Žlutá je prostě žlutá, ohledy se neberou. Opravdu? Právě že úplně ne. Když má být pro hráče druhá, nesmí o ní být pochyb. Tak zní doporučení od UEFA. „Měla by být až taková oranžová, i když to nelze brát doslova,“ říká místopředseda komise rozhodčích Martin Wilczek.
Faul. Takový, že se dá přemýšlet o žluté kartě. Může být, nemusí. Zda ji sudí udělí, nebo ne, záleží třeba taky trochu na tom, jestli hráč už předtím jednu viděl. „Zjednodušeně řečeno to tak opravdu je. Ale nedá se to říct stoprocentně. Je to třeba posuzovat zákrok od zákroku,“ říká zkušený sudí Pavel Franěk. Jeho nadřízený Martin Wilczek to upřesňuje. „Takové nepsané pravidlo říká, že ta druhá žlutá musí být taková, že o ní nikdo nebude pochybovat. Tak to chce UEFA.“
Jenže není to černobílé. Pravidla a jejich výklad jsou jedna věc, samotný průběh zápasu druhá. „Faktorů, které do toho vstupují, je víc. Záleží na vývoji utkání. Na jeho teplotě, jak my říkáme. Někdy do toho rozhodčí potřebuje vzhledem k okolnostem vstoupit. A pak je to individuální, každý rozhodčí má hranici jinde,“ vypráví Wilczek. „Třeba platí i to, že nováčci tu hranici mají níž, protože si hlídají, aby se jim utkání nevymklo z rukou.“
„Záleží na kontextu,“ říká Pavel Rejžek a zrovna jeho jméno je v tomto ohledu aktuální. Byl to právě on, kdo v 84. minutě utkání Sparta–Mladá Boleslav (5:2) poslal do sprch Nikolaje Komličenka. Ruský útočník (naprosto nesmyslně, ale to sem nepatří) dohrál Georgese Mandjecka, udeřil ho do stojné levé nohy. Byla to ta skoro oranžová žlutá, o které nejsou pochybnosti? Určitě ne…
„To je ten kontext,“ vysvětluje Rejžek. „Komličenko chvilku před tím fauloval Trávníka, bylo to od něj taky důrazné. Možná, že kdyby k tomu nedošlo, nechal bych toto plavat. Ale ten předchozí mi ještě zvonil v uších, dohromady mi to dalo žlutou kartu, bohužel pro něj druhou.“
Co na to komise? Zatím nic. „Ale budeme se tím zabývat,“ říká Wilczek.
A ještě: VAR zasáhnout nemohl. Nešlo o přímou červenou, řešení druhé žluté do působnosti videa nespadá.
