Před 30 lety v Liberci rozhýbali ledy. Letos si na univerzitě udělali vzpomínkový podzim

Druhým bodem podzimního „stávkařského“ programu k 30. výročí sametové revoluce bylo setkání v hostinci U Váchy na kolejích. To už si studenti z tehdejších časů vyhradili pro sebe jako setkání kamarádů, přátel a absolventů se svými učiteli. Hrála muzika a na programu bylo i představení v režii studentského divadla T. S. Garpa. To před 30 lety na tehdejší VŠST v Liberci hrálo a právě z jeho členů se rekrutovali ti, kteří stávku na naší škole tehdy vedli. Po 30 letech se soubor T. S. Garpa sešel ještě jednou, aby udělil čestné medaile spolužákům.

Do třetice se studenti revolučního roku sešli zase „na vážnější notu“. Na slavnostní a vzpomínkové setkání Akademického senátu TUL je pozval jeho předseda Jan Šembera.

Ex-studentskou sestavu Luňák-Levko-Jána-Čáslavský doplnili pedagogové a zástupci školy, kteří k roku 1989 měli co říct, protože ani v roce 1989 nemlčeli a studenty podporovali: Alena Kopáčková, David Lukáš, Jan Skrbek, Klára Císařová a další.

Na úvod měl přednášku o událostech roku 1989 v republice vedoucí katedry historie Jaroslav Pažout.

„Na konci 80. let je Československo už čím dál izolovanější. V Polsku už režim padl, v Maďarsku rovněž, na začátku listopadu 1989 padla Berlínská zeď. Když pročítám interní dobové dokumenty, tak první slovo, které mě napadá, je bezradnost. Vedení státu bylo izolované a bezradné,“ řekl docent Pažout a dále se zaměřil na průběh sametové revoluce v Liberci a na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci.

„Jeden z klíčových momentů podzimu 1989 bylo to, že studenti vyváželi informace na venkov, do továren a do zemědělských družstev. Komunisti se, jak vyplývá z interních dokumentů, ještě v listopadu snažili všemožně bránit především právě kontaktům mezi studenty a podniky na venkově,“ uvedl dále Jaroslav Pažout.

O agitacích na venkově hovoří i tehdejší předseda studentského stávkové výboru Ivo Luňák v rozhovoru »Někdy jsme i zalhali, abychom podpořili pravdu«.

Pak se vzpomínalo a také zjišťovalo, že se za těch 30 let i mnoho zapomnělo nebo zamotalo, což jen potvrzovalo autenticitu očitých svědectví doby.

Na samotný závěr setkání nadnesl jeden z hostů otázku, která visela ve vzduchu nejen na slavnostním zasedání akademického senátu 6. prosince v aule, ale po celý podzim: Jak hodnotíte stav naší země teď, vy, kteří jste se podíleli na sametové revoluci roku 1989?

„Nikdo z toho nejsme nadšení. Vláda s podporou komunistů, to se nemělo stát a stalo se. Asi jsme, jak se někdy revoluci vyčítá, byli opravdu příliš sametoví a komunistická strana se po pádu režimu měla opravdu zakázat. Ale ještě více mi vadí tolerance nepravostí. Možná je to pozůstatek komunismu, kdy se razilo: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Byla bych ráda, aby slušnost byla zase v módě,“ reagovala Klára Císařová.

Jak na tuto otázku odpovídá Jarmila Levko, dnes ředitelka Divadla F. X. Šaldy, před 30 lety pod jménem Pešlová studentka fakulty textilní a jediná zástupkyně libereckých studentů v celostátním stávkovém výboru v Praze, se můžete dočíst v našem rozhovoru Šla s dějinami, když v listopadu 1989 procházely kolem.

Student-stávkař Miroslav Čáslavský v aule začátkem prosince odpověděl: „Podstatná část národa nechápe, že každý jsme zodpovědný sám za sebe. Přes 40 let jsme zodpovědní za sebe nebyli a spoustě lidí to vyhovovalo a nedokážou díl své odpovědnosti nést. Pořád s sebou neseme kolektivní vinu jako pozůstatek doby – všichni se schovají za všechno, a když se pak objeví někdo, kdo se tváří zodpovědně, tak mu slepě věříme.“

Pluralitní myšlenkový proud, který univerzita skýtá a živí, a boj za hodnoty svobodné společnosti, které její absolventi už 30 let požívají a často také pomáhají šířit dál, mají stále sílu. Uvidíme, jak silný bude tento proud a boj v nadcházejících letech, kdy hybnou silou této země budou lidé nezatížení zkušeností nesvobody a totality. Mezi nimi i absolventi Technické univerzity v Liberci, kteří se dnes třeba teprve potýkají s úskalími předmětů, jako jsou matematika nebo moderní dějiny 20. a 21. století.  

Radek Pirkl