Potemnělou nocí na 16. prosince procházel policejní komisař Franz Dedera. Doprovázeli ho dva strážníci, vážnosti situace dodala i přítomnost brodského okresního hejtmana Ferdinanda Voitha.

16 fotografií

Když se ručička přiblížila ke třetí hodině, čtveřice silně zabušila na vrata obchodu v severozápadním rohu náměstí v tehdejším Německém Brodě. Před domem už byl přistaven spěšný dostavník. Čekal na důležitého pasažéra.

V tu noc si četníci přišli pro neztišitelného kritika císařského režimu Karla Havlíčka Borovského. Spisovatel, novinář a politik tehdy jen pár týdnů bydlel v Německém Brodě u svého bratra Františka, který po jejich otci Matějovi provozoval obchod.

Tehdejšímu císařskému režimu byl Karel Havlíček Borovský trnem v oku. Jeho články, periodika i názory začaly ještě víc vadit po revolučním roce 1848.

Salzburg přišel císaři k utišení Havlíčka jako nevhodný

V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil. Svobodný ale nezůstal dlouho.

Na začátku prosince 1851 přinesl ministr vnitra Alexander Bach císaři Franzi Josefu I. doporučení Havlíčka bez soudu deportovat. Cílovým městem měl být Salzburg, to se ale císaři nelíbilo. Pobyt Havlíčka v tomto významném městě nepovažoval za vhodný. Zvolil proto odlehlý Brixen ležící v jižním Tyrolsku na druhé straně Alp. Dnes už město patří do Itálie.

Cesta přes zasněžené Alpy byla velmi náročná. Trvala šest dní. Jednou se dokonce splašili koně a Havlíček byl údajně jediný, kdo se je odvážil zastavit.

Doprovod Havlíčkovi dělali tři strážníci, včetně právě Dedery. Ten se s Havlíčkem přátelil od studií na gymnáziu. Byl o čtyři roky starší a podle některých zdrojů oba soukromě doučovali Bedřicha Smetanu, který rovněž na brodském gymnáziu studoval.

V 19. století měl Brixen do pulzujícího lyžařského centra daleko

V Brixenu byl Havlíček nejprve ubytovaný v hotelu Elephant. Ten stále stojí a funguje, výrazně se nezměnil ani jeho vzhled. Od roku 1773 ho vlastní a provozuje rodina Hanse Heisse.

V polovině 19. století byl Brixen malým městečkem s asi třemi tisíci obyvateli. Zcela jiný od dnešního pulsujícího centra oblíbené lyžařské oblasti. Karlu Havlíčkovi se v něm nelíbilo. Vyhnanství pro něj bylo deprimující. Byl odtržen od vlasti a přátel, byl pod policejním dozorem, kontrolována mu byla korespondence.

Na materiální nedostatek si však stěžovat nemohl. Od rakouského ministerstva vnitra dostával v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně. V té době to byla roční mzda vyššího úředníka, například učitelé nebo dělníci brali čtyřikrát méně.

Policejní ředitelství zaplatilo i cestovní náklady ve výši 150 zlatých Havlíčkově manželce Julii, která i s dcerou Zdeňkou přijela v roce 1852. Celé rodině nakažené tuberkulózou horské prostředí zdravotně prospívalo.

Domů se dostal až poté, co podepsal „ slib poslušnosti“

Touha po domově byla ale silnější. Manželka s dcerou odjela v roce 1854. Sám Havlíček se mohl vrátit až v květnu 1855 poté, co podepsal protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách. V tu dobu ale byla jeho žena už po smrti. On sám zemřel o rok a dva měsíce později, pohřben je na pražských Olšanech.

Havlíčkův Brod ho považuje za jednoho ze svých nejvýznamnějších obyvatel. Od roku 1924 má v parku Budoucnost sochu v nadživotní velikosti. Původní Německý Brod nese Havlíčkovo jméno, přejmenován byl ještě před koncem druhé světové války, 5. května 1945. Ve městě, které má Havlíčkovo náměstí, ulici i dům, se každoročně udělují novinářské ceny.

A právě osobnost Karla Havlíčka Borovského stála i za navázáním partnerských vztahů mezi Brodem a Brixenem v roce 2007. V Brixenu pobyt Havlíčka připomíná pamětní deska.