S vrcholovým veslováním dávno skončil, ale tenhle sport se mu do života pořád vrací. Dva roky poté, co uzavřel kariéru, začal znovu trénovat, aby mohl startovat na domácím mistrovství Evropy v Račicích. „Chtěl jsem, aby mě syn viděl závodit,“ říká Jakub Makovička (38), vicemistr světa na dvojce s kormidelníkem. Světové stříbro v neolympijské disciplíně vybojoval v roce 2009 spolu s kormidelníkem Oldřichem Hejduškem a Václavem Chalupou, kterému tak pomohl uzavřít úchvatnou medailovou sbírku z velkých soutěží. Teď je Makovička u veslování zpátky. Stal se reprezentačním trenérem, ale současně dál vykonává svou práci psovoda u vojenské policie.
Právě po Chalupovi, stříbrném olympijském medailistovi z Barcelony, Makovička před rokem převzal post místopředsedy Českého veslařského svazu pro sport. A z titulu této funkce teď zastává i roli ústředního trenéra. „Do toho chodím do práce a nestíhám. Na vodu se hned tak nedostanu, i když se mi po vesle dost stejská,“ říká.
Jak se Makovička dostal k roli ústředního trenéra, kterou ještě v letošní sezoně zastával Simon Cox? „Jako slepej k houslím,“ směje se. Český veslařský svaz spolupráci s britským koučem po neúspěchu na mistrovství světa ukončil a podle stanov má tento post zastávat právě místopředseda pro sport, dokud nebude vypsáno výběrové řízení na nového šéftrenéra.
„Místopředsedu jsem vzal, když mi to po Vaškovi nabídli. Stejně jsem furt do něčeho kecal. Ale ústředním trenérem jsem jen do olympiády, do výběrového řízení se určitě hlásit nebudu,“ má jasno Makovička.
Jako metodik s ním bude spolupracovat někdejší dlouholetý ústřední trenér Přemysl Panuška, který v posledních letech připravoval německé posádky. „To je pro mě super. Jsem rád, že je Přéma tady, moc mi to pomůže. V Čechách máme hodně kvalitních trenérů, ale myslím, že spolu neumí moc komunikovat. Anglický trenér Cox tomu moc nepřidal. Co jsem slyšel, tak spíš vydával příkazy, než že by s lidmi mluvil. Nechci vůbec říkat, že se všechno dělalo špatně, ale podle mě jde o to nastartovat komunikaci, narovnat vztahy a dát veslování nový náboj. To je teď můj úkol,“ líčí Makovička, který ovšem i dál pracuje na plný úvazek jako psovod u vojenské policie. „Mám na starosti služebního psa a musím být připravený ho kdykoli použít. Momentálně mám vlastně dva belgické ovčáky. Jinak k tomu moc říct nemůžu,“ vysvětluje.
Další projekt
S činností na veslařském svazu prý je schopen svou práci skloubit. „Pracuju na směny, takže se to dá. Ale ne dlouhodobě! Je to prostě můj další projekt. Jako byl ten, že se vrátím k veslování, aby mě syn viděl doma v Račicích závodit. Trvalo to necelé dva roky. Šlo to, ale nic dalšího už se stihnout nedalo. Teď mám projekt na svazu…“
Makovička ví, že na sebe nevzal zrovna malý úkol, čeká ho velká výzva. „Určitě jo! Ale srdce mi nedovolilo to nevzít. Strašně chci veslování pomoct, něco mu vrátit. Celej život jsem ho dělal, vlastně mě ten sport vychoval, strávil jsem u něj nejhezčí roky svého života. Všechny nejlepší kamarády mám z veslování.“
Po olympiádě by chtěl české veslování předat novému ústřednímu trenérovi v lepším stavu, než v jakém je teď, kdy Tokio mají jisté jen skifař Ondřej Synek a dvojskif Antošová, Fleissnerová.
„Chci, aby to vzalo správný směr. V první řadě se teď musíme pokusit, aby se na olympiádu dokvalifikovalo co nejvíc posádek. Dvojka bez kormidelníka, lehký dvojskif, Mirka (Topinková Knapková) na skifu. To se zatím nepovedlo, ale bylo by super, kdyby do Tokia jeli,“ říká Makovička.
Zatím trénoval jen handicapované veslaře, v budoucnu by se ale práci kouče věnoval rád. Proč tedy předem vylučuje účast ve výběrovém řízení? „Upřímně řečeno, vidím svoje místo spíš jako trenér u vody, ne jako trenér – bafuňář. Je sice hezké něco řídit, ale třeba jednou, za čas. Já bych hrozně rád s nějakou posádkou prožíval všechno na lodi. Pozice ústředního trenéra je fakt spíš úředničina. Hodně papírování, e-mailové komunikace… Já jsem spíš kontaktní člověk, s lidma radši mluvím. Rovnou řeknu, co myslím, že dělají blbě, než abych u stolu řešil, kam se pojede na soustředění a kdo potáhne lodě.“
