AKTUALIZOVÁNO. Rada ČTK si 16. prosince zvolí svého nového předsedu. Podle zákulisních informací má být jako kompromisní kandidát za hnutí ANO navržen do funkce radní David Soukup. S ním se pojí letitý spor o jeho zpravodajství z Afghánistánu v roce 2001, který média znovu připomněla v souvislosti se Soukupovým letošním zvolením do Rady. HlídacíPes.org se proto pokusil 18 let staré události popsat a také ověřit.

O co v případu bývalého novináře, dnešního zastupitele za ANO na Praze 3 Davida Soukupa, jde? Soukup na podzim 2001 vyrazil jako zvláštní zpravodaj bulvárního deníku Super do Afghánistánu, sledovat spojenecký útok – reakci na události v USA z 11. září téhož roku. Řada jeho novinářských kolegů ale nevěřila, že se pohyboval tak blízko míst bojů, jak to působilo z jeho novinářských výstupů.

Soukupův mateřský deník Super a televize Nova, která také využívala Soukupovy předtočené telefonáty, udávaly postupně různé vzdálenosti reportéra od hlavního města Afghánistánu Kábulu. Tu nejkratší asi osm kilometrů od metropole. Deník Super dokonce napsal, že reportér je přímo ve městě, což Soukup později sám odmítl s tím, že šlo o špatný redakční přepis jeho informací z místa.

Soukup ujišťuje, že tehdy nepodváděl: „Doteď mě tahle věc trápí. Zažil jsem si ‚fake news‘ na vlastní kůži z obou stran. Z vlastní redakce, která mě umístila bez mého vědomí někam, kde jsem nebyl a ani nemohl – tedy do Kábulu,“ říká dnes. I kvůli tomu prý krátce poté Super opustil.

Přitom právě i tenhle detail z jeho profesní historie může mít vliv na to, jak dopadne příští týden volba šéfa Rady ČTK. Sám Soukup se k možné kandidatuře zatím otevřeně nehlásí: „Rada je v novém složení a všechno bude záležet na diskusi s kolegy. Každopádně je nás sedm a na funkci předsedy, který je volený na rok, se během těch pěti let zřejmě časem vystřídá většina z nás.“

Konečná na planině Šomálí

Nesporné je, že Soukup v Afghánistánu byl. Při popisu 18 let starých událostí ze země, kde tehdy působil jako jeden z několika českých zvláštních zpravodajů, se David Soukup odvolává i na svědectví rakouských žurnalistů, kteří měli být na místě s ním. HlídacíPes.org proto jednoho z těchto rakouských reportérů oslovil.

Zpravodaj rakouské veřejnoprávní televize ORF Fritz Orter vzpomíná, že v půlce října 2001 rychle zhubl o 17 kilo – úplavice ho oslabila natolik, že se rozhodl nepokračovat s ostatními novináři dál směrem na hlavní město Afghánistánu, které tehdy začali spojenci bombardovat v odvetě za útoky na USA z 11. září.

„Do Kábulu jsem to tehdy nezvládl. Konečnou pro mě byla planina Šomálí,“ říká Orter, jehož jméno David Soukup ve svém líčení situace na místě opakovaně zmiňuje.

„Pamatuji si, že začátkem října 2001 jsem cestoval s jedním českým televizním štábem po Andžumanu, Džabal Sirádži a planině Šomálí. Jak se jmenovali, to už nevím,“ říká s odstupem bezmála dvou desetiletí bývalý rakouský zpravodaj.

Když mu ale HlídacíPes.org zaslal foto Davida Soukupa (viz titulní fotografie tohoto textu), popřel, že by to byl stejný český novinář, na něhož se pamatuje. „Ten byl černovlasý a měl s sebou asistentku,“ tvrdí Orter.

To, že si na tehdejší podobu Davida Soukupa nevzpomíná, ovšem nedokazuje o moc více, než že dlouhý časový odstup dnes komplikuje přesnou rekonstrukci událostí. V jiných detailech, například v líčení situace poblíž bojové linie či v popisu zpáteční cesty, se totiž verze rakouských novinářů poměrně přesně shoduje s tou Soukupovou.

„Penzion“, kde se spí na zemi

Sám Soukup sepsal svůj podrobný popis afghánské cesty relativně záhy – rok a půl poté, v roce 2003. O setkání s rakouským zpravodajem Fritzem Orterem píše:

„V Džabal Sirádži (Soukup v původním textu město překládá jako Džabalsárad, pozn. red.) potkal Andreas své dva kolegy z rakouské televize ORF, reportéra Fredericka Ortera a jeho kameramana – rovněž Fredericka – Lexe. Od této chvíle jsme cestovali společně dvěma vozy.“

Jméno Andreas patří Andreasi Zeppelzauerovi, v té době reportérovi rakouského časopisu NEWS. Ten popsal, jak vypadala situace v Džabal Sirádži v pátek 12. října 2001 (článek vyšel v německém deníku Die Welt v neděli 14.10.2001, pozn. red.).

V textu píše, jak to na místě vypadalo pět dní po začátku spojeneckých náletů. A jeho líčení se v detailech shoduje s tím, jak zpětně situaci v oblasti popisoval i David Soukup.

„V ‚penzionu‘ v Džabal Sirádži chtěl majitel 50 dolarů za osobu jen za místo na spaní na holé zemi. Zaplatili jsme, rádi, že máme střechu nad hlavou. Přes den je třicet stupňů ve stínu, v noci padá teplota na nulu,“ psal Zeppelzauer.

A podobně i Soukup: „V Džabal Sirádži jsme museli spát v jednom domě na zemi v chodbě. Jinde už nebylo místo. Barák praskal ve švech. Začalo bombardování Kábulu, začala válka. Ceny stoupaly. Dolar neznamenal nic. Prý jich mají hodně.“

Jak daleko je Kábul?

