heleně Havlíkové a produkčnímu Martinu Cikánkovi. A když pak bylo potřeba narychlo najít náhradu za Helenu Havlíkovou, která se dál festivalu nemohla věnovat, hodili mě do vody, abych předvedla, jak umím plavat.

Festival je organizován zejména díky Jednotě hudebního divadla. Jak byste přiblížila činnost této organizace?
Jednota hudebního divadla vznikla v roce 1990. Nejobecněji řečeno, jejím základním cílem je prosazovat podmínky pro svobodnou divadelní tvorbu a chránit práva divadelní hudební kultury. V minulosti se to odrazilo v nejrůznějších stanoviscích ke kauzám v oblasti operního divadla a v návrzích koncepčních řešení různých otázek – výběru ředitelů / šéfů, financování divadel apod., pořádali jsme konference na téma české operní školství ad. Nejviditelnější aktivitou Jednoty hudebního divadla je samozřejmě festival Opera, ale každý rok pořádáme například také předzpívání s názvem Burza mladých zpěváků, vybraní interpreti pak dostanou šanci zazpívat si na koncertech po České republice – ke svým prvním vystoupením se takto dostal nejeden dnes velmi uznávaný interpret, namátkou Kateřina Jalovcová či Kateřina Kněžíková.

Jak velký je realizační tým festivalu a jaká práce stojí za uskutečněním jednoho ročníku?
Základní tým je dvoučlenný – přičemž já i má produkční Michaela Syrová máme svá „normální“ zaměstnání, kterým se musíme naplno věnovat i při přípravě festivalu. Stejně tak další lidé, kteří nám pomáhají – druhým rokem jsou to Katka Hipská a Zuzka Hrubá. A tak na vaše otázky začínám odpovídat 24. prosince v 1:30… Na Silvestra byste mě letos našli obklopenou stovkami vstupenek, které budu sáčkovat do obálek se jmény festivalových hostů. Takže si nepředstavujte ředitelku jako top manažerku, která udílí úkoly. Řeším finanční záležitosti, vyplňuji grantové žádosti, jednám s divadly, ale taky píšu všechny tiskové zprávy a PR texty, aktualizuju web, připravuju podklady pro inzerci (máme naštěstí skvělého grafika Roberta Rytinu, který se festivalu s láskou věnuje) a když je potřeba, roznáším propagační materiály. Pravda, možná by se našli lidé, kteří by pomohli, ale přiznávám, že mi to svým způsobem vyhovuje – mám ráda všechno pod kontrolou.

Letos uvidíme v rámci festivalu (podobně jako v minulých letech) velmi různorodé kusy operní tvorby: Osud, Příhody lišky Bystroušky, Broučci, Čarostřelec, La traviata, Francesca da Rimini / Lakomý rytíř, Così fan tutte, La Gioconda, Falstaff, L’Arianna, Jsem kněžna bláznů, Časoplet, Hra o Malinu, Lidský hlas či Love Songs. – Jak dochází k výběru právě těchto děl?
Základ programu tvoří divadla zřizovaná státem nebo městy, ona tradiční operní síť – a záleží na operních šéfech a ředitelích, co přivezou, nikdo jim do toho nemluvíme. Jednota hudebního divadla je v tomto smyslu koordinátorem, který slouží divadlům na jedné straně a divákům na straně druhé. A zkušenost říká, že se vždy poskládá program zajímavě – všechna divadla mají samozřejmě ambici pochlubit se tím nejpozoruhodnějším, co momentálně na repertoáru mají.

Na programu nejsou pouze státní a městská divadla. Oslovujete malé scény, jejichž produkci sledujete (například Ensemble Damian či Ensemble Opera Diversa), nebo vás oslovují soubory samy? Podle čeho si potom nabízené inscenace vybíráte?
Snažíme se nabídnout co možná nejkompletnější obrázek o operním divadle u nás – Ensemble Damian a Ensemble Opera Diversa jsou dnes už myslím etablovanými alternativními scénami, s vyhraněným divadelním programem: Ensemble Damian s výrazným vztahem k baroku lomeným zálibou v minimalismu (L’Arianna je toho krásným dokladem!), Ensemble Opera Diversa jako divadlo autorské, spojené především s dvojicí Drábek – Kyas, ale otevřené i dalším současným autorům – letos přiveze projekt veskrze dámský: od autorek, přes režisérku až po dirigentku. A téma: Božena Němcová jako emancipovaná, nezávislá tvůrčí bytost… Ale snažíme se oslovit opravdu všechny soubory, které se věnují opeře – a pokud je to jen trochu provozně a finančně schůdné, v programu je mít. Poprvé tak budou na festivalu letos k vidění soubory Run OpeRun a Hausopera, které se oba věnují site specifik projektům. Hausopera jeden předvede i na festivalu, první v historii festivalu: v nejnovější opeře Lukáše Sommera knihkupec-idealista bojuje s ekonomickou realitou – hrajeme v knihkupectví, kavárně a galerii Řehoř Samsa! Diváci mají šanci podívat se i do dalších prostor, kde se opera normálně nehraje – třeba na Pražskou křižovatku, do kostela sv. Anny, kde nabízíme originální operně-pantomimický průlet českým bájeslovím a historií s názvem Časoplet, další operu Lukáše Sommera.

