Přijdete do školy a než se přezujete, už vás některý z vašich svěřenců osloví. Samozřejmě bez pozdravu. Že mu s úsměvem asi posté odpovíte „Dobrý den, Tome“, je samozřejmostí, kterou děláte stále a opakovaně bez úspěchu.

Během začátku první hodiny zapíšete chybějící. Dále musíte dát slovo několika dětem, dřív, než začnete skutečně něco vyučovat. Zapomenuté úkoly, sešity a učebnice … vše vyslechnete, zapíšete, abyste měli přesný přehled, kolik, čeho a kdo za pololetí zapomněl. Je samozřejmostí, že s těmito jevy musíte pracovat citlivě a pravidelně dětem připomínat, jak se mají chystat do školy, aby jejich zapomínání nebylo tak časté, i když je jisté, že se stav nezmění. 

Dále vás osloví holčička, že dnes odchází dříve k lékaři – vy musíte vystavit uvolněnku, aby ji na vrátnici popustili. Děvče vám sdělí, že zpráva je v „systému“. Pro vás to znamená, že musíte během první přestávky ověřit, že tam zpráva je. Pokud nemáte v ruce papírovou verzi omluvy, je to jediný způsob úředně platné omluvy. Ve třídě počítač není. Pokud v textu, který rodič večer napsal, není formulace “může odejít sama, beru za ni odpovědnost“, musíte telefonovat a kýženou formulaci na rodiči vyžebrat. Toto vás „zabaví“ na celou první přestávku. 

PC fungují velmi pomalu, jelikož jsou zastaralé a je na nich nainstalován interaktivní program, který nikdo nepoužívá. Možná tedy během této práce něco málo vypijete. Takže například použít WC první přestávku na rozdíl od dětí nestihnete. Je dost časté, že odběhnout se vám nepodaří celé dopoledne. Že vám lékař již několikrát řekl, že časté pití je základ a nutnost, je irelevantní. Děti to mají jinak, na záchod chodí zejména během hodin. O přestávce se musí přednostně proskotačit, vylít kámošovi nápoj, který vy utřete, roztrhnout Pepíkovi triko, což opět vyřešíte vy - proč, komu… a zařídíte patřičnou omluvu. Při větších škodách je dobré informovat rodiče – vezme vám to další minuty.

Další přestávky řešíte třeba zapomenutý cvičební úbor („mohu si pro něj zaskočit do šatny?“), ztracený mobil (je v lavici o uličku dál), případně poučení o dohánění látky v minulém týdnu chybějících žáků. Řešíte opravdu cokoliv a hlavně všechno, co vaše děti ve třídě trápí.

A je i možné, že vás mobilem osloví rodič, který potřebuje velmi nutně mluvit s potomkem. Vy nereflektujete, protože mobil ve třídě při výuce nemáte a během přestávky děláte jiné, již zmíněné věci. Možná dojde konečně i na to WC. V poledne tedy na displeji spatříte i mírně emotivní reakce. Do výtvarných a pracovních činností máte nachystán materiál, jelikož už máte fakt plné zuby toho zapomínání a bez materiálu se prostě pracovat nedá. Chystali jste včera celou hodinu a kupovali předevčírem více hodin. Účet samozřejmě zaevidujete, protože třídní fond vedete rádi a bezplatně. 

Po skončení výuky se konečně podíváte, jak vypadá vaše emailová komunikace za účelem zařízení školy v přírodě. Musíte si zajistit i autobus a zdravotníka – běda, když ho neseženete, to vás vedení na akci „nepustí“. Zařizování ŠVP a pobyt tamtéž je vaše radost – zaplaceno je jen to druhé. 

Nadále si sednete k opravám sešitů. „Pěknopisy“ dětí musíte projít velmi, ale velmi pozorně, jelikož zanedbaná (neopravená) chyba je rodiči sledována drobnohledem. Unaveni jste velice, tak jdete domů. Máte sice výčitky – stále nemáte hotovou inventarizaci a vytisknutý poslední měsíc třídní knihy a výkaz práce. Ale více toho ten den již nezvládnete. Cestou domů přemýšlíte, proč vlastně vedeme administrativu elektronicky, když ji stejně musíme vytisknout, a vzpomínáte, jaké resty ještě máte. Může to být stále nevyjednaná schůzka s rodičem, za účelem podpisu informovaného souhlasu či vypracovaného IVP, vyplnění školního dotazníku za účelem první návštěvy v PPP u dalšího dítěte, které trochu pokulhává, či odnesení vybraných peněz i s vytištěným seznamem (tiskárna je pouze v dosti vzdálené sborovně).

Proberete se na konečné tramvaje – měli jste nádherný sen, povídali jste si s kolegyní o moderních metodách ve výuce, tedy přesněji řečeno měli jste nějakým záhadným způsobem na toto čas...