Zároveň ale Zeppelzauerův text ukazuje, jak malý přehled měli novináři na místě o své přesné poloze: „Bydlíme v Džabal Sirádži, malé vesnici 1200 metrů vysoko, jen 17 kilometrů od hlavního města. Na severu za námi dvoutisícové hory, na jihu nížina, která otevírá výhled na Kábul. Odsud se jednotky Severní aliance propracovávají až na sedm kilometrů od Kábulu.“

Ve skutečnosti leží podhorský Džabal Sirádž ne 17, ale přibližně 60 kilometrů od Kábulu, což také zhruba David Soukup ve svých vstupech z oblasti během oněch dnů uváděl.

Takto například mediální archiv Newton přepisuje obsah Televizních novin na TV Nova, v den zahájení bombardování 7. října 2001:

Nicol Lenertová, moderátorka: „Před malou chvílí jsme se znovu spojili s reportérem deníku Super, který je 50 kilometrů od Kábulu.“

David Soukup, reportér deníku Super: „Od Kábulu jsem nyní několik desítek kilometrů, takže slyšíme to bombardování. Už odpoledne Spojené státy uzavřely vzdušný prostor nad Afghánistánem. Tady mezi vojáky vládne nadšení. Všichni poslouchají rádio, většinou BBC nebo tady jejich místní rozhlas. Já bych řekl, že všechno má pod kontrolou americká armáda. V tuto chvíli se snažíme dostat co nejblíž ke Kábulu a ozvu se, jakmile to bude možné.“

Cesta přes Hindúkuš

Téměř stejně líčil situaci na místě i Rakušan Zeppelzauer. I na vzdálenost několika desítek kilometrů podle něj byla vidět letadla útočící na Kábul a bylo jasně slyšet bombardování.

David Soukup se podle svých slov také spolu s dalšími novináři zúčastnil nočního výjezdu do hor nad Kábulem, kdy se k městu dostal nejblíž. Tam už ale nebyl zmiňovaný Fritz Orter, který v té době trpěl úplavicí a další cestu směrem ke Kábulu už nepodnikl. Nemůže tedy Soukupovy detaily potvrdit.

Že se ale dalo s bojovníky tak blízko – na několik kilometrů – k hlavnímu městu dostat, potvrzuje ve svém textu zmíněném výše reportér Zeppelzauer.

HlídacíPes.org proto oslovil i dva další Rakušany, kteří tehdy byli na místě a mohli by Soukupovu verzi definitivně potvrdit, kromě reportéra Zeppelzauera také fotografa Heinze Tesarka. Ani jeden z nich ale do vydání tohoto textu neodpověděl.

Tím, kde skutečně byl novinář Soukup, kterého jako zpravodaje využívala i TV Nova, se ale zabýval ve svém pořadu Volejte řediteli 27. října 2001 i tehdejší ředitel Novy Vladimír Železný: „Položili jsme panu Zeppelzauerovi a Friedrichu Lexovi otázku. Poslechněte si jejich odpověď. Já jsem položil otázku, z jaké vzdálenosti jste pozorovali bombardování s panem Soukupem.“

Andreas Zeppelzauer, reportér týdeníku News: „Byli jsme v blízkosti letiště v Kábulu, a to bylo docela blízko od místa, kde se bombardovalo. Řekl bych asi tak 7 až 10 kilometrů.

Friedrich Lex, kameraman televizní stanice ORF: „Viděli jsme bombardování Kábulu ze vzdálenosti asi 8 kilometrů.“

Na rakouské kolegy se David Soukup odvolává i v popisu zpáteční cesty do Tádžikistánu a zde se jejich verze shodují.

„Najali jsme společně dvě asi 15 let staré terénní toyoty, každou za 800 USD, a vydali se na šestatřicetihodinovou cestu po zemi (vzdušný prostor byl stále uzavřen),“ psal v roce 2003 Soukup.

A reportér ORF Fritz Orter pro HlídacíPes.org potvrzuje: „Cesta přes Hindúkuš trvala 37 hodin.“

„Tady jsme sice byli v Tádžikistánu, ale ve vojenském prostoru, který střežili Rusové,“ píše Soukup. A Orter dodává: „Pamatuji si ještě, že ruská pohraniční stanice se jmenovala Nowobraschnaja,“ píše s německou výslovností.

„Rakouští kolegové zůstali stát na břehu. Za dvě hodiny jsem se pro ně vrátil s náklaďákem a velitelem posádky, kterého jsem ukecal. Dali nám najíst a poskytli nám jednu místnost s postelemi. Sami spali na zemi. Frederick Oerter mi pak poděkoval ve své reportáži vysílané ORF,“ popsal před 16 lety situaci Soukup.

Na to už si ale Orter spontánně nevzpomíná, musel by prý projít staré materiály, které má schované v archivu. Zabralo by to prý týdny.

Po vydání textu se redakci ozvali i oba další rakouští novináři Heinz Tesarek a Andreas Zeppelzauer a při popisu dění u Kábulu v říjnu 2001 oba dali za pravdu Davidu Soukupovi:

Tesarek: Můžeme potvrdit, že David Soukup byl s námi v říjnu 2001 (přibližně od 1.10. do 12.10.) v Afghánistánu. Když USA začaly s nálety na Kábul, byl David Soukup tak blízko k městu, jak jen to šlo. Z naší pozice byl Kábul na dohled. David Soukup byl – tak jako my – svědkem těžkého nočního bombardování.

Projekt Mediální rady – věc veřejná podporuje Nadační fond nezávislé žurnalistiky.