Na co se osobně v letošním ročníku obzvláště těšíte? Co byste návštěvníkovi festivalu doporučila?
Aby s námi operně oslavili nový rok hned o prvním prodlouženém víkendu. Začínáme ostravským Osudem a libereckou inscenací dvou Rachmaninovových aktovek Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, tedy tituly, které u nás běžně k vidění nejsou. A zároveň připomínám, že Ostrava a Liberec loni získaly všechny ceny odborné poroty i diváků! Rachmaninova nastudoval stejný tým jako Massenetovu Thaïs – dirigent Martin Doubravský a režisérka Linda Keprtová. A i tentokrát půjde o opravdu emotivní divadlo. A ostravská inscenace dokazuje, že Osud je vrcholnou Janáčkovou operou, byť se hraje méně nežli Její pastorkyňa či Káťa Kabanová. Po víkendu do Prahy přijedou operní soubory z Olomouce s Mozartem a z Opavy s Čarostřelcem – v obou případech s velmi mladým obsazením (Barbora Řeřichová, Tadeáš Hoza, Patricia Janečková, Lucie Kaňková…). Takže: věřím, že se uvidíme 4. až 7. ledna 2020 v divadle a věřím, že pak diváci festivalové atmosféře propadnou a přijdou i na další česká i slovenská divadla, nabídka je velmi pestrá, tři představení (Fidelio, Příhody lišky Bystroušky a La Gioconda) se odehrají i v nově zrekonstruované Státní opeře – i to je výzva, podívat se při této příležitosti, jak rekonstrukce dopadla.

Jste zároveň odbornou pracovnicí v Národním muzeu, kde máte za sebou již řadu krásných výstav a publikací. Zabýváte se dějinami divadla či loutkovými divadly. Jak se vaše specializace promítá do činnosti jako operní festival?
Mám štěstí, že se můžu věnovat velmi různým činnostem: v muzeu vymýšlet, ale i realizovat výstavy (v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích se intenzivně podílíme i na instalaci výstav) a probírat se pozoruhodnými památkami na divadlo v posledních dvou stoletích, vedle toho přemýšlet a psát o současném divadle, a ještě organizovat festival. Když chcete všechno dělat poctivě, stojí to hodně energie a času, ale lépe se tak zvládá i to, co je na každé té činnosti třeba méně zábavné. A taky máte šanci potkat spoustu zajímavých lidí z různých oborů – což je nakonec možná to nejdůležitější.

Naši čtenáři si oblíbili též dramaturgické úvody festivalu. Mohou se na ně těšit i v rámci ročníku 2020? Jaký z nich si vy sama určitě nenecháte ujít?
Festival má nabídnout prostor pro setkávání a debaty, kromě dramaturgických úvodů chystáme i rozhovory po představeních, rozhodně po těch alternativních.

I letos bude porota udílet divadelní ceny – Libušky. Jakým způsobem se Libušky udílejí? Kdo je letos v porotě a na co se členové poroty při udílení nejvíce soustředí? Hlasuje letos též publikum? Kde se budou ceny předávat?
Ceny předáváme v divadlech, která je získají – je to milá příležitost oslavit úspěch před jejich publikem, jejich politickou reprezentací… V porotě kritiků je pětice Helena Havlíková, Radmila Hrdinová, Olga Janáčková, Josef Herman a Ivan Žáček, budou vybírat inscenaci a interpreta. A stejně tak diváci mají v anketě možnost zvolit, jaká inscenace a jaký interpret se jim nejvíce líbili. Doufám, že to bude stejně jako v minulých letech pro diváky těžké rozhodování, protože se jim bude líbit nejedna inscenace a nejeden interpret!

Děkujeme za rozhovor!